Herkomerova jízda - jako před 100 lety
V letech 1905 až 1907 uspořádal Bavorský autoklub, z iniciativy profesora sira Huberta von Herkomera, světově proslulého malíře portrétů, automobilový závod, který nesl jeho jméno. Letos uplynulo sto let od posledního, třetího ročníku.
V roce 1903 byl Hubert von Herkomer na návštěvě u generálního guvernéra Irska, kde shlédl v té době největší závod o Gordon Benettův pohár. Tato akce jej nadchla, ale smysl závodění neviděl ve šlechtěných závodních automobilech, kterým přezdíval „trubkové příšery“. Na rozdíl od tehdy pořádaných závodů mu však nešlo, aby jezdci co nejrychleji dosáhli cíle, ale s běžnými cestovními automobily absolvovali náročnou trať.
Protože jeho pozornost přitahovaly spíše sportovní a cestovní vozy, tak vypracoval společně s prezidentem Bavorského autoklubu pravidla, která ve své podstatě platí ještě dnes a podle nichž se také uskutečnila Jízda prince Jindřicha v letech 1908 až 1910, která navazovala na Herkomerovu jízdu, nazvanou Herkomer Konkurrenz. Můžeme ji označit za první klasickou rallye cestovních automobilů.
Sir Hubert von Herkomer, mj. známý tím, že směl portrétovat například princeznu Viktorii, prince Leopolda nebo císaře Wilhelma II, zajistil společně s organizátory kvalitní startovní pole. Během let 1905 až 1907 vzrostl počet vozidel ze 91 na 161 a trať byla prodloužena ze 936 na 1818 kilometrů. Pozvání přijalo mnoho osobností, jejich jméno mělo ve světě zvuk – prinz Heinrich von Preussen, Ludwig Bavorský, August Horch, Karl Fichtel, Ernst Sachs, Ernst Büssing, lord Montague of Beaulieu, Edgar Ladenburg, Heinrich Opel nebo Vincenzo Lancia.
Za vítěze prvních dvou ročníků byl vyhlášen Edgar Ladenburg na voze Mercedes, ale vlastně jen proto, že se uvádělo pouze jméno majitele vozu, nikoliv skutečného vítěze. V prvním ročníku byl nejlepší Otto Hieronymus, pozdější vynikající závodník a konstruktér firmy Laurin Klement. Herbert von Herkomer vytvořil pro vítěze putovní pohár z pravého stříbra a vítěze obdaroval jeho vlastním portrétem.
Letošní vzpomínkové jízdy se mohly zúčastnit pouze vozidla vyrobená do roku 1930, přičemž nejstarší byl americký „kočár“ s řidící pákou Stevens Duryea Runabout poháněný dvouválcem 2,6 litru o výkonu 7 k. Byl vyroben v roce 1903, stejně jako o několik měsíců mladší jednoválec Cottereau Populaire, ale ten nakonec bohužel nestartoval. O čtyři roky mladší byly hned tři automobily – Clement Bayard 4C-4A, Opel 10/18 a Napier T27 Roadster. Všechny tři oslavily letos sto let.
Start byl díky podpoře firmy Audi v Ingolstadtu, odkud se padesátka účastníků přesunula do Landsbegu, kde je čekaly další dvě etapy, každá v délce sto kilometrů. Celkem musely urazit zhruba tři stovky kilometrů. Nešlo o žádnou klasickou jízdu pravidelnosti s časovými kontrolami, ale posádky pouze musely plnit pouze nejrůznější zvláštní zkoušky.
Dnes vám připomeneme atmosféru „Herkomer Konkurrenz“ několika snímky, zítra představíme některé z nejstarších značek, Až na pár výjimek absolvovaly celou trať všechna vozidla, ať již renovovaná nebo dokonce také v původním stavu. Mezi nimi byla i jedna Aero z roku 1929. Na silničkách v okolí Landsbergu/Lech to o tomto víkendu vypadalo jako před sto lety.
Jindřich Lasík, 30.7.2007
Protože jeho pozornost přitahovaly spíše sportovní a cestovní vozy, tak vypracoval společně s prezidentem Bavorského autoklubu pravidla, která ve své podstatě platí ještě dnes a podle nichž se také uskutečnila Jízda prince Jindřicha v letech 1908 až 1910, která navazovala na Herkomerovu jízdu, nazvanou Herkomer Konkurrenz. Můžeme ji označit za první klasickou rallye cestovních automobilů.
Sir Hubert von Herkomer, mj. známý tím, že směl portrétovat například princeznu Viktorii, prince Leopolda nebo císaře Wilhelma II, zajistil společně s organizátory kvalitní startovní pole. Během let 1905 až 1907 vzrostl počet vozidel ze 91 na 161 a trať byla prodloužena ze 936 na 1818 kilometrů. Pozvání přijalo mnoho osobností, jejich jméno mělo ve světě zvuk – prinz Heinrich von Preussen, Ludwig Bavorský, August Horch, Karl Fichtel, Ernst Sachs, Ernst Büssing, lord Montague of Beaulieu, Edgar Ladenburg, Heinrich Opel nebo Vincenzo Lancia.
Za vítěze prvních dvou ročníků byl vyhlášen Edgar Ladenburg na voze Mercedes, ale vlastně jen proto, že se uvádělo pouze jméno majitele vozu, nikoliv skutečného vítěze. V prvním ročníku byl nejlepší Otto Hieronymus, pozdější vynikající závodník a konstruktér firmy Laurin Klement. Herbert von Herkomer vytvořil pro vítěze putovní pohár z pravého stříbra a vítěze obdaroval jeho vlastním portrétem.
Letošní vzpomínkové jízdy se mohly zúčastnit pouze vozidla vyrobená do roku 1930, přičemž nejstarší byl americký „kočár“ s řidící pákou Stevens Duryea Runabout poháněný dvouválcem 2,6 litru o výkonu 7 k. Byl vyroben v roce 1903, stejně jako o několik měsíců mladší jednoválec Cottereau Populaire, ale ten nakonec bohužel nestartoval. O čtyři roky mladší byly hned tři automobily – Clement Bayard 4C-4A, Opel 10/18 a Napier T27 Roadster. Všechny tři oslavily letos sto let.
Start byl díky podpoře firmy Audi v Ingolstadtu, odkud se padesátka účastníků přesunula do Landsbegu, kde je čekaly další dvě etapy, každá v délce sto kilometrů. Celkem musely urazit zhruba tři stovky kilometrů. Nešlo o žádnou klasickou jízdu pravidelnosti s časovými kontrolami, ale posádky pouze musely plnit pouze nejrůznější zvláštní zkoušky.
Dnes vám připomeneme atmosféru „Herkomer Konkurrenz“ několika snímky, zítra představíme některé z nejstarších značek, Až na pár výjimek absolvovaly celou trať všechna vozidla, ať již renovovaná nebo dokonce také v původním stavu. Mezi nimi byla i jedna Aero z roku 1929. Na silničkách v okolí Landsbergu/Lech to o tomto víkendu vypadalo jako před sto lety.
Jindřich Lasík, 30.7.2007
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout















