Autokaleidoskop

Za městem se na pastvinách vytyčí ve sněhu okruh plný zatáček, dlouhý dva a půl kilometru, pokryje se ledem a může se jezdit. Hlavně musí být zima, a ne jako vloni, kdy byl závod odřeknut. Letos ráno mrzlo, minus deset pod nulou, ale přes den bylo na sluníčku kolem nuly, takže trať netála a vesele se mohlo závodit po oba dny od rána do večera.
Více než sedmdesát automobilů z let 1956 (Peugeot 203) až 1984 (BMW 312) , přičemž převažovaly vozy ze šedesátých a sedmdesátých let (Porsche 911 i Carrera, BMW 2002, Volvo Amazon, Lancia Fulvia, Fiat 124 Abarth, Datsun 1240Z, Opel Ascona, Mini Cooper, MGB, Renault Alpine, Ford Escort, Mercedes 190E a 220 SL atd). K závodu, který se jede systém jízdy pravidelnosti, jsou připuštěny pouze automobily s jednou poháněnou nápravou a vybaveny zimními pneumatiky nebo pneumatikami s hroty, ovšem o maximální velikosti 2 mm a v počtu jen deseti kusů.
Přestože většina jezdců měla hroty, tak pro některé byla technická trať plná zatáček nad lidské síly a co chvíli končili ve sněhovém hrazení nebo v hodinách.
Největší lahůdkou byla však jízda Francouze Jeana Claude Andrueta s extovárním vozem Renault Alpine z roku 1971. Vítěz Rallye Monte Carlo 1973 dokazoval, že i když vloni v srpnu oslavil 65. narozeniny, tak neztratil nic ze svého řidičského umění a pohled na bravurní jízdu plynulým smykem byl opravdovým zážitkem. Dobře si počínal také rakouský sjezdař Hans Knauss s BMW M3 a řada dalších jezdců hlavně z Rakouska a Německa, ale nechyběli v hojném počtu ani Italové a přijeli také soutěžící z Belgie, Holandska, Ruska, Maďarska nebo Polska.
Trochu více jsme čekali od Itala Franca Ceccata, který se za volantem Fiatu 131Abarth střídal se synem Michelem. Asi trochu podcenili situaci a nevzali si s sebou právě nejvhodnější pneumatiky. Dnešní generaci jméno Ceccato už nic neříká, ale pro nás je starý dobrý známý. Setkali jsme se s ním po více než dvaceti letech V 80. letech totiž startoval na Rallye Barum, Škoda nebo Tatry Rallye.
Systém kvalifikačních, semifinálových a finálových jízd se jistě musí zamlouvat každému, bez ohledu jestli mu jde o výsledek, anebo si jen pěkně zajezdit v podmínkách, které se mu asi nikde jinde nenaskytnou. Po dva dny se jezdci prakticky bez přestávky střídali na trati od deseti hodin dopoledne až do půl sedmé večer. Mezi nimi by se určitě neztratil ani Emil Triner se Škodou 130 RS nebo třeba Josef Srnský, bývalý tovární jezdec Škoda Auta, jenž si postavil nádherné kupátko Škoda 110. Třeba se za rok někdo z jich v Altenmarktu objeví.

Jindřich Lasík, 17.1.2008