České kopce očima Josefa Srnského
V Českém mistrovství v závodech do vrchu, které pořádá pan Eda Patera už druhou sezonu startují otec a syn, Josef a Josef Srnský z Vrchlabí. Úvod sezony bychom vám teď chtěli přiblížit z pohledu mladšího zástupce slavné závodnické rodiny. Vavříny sbírá se Škodou 130 LR/H.
Most
Dlouhá zimní přestávka opět velmi rychle proběhla a auto se jako každý rok připravovalo v posledním týdnu před závody. Než jsme prošli technickou a formální přejímkou, tak se začala naplňovat nepříznivá předpověď počasí na víkend. Silný vítr bral vše, co mu stálo v cestě, k tomu blesky a déšť.
Dva tréninky a dvě závodní jízdy – to byl první závod a jeden trénink a tři závodní jízdy, z nichž se počítaly dvě nejrychlejší – to byl druhý závod. Karty byly jasně rozdané. Ve všech jízdách byl nejrychlejší Pavel Kolář se Škodou 130 RS, druhý jeho bratr Petr se Škodou 130 LR v soutěžní verzi a třetí byla vždy naše Škoda 130 LR/H. Rozestupy před námi i za námi byly obrovské, a přes snahu zrychlit se v žádné z jízd pořadí nezměnilo.
Okruh v Mostě jsem jel poprvé a je to zase něco jiného než klasický kopec. Musím ale říci, že mě to bavilo a s těmi dvěma třetími místy jsem byl spokojen.
Zbraslav
Na této trati od zbraslavského mostu na Točnou jsem ještě nejel, a tak pro zapamatování jsem si to jel několikrát projet civilním autem. Pokud mám specifikovat úvodní pocity z tratě – je rychlá, technická, se spoustou krásných „srdcovek“, ale povrch trati – jestli se tomu tak může říkat – je něco neskutečného. Začátek od startu je ta lepší část, až na dvě obrovské pasti na mamuty, tedy díry v ideální stopě. Zato po odbočení z hlavní to teprve začíná! Trať podobná tankodromu napovídá tomu, že tu spíše měly závodit do vrchu tanky.
Od samotného sobotního rána se začaly naplňovat obavy ze špatného stavu vozovky, což jen potvrdilo několik havárií. Sám jsem brzy poznal, že brzdění na štěrku je jen pro zkušené soutěžáky. To ukázal hned v první závodní jízdě Petr Kolář jr. se soutěžní LR a svým vypilovaným jezdeckým umem nenechal nikoho na pochybách a jízdu vyhrál. Já jsem s naší LR/H byl druhý a třetí byl se svou nabroušenou Š 130 RS nestárnoucí a stále dravý Antonín Muzikant. Čtvrtou příčku držel s přehledem můj otec se Š 110 R.
Bohužel závod se neustále protahoval vážnými haváriemi, z nichž dvě skončily převozem jezdce do Motolské nemocnice. Den se začínal pomalu krátit a bylo jasné, že se druhá závodní jízda nestihne. Proto byl ředitel Roman Linhart nucen závod „odpískat“ po první závodní jízdě. Pro auta i jezdce to bylo v danou situaci určitě to nejlepší řešení.
Celý den jsme neustále něco dotahovali a čistili. Také se musím přiznat, že vinou štěrku a chvilky nepozornosti jsem malinko o svodidla upravil lak na pravém boku. Konec dobrý, všechno dobré. Domů jsme přivezli pohár za druhé místo a v týmu vládla spokojenost.
Hronov
Při odjezdu do Hronova se nám znovu vybavili vzpomínky na loňský rok, když nám vůz v první závodní jízdě začal hořet. Od té doby jsme nějaké ty zkušenosti posbírali a pomáhá nám to v přípravě vozu. Po Zbraslavi jsme ještě vyměnili zadní tvrdé pneumatiky za měkčí a širší Avony. Podařilo se nám ušetřit 5 kg výměnou zadního okna za makrolon a doufali jsme v dobrý výsledek.
Sobotní ráno při pohledu na oblohu nevěstilo nic dobrého a po dvou tréninkových jízdách na suchu začalo v polední přestávce pršet. Na suché pneu to v tu chvíli nebylo a kdo měl, tak přezouval na mokré.
Rázem se první závodní jízda stala skokem do neznáma a každý musel ukázat, co umí. Snažil jsem se jet s citem, ale přesto rychle. Jízda se mi až na dvě lehké krizovky povedla a bylo z toho první místo s nepatrným náskokem o 0,28 s před Miroslavem Adámkem. Třetí skončil můj otec, kterému mokro vyhovuje, a čtvrtý skončil Antonín Muzikant, který neměl adekvátní sadu mokrých kol a hodně na tom tratil.
Před druhou závodní jízdou stihla část trati proschnout, ale druhá část zůstala mokrá. Boj byl těsný a vyrovnaný až do samotného konce, ale na pořadí se již nic nezměnilo a my jsme se konečně mohli radovat z prvního letošního vítězství.
Nedělní ráno dávalo tušit, že žádná kapka nespadne a všechny jízdy se pojedou na suchu. O první místo se opět vedl tvrdý boj, ale znovu jsme z něho vyšli vítězně před Adámkem, Muzikantem a mým otcem.
