Knovíz - větší bezpečnost by neškodila
Jubilejní dvacátý ročník vzpomínkové jízdy do vrchu Knovíz – Olšany, se uskutečnil o uplynulém víkendu. Opět se na startu sešel velice slušný počet historických automobilů a motocyklů všech věkových kategorií.
Dnes bychom se nechtěli ani tak věnovat jednotlivým strojům, ale spíš o problému tohoto závodu. Jde sice o jízdu pravidelnosti, ale ta spočívá v tom, že v obou kolech musí řidič pokud možno zajet stejný čas. Tedy nemá stanovený žádný průměr, ale v podstatě může „vyždímat“ ze svého stroje maximum. A tady je kámen úrazu, hlavně u novějších závodních automobilů, jejichž řidiči přistupují k jízdě, jako by jeli klasický závod do vrchu, s veškerým bezpečnostním zajištěním, kdy jsou diváci v dostatečné vzdálenosti od tratě. Když jim to pořadatel umožní, tak proč ne. Ovšem v tom případě by měl udržet diváky dále od silnice, aby v případě selhání stroje nebo řidiče nedošlo k tragédii. A nebo tyto rychlé automobily nepustit na trať.
Kritickým bodem v Knovízi, mimochodem třetího nejstaršího závodu v Čechách, je pravá zatáčka s odbočkou, po dlouhé rovince, kde lidé i s dětmi a kočárky stojí přímo v únikové zóně. Další posedávají na svodidlech, případně židličkách na kraji vozovky a vůbec jim nevadí, že pár centimetrů od jejich nohou prosviští třílitrový „bavorák“. Jak jsme se zmínili, největší nebezpeční hrozí právě u sportovních a závodních vozů z 70. a 80 let. Pokud jde o předválečné automobily a motocykly, tam prakticky žádné velké nebezpečí nečíhá.
Druhým nešvarem, stejně jako vloni, bylo předvádění nových vozů Suzuki, kdy se snažil jeden z řidičů při každém průjezdu zatáčkou dokazovat, kam až sahá hranice vozu. Zatím se nic nestalo, ale jak se říká – neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
Veteránské podniky by měly hlavně přiblížit lidem technický um našich dědů a otců. Honba za sekundami by měla být až druhořadá.
Jindřich Lasík, 4.7.2008
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
