Jak se skáče s bavorákem
Jdeme přes hranu. Auto se zvedá. Vidím jen černé nebe a pak se to otáčí. Stav beztíže trvá nějak podezřele dlouho. Už nestoupáme. Padáme! Bohužel auto neletí rovně. Tvrdý dopad na levé přední. Létají jiskry.
Když se mě zeptáte, proč jsme to udělali, odpovím, že nevím. Neexistuje jediný rozumný důvod takhle s autem skočit. Rallye Pelhřimov považuji za svojí domovskou soutěž, byť bydlím v Plzni a kousek od Pacova má děda chalupu, kde trávíme prázdniny. Startoval jsem zatím na všech ročnících Rallye Pelhřimov, takže charakter zdejších silnic dobře znám. Pacovský skok jsme sám fotil před léty ještě při soutěžích ČMPR a mám odsud atraktivní fotky. Věděl jsem dopředu, že to hrozně skočí, když člověk před hranou dostatečně nepřibrzdí. V tréninku jsme tam zastavili a snad půl hodiny obcházeli, kudy to najet. Závěr byl jednoznačný – neskákat. Ještě jsem vše probíral se spoustou zkušených soutěžáků, závěr opět jasný – v žádném případě neskákat. Při prvním průjezdu jsme to vzorově odstavili a skok jen tak „přeblafli“, tak je to správně – neskákat.
Stalo se a my jsme absolvovali svůj big jump. Auto to samozřejmě odneslo, ohnul se tlumič a i nápravnice, zdeformovalo se kolo. Pneumatika se prodřela o blatník ještě do konce zkoušky a praskla. Museli jsme z další soutěže v následném servisu odstoupit. Do teď se mi ten skok pořád dokola přehrává v paměti.
J. Štauber, 13.8.2007
www.RallyeJournal.cz
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
