Autokaleidoskop

Psal se rok 1970, mě bylo dvanáct let, a protože jsem se už tehdy zajímal o motorsport, tak jsem si nemohl nechat ujít televizní autokros z pardubického dostihového závodiště. Pamatuji, že tam tehdy jezdila jedna Tatra 603, ale také několik po domácku vyrobených bugin, včetně jedné nebo dvou továrních. Jednalo se v podstatě o sériový těžký automobil s minimálnímu úpravami.

O rok později se ještě „šestsettrojka“ objevila na autokrose na Radouči u Mladé Boleslavi. Za volantem seděl František Mráz z jižních Čech. „Přijel jsem o den dřív, abych si prošel trať, protože se mi zdála hodně prašná, tak jsem ještě pročistil filtry a dotáhl šrouby. Auto jezdilo hezky, nakonec písčitá trať ani moc neprášila. Postoupil jsem až do finále, ale to jsem už nejel. Komisařům se nelíbila utržená úchytka krytu na rezervu, která jaksi volně plandala“, vzpomíná na autokrosový začátek František Mráz. Proslýchalo se, že důvod mohl být jiný. Závod se jel v Mladé Boleslavi a kdo jiný by měl vyhrát?

S Tatrou 603 odjel ještě asi čtyři podniky, než koupil lehce sešrotovanou 603, využil pontonové koncepce, zkrátil podlahu, motor posadil za nápravu. Vlastně tak trochu předběhl dobu, resp. konstrukci, která se začala uplatňovat až někdy v osmdesátých letech.

Na počátku sedmdesátých let byly technické požadavky na vozidla i pravidla hodně benevolentní. Speciály si připravovali samotní jezdci se svými mechaniky převážně z dílů sériově vyráběných automobilů, nebo standardní osobní automobily upravovali pro závody v terénu.

Poprvé jsem Tatru monstrum, jak se těžké buggyně kvůli neforemním tvarům přezdívalo, viděl poprvé na mém prvním autokrose v Praze Motole, za vozovnou, kde je dnes golfové hřiště. Protože jsme tehdy s otce hodně navštěvovali autokrosy po celé republice, záhy jsme se s Františkem Mrázem skamarádili a těšili se na setkání s ním a jeho tatínkem. Ten ho pravidelně doprovázel a pomáhal mu při závodech.
Buggy postupně vylepšoval a přestavoval. S dlouhými vertikálně montovanými výfuky dostala další přezdívku Kaťuša. Se čtyřmi karburátory WEBER 32 DCNL, dříve používané u soutěžních vozů Tatra 603 – 2, dosahoval osmiválec výkonu zhruba 160 k.

V prvním roce (1971) skončil desátý, o rok později o stupínek lépe a v roce 1973, kdy měl teoretickou naději na titul, ale nakonec skončil desátý. Snad víc než výsledky se „proslavil“ další neobvyklou konstrukcí. Spojil totiž vedle sebe dvě motokrosové pneumatiky na dva zadní dva ráfky. Superdrapáky střílely ze sebe všechno, drny i kamení. „Ostatní kluci si pochopitelně stěžovali. Tehdy jsme nejezdili se žádnými ochrannými skly, sítěmi nebo štítky. Byl to zkrátka nápad, který fungoval,“ přiznává František Mráz.

Od startu vyrážel jako střela, ale bohužel technické problémy byly silnější, než výkon motoru nebo chytré obutí. Pro Pal Magneton testoval prototyp elektronického zapalování, ale bylo hodně poruchové. Často odpadával z vedoucí pozice. Neměl peníze na vývoj a konstrukci nové buggy, tak si jen více méně udržoval první výkonnostní třídy. Tehdy nemohl jezdit nejvyšší mistrovství každý, kdo si „zamane“ a má peníze. Nejdříve bylo třeba absolvovat tzv.oblastní závod a pokud v nich uspěl, tak mohl získal druhou výkonností třídu a postoupit do „malého Mistrovství České republiky. A teprve když se zadařilo získal první třídu a jezdil federální šampionát Československa. Závodilo se ve třídě do jednoho litru a nad litr, později do 1300 a nad 1300 cm.

