Autokaleidoskop

První srpnový víkend byl totiž opět vyhrazen Loukotím a řemenům, a to už po páté. Na tuhle akci, kterou jsme poprvé navštívili před čtyřmi roky, se těšíme celý rok, stejně jako pravidelní účastníci. Na akci mohou přijet jen majitelé historických automobilů vyrobených do roku 1918 a řemenových motocyklů bez omezení. Letos jich bylo osmatřicet včetně rakouských nadšenců Gottfrieda Pilze s Peugeotem a Franzem Hoferem s Oldsmobilem. Škoda, že zatím nenašlo k nám cestu více veteránistů z Rakouska, Německa nebo Polska. Krajina Českého ráje by se jim určitě líbila a prestiž akce by se zvýšila.
Na rozdíl od mnoha jiných akcí se při „loukotích“ o nic nesoutěží. Jde o pohodový výlet stejně postižených nadšenců, kteří nelitují své stoleté stroje vytáhnout i do nepohody. Každý rok jsme svědky nějaké premiéry, letos byly hned dvě. Pan Otto přivezl parní automobil Woods Stanley, ale protože s ním ještě nikdy nejel na větší vzdálenost, tak jej předvedl pouze v Jičíně při páteční večerní jízdě a v sobotu ráno. Ale příští rok jej už určitě uvidíme i pod Troskami. Pan Skala ze Slovenska zvolil vyloženě statickou prezentaci motorového kočáru Holley z roku 1895.
Do Jičína se dostavila také kytínští veteránisté v silné sestavě, pan Michal Pomahač s Renaultem IV z roku 1904, do nedávna nejstarší pojízdný automobil na našem území, než jej „předběhl“ pan Jan Zápotocký s Renaultem N-C z roku 1903. Na australském motocyklu Bilyard King jel Jaroslav Čermák, jeho kolega Mirek „Píďa“ Prokůpek pak s Terrotem.
Loukotě a řemeny ale nejsou pouze pánskou jízdou. Za volantem Maxwellu jsme viděli paní Věru Geislerovou a vedle ní, trochu v nezvyklé pozici, jejího manžela Michala. Ten původně vyrazil na trať sice na motocykly, ale po technickém problému, kdy nechtěl riskovat poškození vzácného stroje, raději usedl na místo spolujezdce a kochal nádhernou krajinou. Zato dcera Lucka absolvovala celou trať na stroji The Bradley.
Ke starým automobilům i motocyklům patří pochopitelně také slušivé dobové oblečení, což atmosféru Loukotí a řemenů ještě víc umocňuje. Prakticky nikdo se nechce nechat zahanbit.
Po páteční večerní projížďce jičínskými ulicemi a fotografováním před zrenovovaným hotelem Praha, zakončenou na Valdštejnově náměstí, byly na programu dvě etapy, sobotní delší a nedělní kratší. Od rána všichni vzhlíželi k obloze a modlili se ke Svatému Petru, aby letos kohoutky zavřel a zapomněl na loňské „boží dopuštění“. Naštěstí počasí přálo, až na pár přeháňkových kapek, které ale nedokázaly pokazit bezvadnou atmosféru. V sobotu vedla trať na zámek v Mnichově Hradišti, kde byl nachystán oběd i prohlídka zámku. Cestou se veteránisté zastavili na kávu v Libošovicích, odpoledne pak na Branžeši. V sobotu se jelo pak jen do Rovenska pod Troskami na obrácené zvony. Po jedinečném ohlušujícím zvonění někteří ani neslyšeli ještě dlouho zvuk svých bájných strojů. Pak už následoval jen přesun zpátky do Jičína, kde si všichni řekli, za rok se určitě vrátíme. A pánové Michal Geisler a Jan Zápotocký, s několika dalšími přáteli, mohli být spokojeni.



J.Lasík, 8.8.2011