Hans Herrmann - legenda velkých závodů (I)
V únoru oslaví už 83. narozeniny a stále usedá za volant historických závodních automobilů, především pak Stříbrných šípů Mercedes Benz nebo sportovních Porsche. Platil za jednoho z nejspolehlivějších a nejstálejších jezdců všech dob, který získal na osm desítek vítězství.
Kariéru začal v roce 1952 se soukromým Porsche 356 v závodech do vrchu, jezdil rallye i jízdy spolehlivosti. Už v následujícím roce dojel pátý v Rallye Lyon-Charbonnieres. Všiml si ho tehdejší šéf týmu Huschke von Hastein a angažoval jej do továrního týmu Porsche. V roce 1953 stál poprvé na startu 24 h Le Mans, v němž s Helmutem Glöcklerem a Porsche 550 Coupe vyhrál třídu do 1,5 litru. Ve stejném roce si ještě zajistil titul Mistra Německa, ale také místo v týmu Mercedes, za který startovali Fangio, Kling a Moss. Paralelně ještě jezdil ještě s Porsche 550 Spyder, s nímž vyhrál opět svoji třídu v Carrera Panamericana nebo Mille Miglia. Nezapomenutelná je jeho příhoda v Mille Migilia 1954, kdy Herrmann a Linge podjeli stažené závory těsně před rychlíkem.
Jeho jméno je pak úzce spjato se značkou Mercedes a jejich návratem do Formule 1 po druhé světové válce. Mladý muž ze Stuttgartu byl jedním z velkých talentů poválečné doby, a proto vzal Alfred Neubauer mladého závodníka do týmu poté, co zvládl první testovací jízdy na výbornou. Neubauer tehdy řekl šéfovi – Herrmann je výjimečný talent od přírody a velice vytrvalý. Dostal tedy místo v kokpitu Stříbrného šípu (Typ W 196 R), s nímž při zkušebních jízdách předváděl rychlou jízdu. Nehoda při tréninku na Velkou cenu Hockenheimu v roce 1954 proběhla naštěstí bez následků a záhy se dostavil velký den D.
Nové Stříbrné šípy nastoupily 4.července 1954 v Remeši k první Velké ceně. Herrmann startoval ze třetí řady, zatímco týmoví kolegové Fangio a Kling z pozice jedna a dva. Po několika kolech nechal Herrmann za sebou více jezdců, zajel dokonce traťový rekord – 2:32,9 minut, což se rovnalo průměru 195,463 km/h. Všechny tři W 196 R se dostaly do vedení. „A přesně tak bychom se dostali i do cíle,“ vzpomínal Hans Herrmann, kterého v 17. kole postihla smůla. Motor najednou ztratil výkon a vysadil.
Znovu tak ožíval mýtus Stříbrných šípů, Hans Herrmann dostal příležitost v dalších Velkých cenách a podílel se na úspěchu Mercedesů. Nic naplat, přeci jen stál trochu ve stínu Fangia a Klinga nebo Mosse. Na druhou stranu si přes věkový rozdíl dvaceti let tak nikdy nepřipadal. „Nebyl žádný důvod, abych si stěžoval“, říkal skromně, „přeci bylo jasné, že jsem nejmladší a mám se co učit“.
A že se Herrmann učil rychle, ukázal závod na Monze 1954. Fangio a Kling dostali aerodynamické automobily, které byly pro rychlý okruh přeci jen vhodnější. Kling vypadl, Fangio vyhrál a Herrmann dojel s „nevhodným“ monopostem čtvrtý. Prvního věnce se dočkal na Velké ceně Švýcarska v Bernu v září 1954, kde dojel třetí, stejně jako na Avusu.
Dokončení zítra
JL, 15.2.2011
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
