Loukotě a řemeny kolem Trosek
Uplynulá sobota a neděle patřily v Českém ráji těm nejstarším automobilům a motocyklům, přesně řečeno automobilům s loukotěmi do roku 1918 a motocyklům poháněných řemenem. Dlouho jičínští pořadatelé ani nevěděli, jestli akce bude, nakonec se rozhodli správně a, i když panovalo vedro, tak si všichni akci užili.
Krajina Českého ráje je pro nejstarší kategorii historických automobilů a motocyklů jako stvořená, během let se jelo snad už po všech silničkách. Některé se mezitím opravily a jízda je požitkem, na jiných byste „vytřásli““ duši.
Sobotní trasa vedla z Jičína, zčásti po trati slavného motocyklového závodu Velké ceny Prachovských skal (na přírodním okruhu 14,5 km dlouhém drží rekord Maďar Janosz Drapal průměrnou rychlosti 166,7 km/h z roku 1975) dále přes Střeleč, Mladějov, Sobotku do Vesce, kde mezi roubenými chaloupkami byla první krátká pausa na výbornou kávičku s ještě lepšími koláčky.
Jako první se rozjela paní Věra Geislerová s Maxwellem a záhy se přidali další. Nejdříve se mohli účastníci pokochat hradem Kost, pak se projali krásnými borovými ledy kolem Branžeže a přes Zásadku směřovali na zámek Svijany. Tady je čekal oběd, po němž se vydali přes Přepeře, Všeň, Žďár, Žehrov, Skokovy pod Vyskeř. V prostoru, kde se startoval závod do vrchu je čekalo další občerstvení, na tu krásu se přišel podívat i starosta Vyskeře pan Jan Kozák.
A vzhůru do kopce a k Hrubé Skále, dále dolů do Krčkovic, přes Libošovice, Libunec, Březku, zpátky na trasu silničního závod, tenkrát v protisměru. Večer se pak v kempu u Rumcajse „klábosilo“ dlouho do noci.
Tím ale Loukotě a řemeny neskončily, v neděli byla na programu malá vyjížďka, tentokrát přes Újezd pod Troskami, Vidlák, Hrubou skálu, Pekařovu bránu do Mladějova, kde byla akce oficiálně ukončena. Jak vidíte, letos si majitelé „stařečků“ užili výhledů na dominantu Českého ráje do sytosti
Mezi více než dvěma desátkami automobilů nejpočetnější zastoupení měl Ford T (včetně modelu Canada) v počtu šesti kusů. Premiéru na Loukotích měly dva automobily De Dion Bouton z roku 1911. S ním projel pan Šinágl celou trať bez problémů, ale za cílem řekl vůz dost a zůstal stát s „kousnutým“ motorem. Další premiérou byl Franklin E12 HP, rok výroby 1906. Pro technické problémy první etapu nedokončil.
Jak se říká na závěr to nejlepší. Úžas náhodných diváků sklízela paní Markéta Baštová, která řídila jednoválcový americký „vozík“ Reo, model B z roku 1908. Zvláště ve sjezdech z kopců si počínala velice bravurně a odvážně, až se lidem tajil dech, jak s malým autíčkem na úzkých kolech „drandila“. „Jízda s Reo je opravdový adrenalin a nelze srovnat s Fordem T, s nímž jsem jela. Reo má pouze dvě rychlosti – pomalou, ale to opravdu jedete jak želva a rychlou, a tak musím jet svižně, “svěřila se Markéta Baštová.
JL 29.6.2020
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
