Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Josef Vodehnal: Jel jsem rychleji, než Standa četl

V příjemném prostředí minipivovaru Ovipistán v Ledcích nedaleko Třebechovic pod Orebem se v sobotním podvečeru tísnila stovka nadšených posluchačů. Vedle skvělých piv se zaposlouchali především do povídání s legendární posádkou Josef Vodehnal-Stanislav Malina.

V automobilových rallye se pohybují od konce sedmdesátých let prakticky dodnes alespoň příležitostnými starty například na Podorlické rally nebo při Setkání legend.

Začínal jste sice se Škodou 1000 MB, ale vaše kariéra se spojena především s vozem značky Moskvič a legendárním Peklo týmem.

Chtěl jsem být původně motokrosařem, ale zlomil jsem si ruku, a to rozhodlo o přestupu na čtyři kola. První soutěže jsem odjel s tisícovkou a ne neúspěšně, vyhrál jsem třídu A2 1300 při Zetor rallye Hanušovice a v Rychnově nad Kněžnou. Po vojně jsem se rozhodoval s čím závodit. Škodovek, trabantů, žigulíků a wartburgů tady bylo dostatek a já chtěl zkusit něco jiného. Volba padla na moskviče. A s ním jsem odstartoval na Rallye Přátelství v Hlučíně 1979 a končil oficiální kariéru v Mistrovství ČR v sezóně 1990. Nejdříve to byla patnáctistovka, pak šestnáctistovka, se kterou po různých repasích závodím dodnes.


Stal jste se „mužem celkových druhých míst“.

Ve třídě A1 1600 jsme vyhráli v roce 1980 Rallye Klíč, byli druzí na Rallye Lužické hory a v Hlučíně a třetí v Lovosicích. To znamenalo celkové druhé místo v oblasti B a postup do tehdejšího Přeboru ČSR. Tam jsme jednou vyhráli, byli druzí i třetí a spolu s body za páté místo jsme postoupili do federálního šampionátu a stali se vicemistry ČSR o pouhý bod za titulem.



A vám se dařilo i dál, hned první rok jste byli celkově třetí, pouhé 3 body za titulem.

Vyhráli jsme v Košicích, byli druzí při Rallye Teplice a třetí místa jsme získali v Topolčanech a na Šumavě. Vicemistry jsme vybojovali i v sezóně 1984, kdy jsme vyhráli opět v Košicích. A pak ještě v roce 1987, to bylo v malém mistráku, kdy jsme byli první při Rally Sigma Olomouc. Smůlu jsme měli o rok později opět ve federálu, kdy jsme sice celkově vyhráli po vítězstvích na Šumavě, Košicích i Příbrami, ale pro malý počet startujících se mistr ve třídě A 1600 nevyhlašoval.


Moskvič byl váhově i spotřebou asi pěkný „bumbrlíček“. Jaké jste jeli brzdy?

Měl dvanáct metráků a výkon motoru v té nejlepší verzi byl něco okolo 135 k. Maximálka do 170 km/h. A na erzetě si vzal až pětatřicet litrů benzínu. Kvůli spolehlivosti jsme jezdili sériovou převodovku. Auto se proti kopci dost těžko rozjíždělo, musel jsem tedy „závodit“ z kopce. Na předku jsme měli už kotouče, destičky originál ruské, ale držel jsem se zásady moc nebrzdit.



Měl jste nějaký kontakt na továrnu?

Trochu jsme spolupracovali s Avtoexportem, který měl centrální sklad na náhradní díly na volhy a moskviče v Holicích, tedy kousek od nás. Ale moc nám toho neposkytli. Plastové nárazníky, palubní desku a pár výkresů na uložení zadní nápravy. Samozřejmě, že nejlepšího moskviče měl tovární jezdec Stasys Brundza, ale my jsme ho vypiplali také na velmi dobrou úroveň.


Někdy jste byli tak trochu za „kaskadéry“, karosérie vašeho vozu byla často poznamenána kontakty s překážkami, nebo příkopy, což dokládají i dobové fotografie.

Samozřejmě, že jsme pár havárií zažili, třeba větší při Rallye Teplice, kam jsme přijeli s úplně novým vozem, nebo na barumce, kde jsme přerazili po skoku hrušeň. Ale taková nepříjemná nás potkala při soutěži v Olomouci. Nebylo mi před soutěží dobře, a tak jednu rychlostku při tréninku napsal spolujezdec s mechanikem. Když jsme jí v noci za mlhy jeli, najednou se přede mnou objevil statný kamenný most a mně bylo jasné, že se na něj nevejdu. Poslal jsem to vedle do potoka. Spolujezdec Standa, kterého odvezla sanitka, říká, že je to jediná soutěž, z níž si asi půl hodiny nic nepamatuje…



V sobotu jste rozesmál posluchače na vaší besedě historkou z Barum rallye.

Barumka stejně jako Rallye Škoda byla pro nás výzva. Měli jsme tu smůlu, že jedna barumka pro nás skončila na první erzetě, další na druhé, no a v jiné jsme jeli rychlostní zkoušku někde u Vizovic. Taková technická zatáčkovitá pasáž. Moskvič, jak už jsem říkal, se špatně rozjížděl proti kopci, tak jsem to držel, no a jel jsem rychleji, než Standa četl. A pak nás diváci z toho lesa dostali zpět na silnici...My jsme naštěstí měli spoustu fanoušků.


Zaznamenali jste řadu vítězství a předních míst ve třídě, co ale považujete za nejvydařenější soutěž?

V začátcích jsme byli třeba absolutně šestí v Hlučíně, nebo dokonce pátí při Rallye Klíč. Ale asi za nejvydařenější považuji Rallye Bohemia v roce 1988, kdy jsme byli pátí ve třídě, ale v silné a početné konkurenci osmadvacátí v absolutním pořadí.



V posledních letech startujete už sporadicky. Jaké plány máte na letošní sezónu?
Zřejmě se objevím na domácí Podorlické rallye a pak se rád zúčastňuji Setkání legend v Písku nebo v Bělé.

Během příjemného dvouhodinového vyprávění shlédli diváci řadu fotografií i sestřihy videí z několika soutěží, které dokreslily zajímavou atmosféru i vzpomínky na legendární posádku Peklo týmu Josef Vodehnal-Stanislav Malina .

Pavel Vydra 5.3.2023
Foto: Jiří Rohlena

Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Muzeum Lomnice nad Popelkou
Subaru Forester
Adus s.r.o.

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2023 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar