Autokaleidoskop

Neměli to na Pyrenejském poloostrově vůbec jednoduché, na svém kontě mají teď kromě bodů ale i nepřeberné kvantum nových zážitků, jak dokládají i pilotova slova: „Pro nás oba to byl úplně první zahraniční start, a tak pro nás byla spousta věci opravdu nových. První složitostí bylo zpoždění našeho letadla, naštěstí nevyspání jsme mohli dohánět v pauzičkách, daných poměrně uvolněným režimem seznamovacích jízd.

Nevyvarovali jsme se pak ale i některých vlastních chybiček, spojených se sbíráním zkušeností. Například v chaotickém řazení před technickými přejímkami jsme si až po půlhodinovém čekání mezi dalšími vozy všimli v koutku postaveného stolku časoměřičů, což nás stálo pokutu 90 euro. Byli jsme samozřejmě před přejímkami patřičně nervózní, protože jsme si nebyli jisti, jaké budou mít komisaři požadavky a jak se ukázalo, s těmi španělskými nebylo ani snadné se dokonale dorozumět. Dopadlo to ale dobře a až na pár drobností (které máme za úkol doplnit do příští soutěže) jsme byli vyprovázeni vytouženým ´OK´.

Poté jsme se s naším bavorákem vydali na shakedown a vlastně už tam začala naše technická anabáze. Za autem se občas valil bílý kouř, a jak se ukázalo, viníkem byl menší únik oleje z převodovky. Nešlo o nic zásadního a po provizorní opravě jsme si vyzkoušeli, že auto funguje bez potíží. Večer jsme se pak vydali na slavnostní start a po něm na první rychlostní zkoušku,“ popisuje čtvrteční zážitky Stanislav Budil.

První zkouška dopadla velmi solidně, zařadili jsme se na pátou příčku v kategorii vozů z první poloviny 70. let, když před námi byli jen silné stroje Porsche 911 a Lancia Stratos, které doplňoval několikanásobný mistr Evropy Jensen s Fordem Escortem.

O naše BMW byl velký zájem i mezi místními, na autě jsme většinou pracovali pod dohledem diváků. Líbilo se mi také to, že soutěž sice v některých okamžicích provázela jižanská bohorovnost a uvolněnost, v důležitých okamžicích ale vše šlapalo a my za celou soutěž nezaznamenali ani jediné zpoždění harmonogramu. Snad jedinou nepříjemností byl téměř nemožný přístup diváků k tratím – ke klikatým silničkám zkrátka nevedou žádné příjezdové boční cesty. Přesto si k nim mnoho fanoušků našlo směr, zřejmě pak na svých místech strávili celý den. Není divu, bylo nač se dívat, v součtu všech možných kategorií jízdy na rychlost i na pravidelnost bylo na tratích pestré pole 240 různých zajímavých historických vozů.“

Zatímco soutěž pěkně odsýpala, útroby modrobílého BMW 2002ti z roku 1972 měly své slabší dny. Postupně bylo potřeba vyměnit chladicí kapalinu, zacelit prodřený výfuk, k potížím s převodovkou se v druhé polovině páteční etapy přidal i porušený obal diferenciálu a také uložení zadní nápravy.“
A protože technika ostatních vozů stejného stáří vykazovala až překvapivou spolehlivost (na rozdíl od novějších vozů nikdo z ´naší´ kat. 2 neodstoupil, ba ani se nikde zásadně nezdržel), potíže se odrážely ve výsledcích. V pátek klesli Budil s Vejvodou na šestou příčku za Rónaye, v neděli je přeskočil i domácí Diez Villarroel.

„Byli jsme nakonec hlavně rádi, že jsme soutěž dokončili, o radosti ze závodění to bylo jen chvílemi,“ mračí se Budil a popisuje: „Zatímco na domácích tratích je naše auto v posledních sezónách velmi spolehlivé, tentokrát nás potrápilo. Jednou jsme dojížděli do cíle a pak i do servisní zóny jen na trojku, před poslední páteční rychlostní zkouškou si řazení postavilo úplně hlavu a nechtělo nám dovolit zařadit jakýkoliv rychlostní stupeň. V tu chvíli to vypadalo, že odstoupíme, i tuhle situaci jsme naštěstí vyřešili a cestou do servisu ještě objeli jeden z modernějších vozů, jehož francouzská posádka jej musela asi kilometr tlačit, protože došel benzín. My už se naopak těšili na sobotu s vědomím, že máme všechno v pořádku a konečně budeme závodit. Jenže co čert nechtěl, hned v polovině úvodní sobotní zkoušky nám přestala fungovat ´dvojka´ a s tím už se nedalo dělat nic. Museli jsme dojet soutěž právě bez rychlostního stupně, který je na katalánských zatáčkovitých tratích naprosto klíčový – vždyť na žádném z měřených úseků nebyl průměr vítěze vyšší než 90 km/h! Aspoň trochu konkurenceschopní jsme pak byli už jen na rychlostní zkoušce Cladells, která byla přece jen svižnější a vedla spíš z kopce, tam jsme dvojku tolik nepotřebovali a španělský ford jsme v obou průjezdech porazili…“

Budil s Vejvodou si vezou cenných 17 bodů pro Mistrovství Evropy, teď je čeká start na Historic Vltava Rallye, která se koná 20. – 22. dubna. Na této soutěži dokázali být v roce 2017 nejrychlejší českou posádkou, a tak si i letos hodlají spravit chuť a třeba i oplatit některým soupeřům porážku. Zejména ale touží předvést se partnerům týmu i všem fanouškům v co nejlepším světle a pořádně si zazávodit. Se svými zážitky se Středočeši průběžně svěřují už i na nových facebookových stránkách posádky Stanislav Budil - Petr Vejvoda.


Karel Špaček, media team
23.3.2023