V roce 1978 se František Mráz objevil s novým strojem s motorem Tatra 613. Opět teoreticky auto na vyhrávání, ale neustále se potýkal s technickými problémy. O rok později byla sitauce ještě těžší, nedojížděl, nebodoval a spadl do „dvojky“ Další rok si vyjel „jedničku“ zpátky a mohl získat mistrovský titul ČSR. Ale v posledním závodě na Pořící nad Sázavou o sebe škrtli s Peopu Keřkou v předposlední zatáčce. Po střetu ztratil kloub řízení a skončil.

Zdálo se, že rok 1981 by mohl prolomit smůlu. Odjel dva tři závody a zemřel mu tatínek, věrný a obětavý mechanik. Dva roky po mamince. Z piety k němu tehdy ukončil závodění.
O tři roky později se ale k autokrosu vrátil. Opatřil si buggy po Aloisi Havlovi, ale musel začít, jako všichni nováčci, od trojky. Vyjel si druhou třídu a ta mu zůstala dodnes. Do důchodu nechtěl, ale záda říkala něco jiného.

Dnes si už asi nikdo nevzpomene, ale František Mráz byl prvním jezdcem, který v autokrosu používal motor Tatra, s nímž předběhl dobu. Kdo by si tehdy pomyslel, že v roce 1982 vybojuje Alois Havel právě s Tatrou evropský titul a kopřivnické motory se stanou nejčastěji používanými v autokrose.
„Na samém začátku jsem se nejspíš dopustil chyby. Vycházel jsem z vlastních nápadů, vlastně jsem všechno dělal sám a neměl se s nikým možnost pobavit. A neměl ani pořádné znalosti. Třeba na čtyřkolku jsem si netroufnul vůbec. Lepší by bylo asi učit se u jiných, ale v mém okolí nikdo takový bohužel nebyl,“s trochou nostalgie vzpomíná František Mráz.

Patří do party společně s Jaroslavem Povondrou, Bohumilem Křesťanem, Stanislavem Landou, Milanem Maťátkem, Jindřichem Kottkem a mnoha dalšími, kteří prošlapávali cestičku českému autokrosu. V té době jsem viděl na vlastní oči hodně autokrosů a byla to krásná doba. Po autokrosu v Praze 1972 jsme poslali malý článek do německého časopisu rally racing. Ihned se ozvalo několik jezdců z Rakouska a Německa, kteří měli zájem k nám přijet. Bohužel tehdejší vedení Svazarmu nechtělo o autokrosu ani slyšel, stejně jako později o rallycrossu. Společně s pány Bartošem a Holmanem, kteří organizovali autokros v Nové Pace, jsme se snažili prorazit přes Svazarm, bohužel marně. První mezinárodní autokros se jel nakonec v Poříčí nad Sázavou v roce 1977, o rok později v Nové Pace. Tak si spočítejte, kolik let trvalo, než mohli zahraniční jezdci přijet do Československa.


Kdo je František Mráz

Narodil se v květnu 1943, vyučil se tesařem, později si udělal večerně průmyslovku. Od mala zajímali Františka motory. Začal Pionýrem, v šestnácti si postavil motokáru, s níž pak závodil. Na vojně zkoušel motokros, stroje si pak upravoval sám a zdokonaloval se v jízdě terénem. K Tatrám měl hodně blízko, doma měli Tatru 57. Tatru P, Tatraplan, ale František chtěl vlastní auto, s nímž by mohl závodit. Po televizním přenosu vytušil svoji cestu, sehnal havarovanou Tatro 603 a chtěl závodit. Jenže na soutěže neměla homologaci, na kopce ho také nepustili. Ještě, že viděl televizní autokros. Ostatní už víte.


PS. Na snímku se synem Františkem a vnukem Fandou.

JL 9.8.2022