Autokaleidoskop

 

Zatímco nejstarším automobilem byl Mercedes 60 HP z roku 1903, naopak nejmladší generaci zastupovalo Ferrari 330 GTC vyrobené v roce 1967. Předválečné Mercedesy se představily hned čtyři, vedle devítilitrového čtyřválce 60 HP, jenž v roce 1903 vyhrál mj. závod o Gordon Bennetův pohár, ještě typ 28/95 z roku 1924. Tento automobil s dřevěnou člunovitou karoserií, na němž později Paul Daimler zkoušel systém přeplňování, absolvoval jízdu ve zcela původním stavu.

O 14 let mladší byl sportovní sedmilitrový šestiválec zkonstruovaný Ferdinandem Porsche - legendární model SSK. Ve verzi s kompresorem dosahoval výkonu 225 k při 3300/min, jinak se museli majitelé spokojit se 170 k. S tímto typem, vyrobeným pouze v 33 kusech, vyhrávaly v letech 1929 až 31 Stuck, Caracciola a von Brauchitsch jeden závod za druhým. Zhruba zče stejného období pocházel stejný typ SS, ovšem s cestovní karosérií s extrémně dlouhou přední kapotou.

Největší zastoupení měla značka Ferrari - hned třináct automobilů více či méně známých typů, od nejstaršího 166 MM barchetta Touring (1953) až po nejmladší, už zmíněný 330 GTC (1967). Ovšem největším skvostem byl model 250 GTO z let 1962 až 64. Jedná se totiž o jeden z nejžádanějších, nejváženějších a pochopitelně také nejcennějších automobilů vůbec. Protože se v 60. letech v hojné míře zúčastňovaly závodů, tak se jich z necelých čtyřech desítek dochovalo pouze několik. Karoserie vznikala krok za krokem a doslova na vědeckém základě, svůj krásný tvar získávala v aerodynamickém tunelu,  a proto je její design považován za jeden z nejkrásnějších na světě. Značná pozornost byla věnována také vidlicovému třílitrovému dvanáctiválci, který umožňoval rychlost 274 km/h a z klidu na stovku zrychlil za 6 sekund. Pokud při testech nedosáhl motor požadovaných 300 až 306 k, musel být přestavěn. Slyšet zvuk dvanácti válců při jízdě na silnicích v okolí Orlíka bylo stejným zážitkem jako pohled na tento skvost.

Další proslulou značku Bugatti zastupovaly modely 44 (1927) a 57 SC (1937) Typ „57" byl poslední bugatkou stavěnou ve velké sérii, v letech 1927 až 1940 jich vzniklo údajně 725. S tímto typem také začala značka novou éru, neboť do konstrukce významně zasáhl Jean Bugatti, zastánce pokrokové techniky. Tento typ se mu také stal osudným, když při testovací jízdě sportovní kompresorové verze vyjel ze silnice a těžkému zranění podlehl. Prakticky nenajdeme dva stejné kusy, neboť vozy karosovala jak továrna podle přání zákazníka anebo dodávala jen podvozky s osmiválci 3.3 litry o výkonu 135 až 200 k, na které pak stavěly specializované firmy karoserie nejvyšší elegance. Odborníci považují typ 57 za Bugatti s nejdelší životností.

Tím samozřejmě výčet automobilů nekončí, předválečnou dobu presentovaly ještě například závodní speciál Opel Sport (1914), Alfa Romeo 8C a 6C (1932, 33), Bentley 4 ¼  (1936) nebo 4 ½ Vanden Plas (1928), Aston Martin Le Mans (1933. Mezi novějšími automobily se objevil i jediný zástupce našeho automobilového průmyslu - Tatra 603.

 

Jindřich Lasík, 14.9.2006