Autokaleidoskop

Jejich výrobci se snažili zákazníkům poskytnout finančně co nejdostupnější dvoustopý dopravní prostředek. Dějiny minivozů se sice začaly psát už před rokem 1914, v dobách voiturett, avšak největší rozkvět prožily po druhé světové válce. Důvodem byl nedostatek benzinu a malá kupní síla obyvatelstva. To přiměly i proslulé automobilky vyvíjet cenově dostupné a úsporné vozy. Zvlášť v Německu vznikla v té době řada pozoruhodných projektů s motory o relativně velkém výkonu, jejichž objem zřídka přesáhl 500 cm³. Většina tehdejších vozidel měla pouze dvě sedadla a šlo vesměs o kompaktní konstrukce, které by se ještě dnes dobře prodávaly, hlavně ve velkoměstech.
V letech 1948 až 1960 obohatily trh nejrozmanitější modely malých vozidel. Komu to finanční situace dovolila, přesedlal z motocyklu do miniautomobilu. Každý zájemce o dopravní prostředek si nemohl koupit lidového „brouka“, zatímco luxusní mercedesy, opely a bavoráky byly jen pro pár vyvolených.
Řada vozítek vznikla také ve Francii, Itálii a Velké Británii. Nereálné myšlenky soupeřily s konstrukcemi, které byly naopak životaschopné. Za příklad může posloužit třeba unikátní vůz Gutbrod-Superior poháněný dvoudobým jednoválcem 600 cm³ se vstřikováním benzinu (1947) proti Citroënu 2 CV (1949). Rostoucí kupní síla se odrazila v poptávce po komfortnějších, prostornějších a rychlejších vozech, což byl konec pro řadu malosériových výrobců miniautomobilů. Připomeňme si alespoň několik nejvýznamnějších typů.


BMW Isetta (1955-1962)
BMW získalo licenci od italské firmy ISO, vyrábějící podobné vozítko. Použilo však čtyřdobý jednoválec (245 cm³, 12 k). Do dvoumístného vozu se nastupovalo zepředu, sloupek řízení se při otevření dveří vyklápěl. Ideální vozítko pro ty, kteří nechtěli jezdit na motocyklu (160 000 ks).


Heinkel (1956-57)
Tříkolový dvoumístný vozík se čtyřdobým jednoválcem ze skútru (198 cm³, 10 k) přichystala letecká továrna Heinkel. Proslul lehkou konstrukcí s prosklená kabinou, s předními dveřmi a snímatelným střešním oknem Při nízké váze 245 kg a příznivé aerodynamice dosahoval 82 km/h. Po skončení výroby v Německu (29 000) byla licence prodána ještě britské firmě Trojan.


Fuldamobil (1950-1960)

Při masopustním průvodu v městě Fulda před více než půl stoletím upoutal pozornost jistý N.Stevenson s tříkolovým vozidlem Lidé takové auto chtěli, a tak se v roce 1951 rozeběhla výroba nekonvenční modelu. Aby moc nevážily, měly karoserii z překližky pokrytou kůží a dvoudobý jednoválce 247 cm³ určený pro použití v řetězových pilách. Další typ N2 měl karoserii z tepaného hliníku a objem 359 cm³ (9,5 k). Později dostal ještě elegantní plastovou karoserii. Jako stavebnice byl prodán později ještě mj. do Anglie, kde se vyráběl pod názvem Nobel 200. (3000 ks)


NSU Prinz (1958-1962)
Odbytová krize motocyklů přiměla NSU ke stavbě Prinze, jenž díky vzduchem chlazenému čtyřdobému dvouválci (583 cm³, 23 k) patřil mezi nejrychlejší miniauta. „Brok“ od VW byl pro mnoho lidí nedostupný a právě Prinz, vyvinutý v několika generacích, měl obohatit trh. (94 549 ks)


Messerschmidt KR 200 (1953-64)
Z malé jednomístné tříkolky leteckého inženýra Fenda vznikl časem kabinový skútr se vzduchem chlazeným dvoudobým jednoválcem (191 cm³, 10 k). Cestující seděli za sebou, ovládal se řidítkami. Vzhledem k ceně a rychlosti 90 km/h patřil mezi nejoblíbenější (40 000 ks).


Glas Goggomobil (1954-69)
Jen pouze několika modelům se podařilo pevně etablovat na trhu jako Goggomobilu. Hans Glas pochopil, že lidem je třeba nabídnout víc než čtyři kola. V roce 1955 předvedl čtyřmístné auto které vypadalo jako opravdový automobil. Vyrábělo se v provedení sedan i kupé a dvoudobý dvouválec (250 cm³, 14 k nebo 300 cm³, 16 k) pracoval na směs benzinu a oleje v poměru 25:1. Vozy pojmenoval po svém vnukovi s přezdívkou „Goggo“. Díky oblibě v celé Evropě přežil až do roku 1969. Zvlášť líbivé bylo i kupé TS 250 jehož mřížka chladiče vpředu byla jen pro ozdobu. Motor byl uložený vzadu. (300 000 ks)


[b]BMW 600 (1957 – 59)[/b[

Poptávka po malých autech přivedla BMW k modelu 600, dalšímu vývojovému stupni Isetty s dvouválcem boxer (582 cm³, 23 k). Čelní dveře zůstaly zachovány, přibyly ještě pravé boční na straně spolujezdce. Aby byl konkurenceschopný využíval hodně komponentů z Isetty.


Zündapp Janus (1957-58)

Firma, kterou proslavila výroba motocyklů, zakoupila výrobní práva na vozík Delta německého výrobce Dornier a nazvalo ho Janus. Podle boha času, jenž měl dvě tváře a hleděl tak dopředu i dozadu. To symbolizuje také konstrukce, jejíž přední i zadní část, resp. dveře se liší pouze předními světlomety. Cestující seděli zády k sobě, mezi sedadly byla nádrž a prostor na zavazadla. Jednoválec 248 cm³ (14 k) umístěný uprostřed poháněl zadní kolo. Na největší rychlost 80 km/h potřeboval 33 sekund (6900 ks).


Subaru 360 (1958 – 1962)
Ačkoliv první Subaru s pohonem 4x4 přišlo na svět v roce 1972, kořeny automobilky sahají mnohem dál. První Subaru, zhruba o velikosti Fiatu 500, vzniklo už v roce 1958. Mělo se stát co možná nejdostupnější pro široké vrstvy. Proto zadní kola poháněl jednoduchý vzduchem chlazený dvouválec 356 cm³ (16 k). Měl samonosnou karoserii a nezávislé zavěšení kol


Renault 4CV (1946 – 1962)
Letos uplyne 60 let od chvíle, kdy byl představen Renault 4CV, jenž byl jedním z vozů, který zahajoval éru výroby plnohodnotných malých automobilů. I přes malé rozměry poskytoval pohodlí čtyřem osobám. Benzinové čtyřválce uložené vzadu měly zpočátku objem 747 cm³ (23 k). Do roku 1962 vznikl přes jeden milion kusů. (1 105 543 ks)


Lloyd 600 (1955 – 61)
Lloyd byl jednou ze tří značek vyráběných Crl F.W. Borgwardem. Německá přezdívka prvního typu 300 naznačovala, že vůz drží pohromadě jen díky leukoplasti. Karoserie byla vyrobena z třívrstvé překližky čalouněné kůží. Odtud přezdívka leukoplastová bomba. Modernější model 600 měl už ocelovou karoserii a čtyřdobý dvouválec 596 cm³ (25 k), takže akceleroval rychleji než VW Brouk (176 524 ks)


J.Lasík, 1.3.2011