Autokaleidoskop

Cenné tituly tedy vybojovali všichni jeho zkušení jezdci s vozy, zařazenými do třech různých kategorií, všichni navíc tituly obhájili a dva dokonce navázali i na své předchozí tituly: Jednotlivé kategorie vozů se pak dělí dle stáří závodních vozů, navíc pak na formulové, či cestovní a sportovní vozy.


Vladimír Konicar (mistr Evropy 2009 a 2010)
BMW 2002 TI – z roku 1969
Kategorie 1 – cestovní a sportovní vozy od nejstarších do roku 1970


Oskar Král (mistr Evropy 2007, 2008, 2009 a 2010)
Škoda 130 RS – z roku 1976
Kategorie 3 – cestovní a sportovní vozy od roku 1976 do roku 1982


Petr Tykal (mistr Evropy 2007, 2008, 2009 a 2010)
Formule Easter MTX 1-03 - z toku 1975
Kategorie 4 – formulové jednosedadlové vozy od nejstarších do roku 1982


Z hlediska techniky je v nejtěžší situaci z modřické trojice Petr Tykal. Zatímco Vladimír Konicar a Oskar Král závodí o body se svými vozy s rovnocennými soupeři v příslušných objemových třídách, tedy s dvoulitrem do 2000 cm³ a s třináctistovkou do 1300 cm³, Petr Tykal se musí mnohdy poprat se svým třináctistovkovým easterem s podstatně silnějšími a modernějšími protivníky ve třídě do 1600 cm³. V průběhu posledních let tedy musel v ME podstoupit nerovný boj proti monopostům F2, F3, formule Super Vee, F-Renault, F-Ford z dílen zvučných značek, jako Lotus, či Lola a podobně.
Seriál ME v závodech historických automobilů do vrchu zahrnoval 12 podniků. Jezdci Racing teamu SK Industrietechnik Modřice si přitom mohli dovolit díky výborným výkonům některé závody vynechat, a tak kromě domácích klání v Ústí nad Orlicí a Ecce Homo Šternberk se objevili na startu ještě v rakouském Rechbergu, slovinské Sevnici a Ilirské Bistrici, italském Trentu a Pedaveně, či na slovenské Babě.
Vladimír Konicar se v kategorii 1 pral o titul s dalším Brňanem Lubomírem Vackem na prakticky shodném BMW 2002 TI. Ten se postupně zlepšoval a v druhé půli sezóny si na Babě a v Pedaveně připsal dvě vítězství. Konicar si však prvenství vybojoval pětkrát. Talentovaný Oskar Král bodoval za první místo rovněž pětkrát a celkově vyhrál s velkým odstupem. Oslnivé výkony předvedl zejména na Babě a na osmnáctikilometrové trati Trento – Bondone, kde jel vůbec poprvé. I Petr Tykal celkově zvítězil s velkým náskokem a o prvenství rozhodly dvě porážky nejvážnějšího soupeře, Friedricha Hubera s Lolou T328 SV – na Babě a hlavně nečekaně v italské Pedaveně, kde Rakušan dva závody před koncem mistrovství ztratil i teoretickou šanci na titul.