Josef Srnský ml. o účasti v Edda Cupu
V sobotu a v neděli se ve Staré Živohošti uskuteční předposlední závod automobilů do vrchu Mistrovství ČR, tzv. Edda Cup. Na startu pochopitelně nebude chybět ani Josef Srnský ml, který se Škodou 130 LR vede absolutní klasifikaci. A jak viděl poslední závody?
Vrchlabí – Benecko
Překrásná trať, která původně nebyla v letošním kalendáři, ale nakonec se povedlo! Vrchlabští pořadatelé se vmáčkli do volného termínu jinak celkem nabité sezóny, a tak se tento domácí podnik uskutečnil v červnu a ne v září, tak jak tomu bylo v ročnících minulých.
Již předem bylo téměř jisté, že hlavní roli bude hrát počasí. O tom jsme se přesvědčili již v pátek, když náš stan téměř odnesla prudká přeháňka. Sobotní ráno bylo promočené a černé mraky na obloze nenaznačovaly žádnou změnu. Opak byl pravdou a jako mávnutím Krakonošovy hole vykouklo sluníčko a již nezapršelo.
Znalost zdejší tratě a bezchybně fungující vůz nám přinesl sobotní vítězství. Pro druhé místo si dojel stále se zrychlující Jaroslav Vosmek se Škodou 130 LR a k radosti domácích příznivců motoristického sportu skončil třetí můj otec Josef Srnský st. na Škodě 110R.
Po mírné oslavě jsem se probudil do nedělního rána a doufal, že alespoň jeden mechanik se mi vrátí v provozuschopném stavu ze zdejšího „fesťáku“, který se konal v Kunčicích. Mé obavy se nepotvrdily a k prvnímu tréninku jsme byli připraveni. Obloha byla zatažená a za mírného mrholení jsem nastupoval na start. Při výjezdu z lesa, v horní pasáži před Kněžicemi už voda tekla proudem. Jel jsem vzadu na suchých, a tak opatrnost nebyla zrovna od věci. Všechny jízdy se jely téměř za totožných podmínek až na poslední. V první chvíli to vypadalo, že poslední jízda se pojede na suchu. Jak to tak na horách už bývá, počasí se během vteřiny otočilo a silná průtrž mračen donutila všechny jezdce bez výjimky okamžitě přezout na mokro. Kromě nejistého počasí jsem se ještě musel vypořádat s problémy s převodovkou, když hned v první jízdě mi přestala řadit „čtyřka“. Při prohlídce před druhou jízdou jsme na nic nepřišli, a tak jsem musel z trojky řadit rovnou pětku. Tentokrát jsem se vyvaroval jezdecké chyby, která mě ve Kdyni připravila o umístění nejvyšší a i přes technické problémy se mi podařilo zvítězit. Pořadí na dalších místech bylo stejné jako v sobotu.
Na domácí trati jsem si nemohl přát nic lepšího a náš výkon vyzdvihlo po oba dny i celkové vítězství ve třídě H.
Ještěd
Po nejvzdálenějším závodě, který se jel v Bečově nad Teplou, jsme konečně nemuseli cestovat přes celou republiku. Ještěd je hned za humny, a tak ho bereme téměř jako domácí podnik. Na Ještěd jsme sice přijeli za krásného slunného počasí, ale předpověď na sobotu byl déšť 100%. Obě tréninkové jízdy se odjely na suchu, ale pak se už začala naplňovat předpověď počasí.
Do první závodní jízdy jsme ještě nastupovali za sucha, ale mrholení jsem na čelním okně zaznamenal už v polovině trati. S vědomím, že každá vážnější chyba by mne okamžitě zbavila možnosti bojovat o body do absolutního pořadí, jsem raději trochu zvolnil. Této situace využil Vosmek na Š 130 LR/H a o jednu sekundu se ujal vedení. Já byl druhý a těsně třetí Krameš se Škodou Rapid.
Před druhou závodní jízdou bylo velkou neznámou, jakou směs pneu použít. Stále mrholilo a trať nebyla ani mokrá a ani suchá. Na přední nápravu jsme celkem jednoznačně použili mokré a na zadní nápravě jsem po dlouhém přemýšlení nechal suché.
Na startovní čáru jsem nastupoval s cílem pokusit se ještě zabojovat a zvrátit tak výsledek ve svůj prospěch. Od prvních metrů jsem jel se spuštěným stěračem a v polovině trati se mrholení změnilo v déšť. Poslední tři zatáčky jsem už jel radši opatrně a po projetí cílem se mi velmi ulevilo, bez ohledu na to, jak to dopadne. Všichni soupeři téměř zvolili mokré pneu až na mého otce..
Naše třída H-1300 odjela celá za velice podobných podmínek, ale pak déšť přešel do prudkého lijáku a zbytek startovního pole se musel popasovat s pořádným přívalem vody. Teprve teď si zpětně uvědomuji, jaký to byl obrovský risk nechat na zadní nápravě suché pneu. Ještě jsem společně s Vosmekem byl povolán technickým komisařem k technické prohlídce. Předmětem byla kontrola dveří, aby nebyly odlehčené. Kontrola proběhla s výsledkem OK.
