Loukotě a řemeny - místo rájem jízda peklem
Čtvrtý ročník veteránské akce Loukotě a řemeny měl být krásnou projížďkou Českým rájem, stejně jako v minulých letech. Ale místo to ho se proměnil doslova v „české peklo“. Znovu se však potvrdilo, že veteránisté jsou nadšenci, které nic nezastaví.
A každý, komu stroj fungoval, vyrazil na trať, přestože trakaře padaly. Celý pátek, kdy jsme navštívili Bayerwald Classic jsme si kladli otázku, kolik se asi sejde na „loukotích“ účastníků, jestli v tom dešti, který naší republiku sužoval, dorazí všichni přihlášení. Sobotní dopoledne na jičínském Žižkově náměstí naše obavy rozplynulo. Dorazili takřka všichni, a to se neplatilo žádné startovné. Jenže to bylo všem ještě do smíchu, než v jedenáct hodin vyrazili na trať. Těsně před odjezdem někdo nahoře otevřel kohoutky a z nebe se snesl liják, navíc zatažená obloha nevěstila nic dobrého.
Hned první úsek do Železnice se stal prověrkou odolnosti strojů před deštěm. Zvláště motocyklisté co chvíli zastavovali, aby zkusili vysušit a uvést zase do pohybu své stroje. Bohužel několika jedincům se to nepodařilo. Jízdu v lijáku vzdali také majitelé Renaultu VI, Chenardu Walcker a Huguelet Hudson, což bylo zcela pochopitelné, protože tyto vozy nemají ani plátěnou střechu. V Železnici musel svůj De Masmay z roku 1906 odstavit ještě pan Michálek. Přesto na Hrubou Skálu dorazilo všech zbývajících dvanáct automobilů do roku 1918 a stejný počet řemenových motocyklů. Jen kousek před zámkem vypověděl službu jeden válec motocyklu Douglas Holanďana Ronalda Brause, kterému nezbylo nic jiného než využít služeb sběrného vozu.
Všichni, kteří dorazili „po svých“ na Hrubou Skálu mají náš obdiv. Místo výhledů na okolní krásnou krajinu (pro mraky nebylo nic vidět) všichni na nádvoří vyhlíželi k nebi, jak to bude dál. Vedly se diskuse, jestli se vrátit nebo pokračovat dál. Nakonec se všichni rozhodli jet dál, a jako by tam někdo nahoře jejich svobodné rozhodnutí vyslyšel a před třetí hodinou kohoutky zavřel. Z Hrubé Skály přes Vyskeř, Žehrov a Kost se pokračovalo prakticky už bez deště. A tak mohlo dojít i na plánovanou zastávku na kávu a koláčky mezi roubenými chaloupkami ve Vestci. Pak už zbývalo vyrazit přes Sobotku, Hrdoňovice, Prachov zpět do Jičína, a mohlo se začít sušit a slavit. Nedělní krátká etapa byla už jen projížďkou „růžovou“ zahradou.
Přestože počasí Loukotím a řemenům vůbec nepřálo, tak se vydařily a všichni se už těší na příští rok. Včetně pana Gottfrieda Pilze z Rakouska, kterého v jeho nádherném Peugeotu z roku 1906 doprovázel jeho krajan Franz Hofer, jenž vloni absolvoval tuto soutěž s Oldsmobilem.
J.Lasík, 9.8.2010
Hned první úsek do Železnice se stal prověrkou odolnosti strojů před deštěm. Zvláště motocyklisté co chvíli zastavovali, aby zkusili vysušit a uvést zase do pohybu své stroje. Bohužel několika jedincům se to nepodařilo. Jízdu v lijáku vzdali také majitelé Renaultu VI, Chenardu Walcker a Huguelet Hudson, což bylo zcela pochopitelné, protože tyto vozy nemají ani plátěnou střechu. V Železnici musel svůj De Masmay z roku 1906 odstavit ještě pan Michálek. Přesto na Hrubou Skálu dorazilo všech zbývajících dvanáct automobilů do roku 1918 a stejný počet řemenových motocyklů. Jen kousek před zámkem vypověděl službu jeden válec motocyklu Douglas Holanďana Ronalda Brause, kterému nezbylo nic jiného než využít služeb sběrného vozu.
Všichni, kteří dorazili „po svých“ na Hrubou Skálu mají náš obdiv. Místo výhledů na okolní krásnou krajinu (pro mraky nebylo nic vidět) všichni na nádvoří vyhlíželi k nebi, jak to bude dál. Vedly se diskuse, jestli se vrátit nebo pokračovat dál. Nakonec se všichni rozhodli jet dál, a jako by tam někdo nahoře jejich svobodné rozhodnutí vyslyšel a před třetí hodinou kohoutky zavřel. Z Hrubé Skály přes Vyskeř, Žehrov a Kost se pokračovalo prakticky už bez deště. A tak mohlo dojít i na plánovanou zastávku na kávu a koláčky mezi roubenými chaloupkami ve Vestci. Pak už zbývalo vyrazit přes Sobotku, Hrdoňovice, Prachov zpět do Jičína, a mohlo se začít sušit a slavit. Nedělní krátká etapa byla už jen projížďkou „růžovou“ zahradou.
Přestože počasí Loukotím a řemenům vůbec nepřálo, tak se vydařily a všichni se už těší na příští rok. Včetně pana Gottfrieda Pilze z Rakouska, kterého v jeho nádherném Peugeotu z roku 1906 doprovázel jeho krajan Franz Hofer, jenž vloni absolvoval tuto soutěž s Oldsmobilem.
J.Lasík, 9.8.2010
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout















