Autokaleidoskop

V roce 1903 byl Hubert von Herkomer na návštěvě u generálního guvernéra Irska, kde shlédl v té době největší závod o Gordon Benettův pohár. Tato akce jej nadchla, ale smysl závodění neviděl ve šlechtěných závodních automobilech, kterým přezdíval „trubkové příšery“. Na rozdíl od tehdy pořádaných závodů mu však nešlo, aby jezdci co nejrychleji dosáhli cíle, ale s běžnými cestovními automobily absolvovali náročnou trať.



Protože jeho pozornost přitahovaly spíše sportovní a cestovní vozy, tak vypracoval společně s prezidentem Bavorského autoklubu pravidla, která ve své podstatě platí ještě dnes a podle nichž se také uskutečnila Jízda prince Jindřicha v letech 1908 až 1910, která navazovala na Herkomerovu jízdu, nazvanou Herkomer Konkurrenz. Můžeme ji označit za první klasickou rallye cestovních automobilů.



Sir Hubert von Herkomer, mj. známý tím, že směl portrétovat například princeznu Viktorii, prince Leopolda nebo císaře Wilhelma II, zajistil společně s organizátory kvalitní startovní pole. Během let 1905 až 1907 vzrostl počet vozidel ze 91 na 161 a trať byla prodloužena ze 936 na 1818 kilometrů. Pozvání přijalo mnoho osobností, jejich jméno mělo ve světě zvuk – prinz Heinrich von Preussen, Ludwig Bavorský, August Horch, Karl Fichtel, Ernst Sachs, Ernst Büssing, lord Montague of Beaulieu, Edgar Ladenburg, Heinrich Opel nebo Vincenzo Lancia.



Za vítěze prvních dvou ročníků byl vyhlášen Edgar Ladenburg na voze Mercedes, ale vlastně jen proto, že se uvádělo pouze jméno majitele vozu, nikoliv skutečného vítěze. V prvním ročníku byl nejlepší Otto Hieronymus, pozdější vynikající závodník a konstruktér firmy Laurin Klement. Herbert von Herkomer vytvořil pro vítěze putovní pohár z pravého stříbra a vítěze obdaroval jeho vlastním portrétem.



Letošní vzpomínkové jízdy se mohly zúčastnit pouze vozidla vyrobená do roku 1930, přičemž nejstarší byl DC Dion Bouton z roku 1902 poháněný jednoválcem 800 cm o výkonu 8 k. ze stejného roku pocházel Oldsmobile Curved Dash typ R s jednoválcem 1,6 litru. Jen o rok mladší by americký „kočár“ s řidící pákou Stevens Duryea Runabout s dvouválcem 2,6 litru o výkonu 7 k. Byl vyroben v roce 1903, a manželé Ehrbarovi s ním zvládli obě delší etapy. Ze stejného roku pocházel další unikát Leon Buat. O čtyři roky mladší byl Bedford Buick Model 15/18, a tak bychom mohli pokračovat.


Pozornost budil vůz Loccomobile Speed car se šestiválcem 8,6 litru o výkonu 90 k. Toto monstrum dosahovalo v roce 1916 stokilometrové rychlosti. Viděli jsme mnoho krásných automobilů zaniklých značek jako třeba Brush, panhard Levassor, Le Zebre, Delage, Rochet Schneider, UNIC, Mc Lauglin, Talbot, Moon, Auburn, Hotchkiss, Marmon, Amilcar atd. mezi nejkrásnější patřil určitě Mercedes Benz 15/70/100 se čtyřlitrovým šestiválcem o výkonu 100 k nebo Bentley 4,5 litre. Celkem šest desítek automobilů.



Start i cíl byl Landsbegu am lech, kde na účastníky čekaly dvě etapy, respektive čtyři. Majitelé „stařečků“ si mohli vybrat mezi kratší nebo delší etapou. Kratší měřila každý 59 a 65 kilometrů, delší pak 115 a 90 kilometrů a vedly malebnou krajinou, delší dokonce zavítala k jezeru Amersee. Nešlo o žádnou klasickou jízdu pravidelnosti s časovými kontrolami, ale posádky pouze musely plnit pouze nejrůznější zvláštní zkoušky.


Dnes vám připomeneme atmosféru „Herkomer Konkurrenz“ několika snímky, příště představíme některé z nejstarších značek, Až na pár výjimek absolvovaly celou trať všechna vozidla, ať již renovovaná nebo dokonce také v původním stavu. Mezi nimi byla i jedna Aero z roku 1929. Na silničkách v okolí Landsbergu/Lech to o tomto víkendu vypadalo jako před sto lety.






JL 13.7.2022