To jsem už ale z Koďase (mechanik Jirka) nedočkavě tahal výsledek celého závodu. Nechtěl mi to říct, ale musel. Cukající koutky ho prozradily. Nejen, že jsem s přehledem vyhrál druhou jízdu, ale s velkým náskokem i celý závod.
Bohužel takové štěstí neměl Vosmek, který prošel technickou kontrolou s 20s penalizací za nedovoleně odlehčené dveře. Přesně to bylo 10 a 10 s za každou jízdu a v pořadí se propadl na sedmé místo. Druhý nakonec skončil Adam Neubert na NSU TT, třetí Luboš Krameš na Š Rapid a bramborová medaile zbyla na mého otce.
Velká Chuchle – Slivenec
Již pohled do startovní listiny napovídal, že se jedná o nejlépe obsazený závod letošní sezóny ve třídě H-1300. Skupina obsazená těmi nejznámějšími jmény, společně s jejich rychlými stroji, přilákala nejednoho sportovního fanouška. Vozy, jako NSU TT, Škody 130 RS, 130 LR, 120S, 110R a Škody Rapid odstartovaly do prvního tréninku za krásného slunného počasí v celkovém počtu dvanácti extra kousků.
Trať dlouhá asi dva kilometry začínala velice rychlou pasáží a plynule přešla do pomalejší, ale technické, kde sebemenší chyba mohla znamenat konec. Tady jsem startoval poprvé a v prvním tréninku jsem si chtěl vše v klidu zmapovat. O to větší překvapení bylo, když se v předposlední zatáčce auto postavilo na dvě kola a měl jsem co dělat, aby auto neskončilo na střeše.
Zvláštností na tomto podniku je, že se jede pouze jeden trénink a potom následují tři závodní jízdy, z nichž se nejhorší škrtá. To je přínosem pro diváky, kteří hned mohou sledovat napínavé boje, ale pro samotné jezdce to znamená přizpůsobit se s určitou dávkou opatrnosti závodnímu tempu. To se mi nepodařilo a ve spodní rychlé části jsem měl nájezdovou rychlost trošku větší, než bylo původně v plánu. Svodidla se nebezpečně blížila, ale naštěstí vše dopadlo celkem ideálně a první závodní jízdu jsem v tvrdé konkurenci s náskokem vyhrál před Vosmekem.
Mému otci se nedařilo úplně dle jeho představ, protože dvě zatáčky před cílem jeho 110R začala jít na tři válce. Došlo k přidření ventilu v hlavě válců a následkem toho vyskočily zajišťovací klínky ventilové misky. Aby se motoru nic nestalo, a aby si Koďas zlepšil fyzičku, tak tatíkovo Rko s vypětím všech sil dotlačil do depa. Oprava se částečně zdařila, ale ventil byl natolik ohnutý, že motor byl bez výkonu a šel stále tak nějak na tři a půl válce.
Také druhá jízda vyšla v náš prospěch, ale na druhé místo se již dostal svou skvělou jízdou Pavel Kolbaba. Do třetí jsem již nenastoupil a rozhodl se šetřit motor na další dva závody, které nás letos ještě čekají. Druhé místo si třetí jízdou s přehledem zajistil Pavel Kolbaba a Jaroslav Vosmek se pro tentokrát musel spokojit s místem třetím.
JS, 22.9.2011
Již předem bylo téměř jisté, že hlavní roli bude hrát počasí. O tom jsme se přesvědčili již v pátek, když náš stan téměř odnesla prudká přeháňka. Sobotní ráno bylo promočené a černé mraky na obloze nenaznačovaly žádnou změnu. Opak byl pravdou a jako mávnutím Krakonošovy hole vykouklo sluníčko a již nezapršelo.
Znalost zdejší tratě a bezchybně fungující vůz nám přinesl sobotní vítězství. Pro druhé místo si dojel stále se zrychlující Jaroslav Vosmek se Škodou 130 LR a k radosti domácích příznivců motoristického sportu skončil třetí můj otec Josef Srnský st. na Škodě 110R.
Po mírné oslavě jsem se probudil do nedělního rána a doufal, že alespoň jeden mechanik se mi vrátí v provozuschopném stavu ze zdejšího „fesťáku“, který se konal v Kunčicích. Mé obavy se nepotvrdily a k prvnímu tréninku jsme byli připraveni. Obloha byla zatažená a za mírného mrholení jsem nastupoval na start. Při výjezdu z lesa, v horní pasáži před Kněžicemi už voda tekla proudem. Jel jsem vzadu na suchých, a tak opatrnost nebyla zrovna od věci. Všechny jízdy se jely téměř za totožných podmínek až na poslední. V první chvíli to vypadalo, že poslední jízda se pojede na suchu. Jak to tak na horách už bývá, počasí se během vteřiny otočilo a silná průtrž mračen donutila všechny jezdce bez výjimky okamžitě přezout na mokro. Kromě nejistého počasí jsem se ještě musel vypořádat s problémy s převodovkou, když hned v první jízdě mi přestala řadit „čtyřka“. Při prohlídce před druhou jízdou jsme na nic nepřišli, a tak jsem musel z trojky řadit rovnou pětku. Tentokrát jsem se vyvaroval jezdecké chyby, která mě ve Kdyni připravila o umístění nejvyšší a i přes technické problémy se mi podařilo zvítězit. Pořadí na dalších místech bylo stejné jako v sobotu.
