Autokaleidoskop

Než Ferrari opustilo závody sportovních prototypů, tak vybojovalo v 50. a 60. letech nespočet vítězství, aby v roce 1973 nastoupilo do F1, kde se stalo legendou. Vozy vystavené na Retro Classics ve Stuttgartu pocházely takřka všechny ze zlaté doby Ferrari, tedy právě z 50. a 60. let. Z bohaté nabídky vybíráme několik zajímavých exponátů.

Ferrari 212/225 Sport Berlinetta Vignale z roku 1952 vznilo ve dvou kusech s lehkou karosérií a v šesti – právě se zmíněnou karosérií Vignale. Vůz poháněl vidlicový dvanáctiválec o objemu 2715 cm³ a výkonu 212 k. V roce 1952 s tímto vozem startoval Augusto Caraceni, ale závod nedokončil. Více se mu dařilo v závodech do vrchu, kde vybojoval titul mistra Itálie. Poté bylo Ferrari prodáno do Holandska, kde s ním závodil Jan Bos Eyssen. Pak putoval do USA, odtud do Velké Británie a přes Švýcarsko se v roce 1989 dostalo do Austrálie. Začátkem nového tisíciletí se dostalo zpátky do Evropy, respektive do Německa a v roce 2002 se vrátilo na místo činu – na Mille Miglia. I tak spletité bývají někdy cesty historických automobilů.

Z roku 1957 pochází Ferrari Berlinetta Scaglietti „Tour de France“ s třílitrovým dvanáctiválcem Colombo o výkonu 240 k při 7000/min. Označení získal vůz na základě tří vítězství (1956, 57 a 58) v legendárním francouzském závodě. Vystavený vůz si objednal Georg Arents, dědic velké cigaretové firmy a spoznor závodního týmu North American Racing Team u amerického dovozce Luigi Chinettiho. Dodán byl v závěru roku 1957, těsně před startem Bahamas Speed Week. V následujícím roce s ním dvojice Paul O Shea a Bruce Kessler obsadila sedmé místo v závodě 12 hodin Sebringu, zatímco Arents dojel devátý.

Jedním z nejcennějších vozů bylo Ferrari 375 MM Spider postavené pro soukromé jezdce, kteří chtěli závodit v mistrovství světa sportovních prototypů. V roce 1954 s tímto vozem úspěšně startovala dvojice Luigi Chinetti a John Shakesperare ve slavném závodě Carrera Panamerica. V letech 1953 až 55 bylo postaveno jen 23 kusů, z nichž se jich dochovalo jen osm. Pod kapotou se ukrýval vidlicový dvanáctiválec Lampredi o objemu 4522 cm³ a výkonu 340 k při 7000/min.

Legendární označení Testa Rossa měl model Spyder Scaglietti z roku 1958 a neznamenal nic jiného než v překladu „červená hlava“. Proto také byla hlava válců vidlicového dvanáctiválce 3.0 o výkonu 300 k při 7200/min lakována v červené barvě. Od dubna 1958 do září 1959 se tento automobil zúčastnil 44 závodů. Nejlepším výsledkem bylo sedmé místo Jamese Johnstona v závodě 12 hodin Sebringu. Společně s ikonou 250 GTO patří tento vůz mezi nejvíce cenněná Ferrari.


Jindřich Lasík, 23.3.2009