Zajímavostí byl radar, který před cílem ukazoval rychlost. Tentokrát byl lépe umístěn než ve Zbraslavi. Ve třídě H-1300 bylo pořadí radaru následující: 1. Muzikant 125 km/h, 2. Srnský jr. 124 km/h, 3. Adámek 122 km/h a 4. Srnský sen. 119 km/h.
Závěrem je nutno poděkovat pořadatelům za skvělou organizaci a dobře připravenou trať, také nesmím zapomenout na mé mechaniky, kteří mě v tom opět nenechali.Skvělou kulisu podél trati vytvořili sympatičtí diváci, kteří aktivně fandili a bylo znát, že tento závod tu má tradici.
Pro nás bylo o to cennější, že jsme si domů odváželi dvě důležité vítězství, které nás zároveň posunuli do čela v průběžném pořadí třídy H-1300.
Josef Srnský
Foto Miloslav Štučka
Dva tréninky a dvě závodní jízdy – to byl první závod a jeden trénink a tři závodní jízdy, z nichž se počítaly dvě nejrychlejší – to byl druhý závod. Karty byly jasně rozdané. Ve všech jízdách byl nejrychlejší Pavel Kolář se Škodou 130 RS, druhý jeho bratr Petr se Škodou 130 LR v soutěžní verzi a třetí byla vždy naše Škoda 130 LR/H. Rozestupy před námi i za námi byly obrovské, a přes snahu zrychlit se v žádné z jízd pořadí nezměnilo.
Okruh v Mostě jsem jel poprvé a je to zase něco jiného než klasický kopec. Musím ale říci, že mě to bavilo a s těmi dvěma třetími místy jsem byl spokojen.
Zbraslav
Od samotného sobotního rána se začaly naplňovat obavy ze špatného stavu vozovky, což jen potvrdilo několik havárií. Sám jsem brzy poznal, že brzdění na štěrku je jen pro zkušené soutěžáky. To ukázal hned v první závodní jízdě Petr Kolář jr. se soutěžní LR a svým vypilovaným jezdeckým umem nenechal nikoho na pochybách a jízdu vyhrál. Já jsem s naší LR/H byl druhý a třetí byl se svou nabroušenou Š 130 RS nestárnoucí a stále dravý Antonín Muzikant. Čtvrtou příčku držel s přehledem můj otec se Š 110 R.
Bohužel závod se neustále protahoval vážnými haváriemi, z nichž dvě skončily převozem jezdce do Motolské nemocnice. Den se začínal pomalu krátit a bylo jasné, že se druhá závodní jízda nestihne. Proto byl ředitel Roman Linhart nucen závod „odpískat“ po první závodní jízdě. Pro auta i jezdce to bylo v danou situaci určitě to nejlepší řešení.
Celý den jsme neustále něco dotahovali a čistili. Také se musím přiznat, že vinou štěrku a chvilky nepozornosti jsem malinko o svodidla upravil lak na pravém boku. Konec dobrý, všechno dobré. Domů jsme přivezli pohár za druhé místo a v týmu vládla spokojenost.
Hronov
Sobotní ráno při pohledu na oblohu nevěstilo nic dobrého a po dvou tréninkových jízdách na suchu začalo v polední přestávce pršet. Na suché pneu to v tu chvíli nebylo a kdo měl, tak přezouval na mokré.
Rázem se první závodní jízda stala skokem do neznáma a každý musel ukázat, co umí. Snažil jsem se jet s citem, ale přesto rychle. Jízda se mi až na dvě lehké krizovky povedla a bylo z toho první místo s nepatrným náskokem o 0,28 s před Miroslavem Adámkem. Třetí skončil můj otec, kterému mokro vyhovuje, a čtvrtý skončil Antonín Muzikant, který neměl adekvátní sadu mokrých kol a hodně na tom tratil.
Před druhou závodní jízdou stihla část trati proschnout, ale druhá část zůstala mokrá. Boj byl těsný a vyrovnaný až do samotného konce, ale na pořadí se již nic nezměnilo a my jsme se konečně mohli radovat z prvního letošního vítězství.
Nedělní ráno dávalo tušit, že žádná kapka nespadne a všechny jízdy se pojedou na suchu. O první místo se opět vedl tvrdý boj, ale znovu jsme z něho vyšli vítězně před Adámkem, Muzikantem a mým otcem.
Zajímavostí byl radar, který před cílem ukazoval rychlost. Tentokrát byl lépe umístěn než ve Zbraslavi. Ve třídě H-1300 bylo pořadí radaru následující: 1. Muzikant 125 km/h, 2. Srnský jr. 124 km/h, 3. Adámek 122 km/h a 4. Srnský sen. 119 km/h.
Závěrem je nutno poděkovat pořadatelům za skvělou organizaci a dobře připravenou trať, také nesmím zapomenout na mé mechaniky, kteří mě v tom opět nenechali.Skvělou kulisu podél trati vytvořili sympatičtí diváci, kteří aktivně fandili a bylo znát, že tento závod tu má tradici.
Pro nás bylo o to cennější, že jsme si domů odváželi dvě důležité vítězství, které nás zároveň posunuli do čela v průběžném pořadí třídy H-1300.
Josef Srnský
Foto Miloslav Štučka
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