Na domácí trati jsem si nemohl přát nic lepšího a náš výkon vyzdvihlo po oba dny i celkové vítězství ve třídě H.
Ještěd
Do první závodní jízdy jsme ještě nastupovali za sucha, ale mrholení jsem na čelním okně zaznamenal už v polovině trati. S vědomím, že každá vážnější chyba by mne okamžitě zbavila možnosti bojovat o body do absolutního pořadí, jsem raději trochu zvolnil. Této situace využil Vosmek na Š 130 LR/H a o jednu sekundu se ujal vedení. Já byl druhý a těsně třetí Krameš se Škodou Rapid.
Před druhou závodní jízdou bylo velkou neznámou, jakou směs pneu použít. Stále mrholilo a trať nebyla ani mokrá a ani suchá. Na přední nápravu jsme celkem jednoznačně použili mokré a na zadní nápravě jsem po dlouhém přemýšlení nechal suché.
Na startovní čáru jsem nastupoval s cílem pokusit se ještě zabojovat a zvrátit tak výsledek ve svůj prospěch. Od prvních metrů jsem jel se spuštěným stěračem a v polovině trati se mrholení změnilo v déšť. Poslední tři zatáčky jsem už jel radši opatrně a po projetí cílem se mi velmi ulevilo, bez ohledu na to, jak to dopadne. Všichni soupeři téměř zvolili mokré pneu až na mého otce..
Naše třída H-1300 odjela celá za velice podobných podmínek, ale pak déšť přešel do prudkého lijáku a zbytek startovního pole se musel popasovat s pořádným přívalem vody. Teprve teď si zpětně uvědomuji, jaký to byl obrovský risk nechat na zadní nápravě suché pneu. Ještě jsem společně s Vosmekem byl povolán technickým komisařem k technické prohlídce. Předmětem byla kontrola dveří, aby nebyly odlehčené. Kontrola proběhla s výsledkem OK.
To jsem už ale z Koďase (mechanik Jirka) nedočkavě tahal výsledek celého závodu. Nechtěl mi to říct, ale musel. Cukající koutky ho prozradily. Nejen, že jsem s přehledem vyhrál druhou jízdu, ale s velkým náskokem i celý závod.
Bohužel takové štěstí neměl Vosmek, který prošel technickou kontrolou s 20s penalizací za nedovoleně odlehčené dveře. Přesně to bylo 10 a 10 s za každou jízdu a v pořadí se propadl na sedmé místo. Druhý nakonec skončil Adam Neubert na NSU TT, třetí Luboš Krameš na Š Rapid a bramborová medaile zbyla na mého otce.
Velká Chuchle – Slivenec
Trať dlouhá asi dva kilometry začínala velice rychlou pasáží a plynule přešla do pomalejší, ale technické, kde sebemenší chyba mohla znamenat konec. Tady jsem startoval poprvé a v prvním tréninku jsem si chtěl vše v klidu zmapovat. O to větší překvapení bylo, když se v předposlední zatáčce auto postavilo na dvě kola a měl jsem co dělat, aby auto neskončilo na střeše.
Zvláštností na tomto podniku je, že se jede pouze jeden trénink a potom následují tři závodní jízdy, z nichž se nejhorší škrtá. To je přínosem pro diváky, kteří hned mohou sledovat napínavé boje, ale pro samotné jezdce to znamená přizpůsobit se s určitou dávkou opatrnosti závodnímu tempu. To se mi nepodařilo a ve spodní rychlé části jsem měl nájezdovou rychlost trošku větší, než bylo původně v plánu. Svodidla se nebezpečně blížila, ale naštěstí vše dopadlo celkem ideálně a první závodní jízdu jsem v tvrdé konkurenci s náskokem vyhrál před Vosmekem.
Mému otci se nedařilo úplně dle jeho představ, protože dvě zatáčky před cílem jeho 110R začala jít na tři válce. Došlo k přidření ventilu v hlavě válců a následkem toho vyskočily zajišťovací klínky ventilové misky. Aby se motoru nic nestalo, a aby si Koďas zlepšil fyzičku, tak tatíkovo Rko s vypětím všech sil dotlačil do depa. Oprava se částečně zdařila, ale ventil byl natolik ohnutý, že motor byl bez výkonu a šel stále tak nějak na tři a půl válce.
Také druhá jízda vyšla v náš prospěch, ale na druhé místo se již dostal svou skvělou jízdou Pavel Kolbaba. Do třetí jsem již nenastoupil a rozhodl se šetřit motor na další dva závody, které nás letos ještě čekají. Druhé místo si třetí jízdou s přehledem zajistil Pavel Kolbaba a Jaroslav Vosmek se pro tentokrát musel spokojit s místem třetím.
JS, 22.9.2011
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
