Autokaleidoskop

V 18. století došlo k rozdělení rodu knížat z Lobkowicz na roudnickou primogenituru a mělnickou sekundogernituru. Prvním pánem na Mělníku a Hoříně z rodu Lobkowiczů byl kníže August Antonín Josef (1729 – 1803), který toto panství nabyl roku 1753 sňatkem s Marií Ludvikou, roz. hraběnkou Černínovou z Chudenic.
Význačným představitelem rodu 2. poloviny 19. století byl kníže Jiří Kristián (1835 – 1908), nejvyšší maršálek Království českého a politik, který na půdě zemského sněmu v Praze i říšské rady ve Vídni hájil práva Království na autonomii uvnitř habsburského soustátí. Jeho syn Bedřich (1881 – 1923) byl od roku 1918 rovněž dědičným členem panské sněmovny, po 2. světové válce pak čsl. Kapitánem v zál. Automobilového praporu č.1 a po svém předčasném úmrtí byl pochován ve stejnokroji důstojníka čsl.armády. Jeho manželkou byla Jozefína roz. Hraběnka z Thun-Hohensteinu (1886 – 1971), nadšená sportovkyně a propagátorka tenisu.
Jejich jediným synem byl vzpomínaný Jiří Kristián. Narodil se v materiálně bohatě zajištěné rodině, avšak v jeho sedmi letech vypukla 1. světová válka, čtyři roky nato nastal konec „starých časů“ rozpadem Rakousko-Uherska, a když mu bylo šestnáct, odešel na věčnost jeho otec. Od útlého mládí zkoušel různé sporty, nejvíce jej však uchvátil automobil. Již ranné pokusy naznačovaly jeho mimořádný talent k řízení.
Na automobilovou závodní dráhu poprvé vstoupil roku 1928, kdy na Mělníku startoval do vrchu s vozem Austro-Daimler. Jeho soutěživou dravost dokládá příhoda ze závěru tohoto závodu, kdy Lobkowiczovi selhala převodovka, načeš vytrhl z rukou jednomu divákovi bicykl, nasedl na něj a projel cílem. Přirozeně nebyl klasifikován a závod vyhrál tehdejší dovozce značky Bugatti do Československa inženýr Gut s vozem Bugatti 37A. Proto si Jiří Kristián takové vozidlo objednal, ale vzápětí je při tréninku na závod Zbraslav – Jíloviště rozbil o telefonní sloup, aniž by se zranil. Krátce poté startoval v závodě Brno – Soběšice a skončil druhý za pražským Milošem Bondy.
Lobkowicz náležel do generace závodníků o něco mladších než byla legendární Eliška Junková. Jeho vrstevníkem byl například Bruno Sojka a nerozlučnou dvojici tvořil se Zdeňkem Pohlem. Aby před rodiči utajili své starty na závodech, zapisovali se do startovních listin pod krycími jmény, Lobkowicz jako Hýta, Pohl jako Bašul.
Roku 1929 si Jiří Kristián koupil osmiválcový dvoulitr Bugatti 35C a dojel s ním vítězně do cíle závodu Zbraslav – Jíloviště a několika soutěží v Rakousku. Následujícího roku se zúčastnil brněnského Masarykova okruhu vedle takových es jako byli Caracciola, Nuvolari, Borzacchni nebo von Morgen, z našich pak Bondy, Knapp, Kubíček nebo Bittmann. Štěstí mu však nepřálo, takže skončil s vážnou poruchou zapalování v boxu.
Roku 1931 přinesl Lobkowiczovi v těžké konkurenci opět výtečné umístění v závodě Zbraslav – Jíloviště, následně však havárii v tréninkové jízdě v závodě do vrchu Gaisberg u Salzburgu, naštěstí bez zranění, poté zvítězil v závodě do vrchu ve Schreiberhau. V brněnském závodě o Velkou cenu startoval s novým vozem – osmiválcem 2,3litrovým Bugatti 51. Obsadil vynikající čtvrté místo za Chironem (Bugatti), Stuckem (Mercedes) a von Morganem (Bugatti), což jej zařadilo mezi evropskou špičku.
Lobkowicz toužil stále být ještě rychlejší, takže si objednal další typ Bugatti 54 s objemem pěti litrů. Tento vůz prý nebyl příliš vydařený a dovozce ing. Gut jej od koupě zrazoval. Jiří Kristián si nedal říct a automobil zakoupil.
Před 75 lety – 22. května 1932 startoval poprvé na berlínském okruhu AVUS s tímto vozem. Již v prvním kole při pokusu o předjíždění byla bugatka odstředivou silou vymrštěna ze zatáčky, narazila na betonové zranění, smykem se dostala do protisměru, několikrát se převrátila a pod ní se smrtelně zranil Jiří Kristián Lobkowicz, jehož nepřekonatelnou touhou bylo jezdit stále rychleji a rychleji.
S předčasnými úmrtími ambiciózních osobností bývají spojeny různé legendy. V případě Jiřího Kristiána se vypráví, že v okamžiku havárie se samy zastavily stopky, jimž jeho nejmilejší přítel Zdeněk Pohl kontrolně měřil čas. Je pochován v rodinné hrobce v Hoříně u Mělníka.

Jindřich Lasík, 22.6.2007