Autokaleidoskop

Monza, Vallelunga, Doinington, Brands Hatch, Silverstone, Spa, Nürburgring, Salzburgring, Pergusa, to jsou názvy okruhu, při jejichž vyslovení se motoristickému příznivci tají dech. Když na ně a kdo ví, kam ještě přijel poprvé Břetislav Enge, také měl respekt.

Jakmile usedl do závodního automobilu nic ho už nedokázalo zastavit. Patřil do slavné liberecké závodnické rodiny ze 70. a 80lte. Tolik špičkových jezdců na jednom místě se jen tak nevidí: Zdeněk Vojtěch, Vlastimil Tomášek, Ladislav Bareš, Jiří a Jan Veselí, Jiří Moskal

Už na začátku roku 1978 se začala psát jeho úspěšná kariéra evropského jezdce, který měl za sebou osm sezon na domácích soutěžích a závodech do vrchu a okruzích.

Společně se Zdeňkem Vojtěchem a Škodou 130 RS vyrazili sbírat zkušenosti do Evropy. Ve složení dvojice byl vždy uváděn jako druhý Břetislav Enge, když na trati jezdil stejně rychle jako jeho kolega, často byl i rychlejší. Neprávem byl uváděn jako „dvojka“, ale tak už to v životě chodí.

O umístění a vítězství v divizích se ani zmiňovat nebude. Jen připomeneme, že v roce 1981 se zasloužil o celkové prvenství značky Škoda v Mistrovství Evropy cestovních automobilů. Úspěch dosažený se Zdeňkem Vojtěchem zůstal nedoceněn.

Po skončení homologace úspěšného českého Stratose se společně s Václavem Bervidem pustili do projektu BMW. A vynikající výsledky na sebe nenechaly slouho čekat. Zpočátku jim pomáhaly i takové hvězdy jako Umberto Grano nebo Helmut Kelleners. Nikdy si nepomysleli, že by je mohli čeští mladíci z Liberce ohrozit, Odjelo se několik závodů a Enge s Vojtěchem jim byli rovnocennými soupeři.

Pamětníci, co v roce 1982 sledovali velkou cenu na starém brněnském okruhu, se pamatují, když jeho BMW 528i začal hořet a Enge vyvázl s těžkými popáleninami. Tím asi přišel o největší úspěch. V rakouském Zeltwegu totiž vyhrál Zdeněk Vojtech s náhradním řidičem Jo Gartnerem.

Vrchol přišel v roce 1983 s BMW 635 CSi. Ve společnosti jezdců jako Stuck, Dieudonné, Cecotto, Heyer, Quester a další dokázali v Mugellu dojet druzí a v Silverstone třetí. A to ještě v Perguse jim uniklo po dvou třetinách závodu druhé a dost možná i první místo (diferenciál): Z druhého místa odpadli i v Zolderu. Tím vlastně skončila nejslavnější kapitola závodnické kariéry Břetislava Enge přezdívaného „Švéd“.

V ME se sice ještě objevoval po boku nejrůznějších zahraničních jezdců, ale výraznějších úspěchů nedosáhl. Hlavním důvodem byla nevyhovující technika. Za zmínku stojí snad jen 11.místo při 24 h ve Spa. Ve snaze dohnat ztrátu zaviněné opravou a pomalou jízdou Belgičanky Hammesové seděl za volantem celkem dvanáct hodin, poslední čtyři hodiny jel bez střídání. Výkon, před kterým se klaněli nejen jezdci, ale i odborníci.

Po slavném období, zakončeném v roce 1986 několika závody v profesionálním týmu Hartge, vyrovnané souboje sváděl s jezdci jako byli Gerhard Berger nebo Christian Danner, ale na výsledky se už neopařilo navázat.

Přišel útlum, zkoušel dokonce rallye se Škodou 1309 l, ale okruhy jej přeci jen lákaly víc. V době, kdy by jiný pomýšlel na závodnický důchod, se Břetislav Enge vrátil na naše autodromy. Tříleté účinkování s Favoritem korunoval v roce 1991 titulkem mistra republiky. K překvapení všech opustil favorita a přijal nabídku Antonína Charouze jezdit Fiestu. „nechal jsem se přemluvit, Kdybych nejel Fiestu, tak nevím, co bych vlastně dělal,“ přiznával Břetislav Enge.

Z Fiesty byl už jen krůček k pořádnému závodnímu vozu, šlágru sezony Fordu Escort Cosworth skupiny N. S ním se po letech vrátil na kopce, kde po dramatickém souboji s Josefem Kopeckým vyhrál v roce 1994 skupinu N a stal se vicemistrem Evropy. Kariéru ukončil o rok později se špičkovým Fordem Mondeo kategorie Superturismo.

Mezitím se na okruzích začal objevoval syn Tomáš, štěstí zkoušel nejdříve dva roky ve Fiestě a lepšil se závod od závodu. „Jsem rád, že už nepojedu kopce. Jednak je neznám a za ta léta jsem se nacestoval dost. Alespoň budu mít Tomáše na očích. Rád bych ho viděl v silnějším voze, protože je nejvyšší čas, aby si zvykal na Ford Escort. Budu ho určitě směřovat na okruhy, protože na autodromu se může rozjezdit. V závodě do vrchu nemá šanci trénovat, na normální silnici ještě nesmí a při povoleném tréninku se během dvou minut nic nenaučí. Pro mladé jezdce jsou kopce nebezpečné, na nich nejsou žádné únikové zony. Pro začínající je Fiesta Cup dobru školou, jezdec se naučí dobře orientovat v chumlu jezdců,“ přiznal v roce 1994 Břetislav Enge v rozhovoru pro časopis Autosport.

Břetislav Enge sebekriticky přiznával, že nepatří mezi vyloženě testovací jezdce. Zvykne si rychle na každý automobil. Ať je dobrý nebo špatný. Jednou ho mechanici nachytali „na švestkách“. U BMW sundali zadní stabilizátor a nic nepoznal. „Co mi tam dají, s tím jedu, nedělá mi problém ani Fiesta, lze ji ovládat za každé situace“.

Posledním náčiním na okruzích byl Ford Mondeo kategorie Superturismo se sekvenční převodovkou.

Břetislav Enge byl profesionálem tělem i duší, těšil se na každé svezení až již se závodním nebo i sériovým automobilem. Dokonce mu jednou Jirka Moskal půjčil závodní Liaz a Enge byl unešen. „Sedíš před předními koly a nepoznáš, co dělá záď. Hukot je tam jako v letadle, ale kdyby mi nic jiného nezbývalo, tak s tím klidně pojedu,“ svěřil se nám Břetislav Enge.
Kromě autokrosu a rallykrosu vyzkoušel Břetislav Enge všechno. Jen rally odmítal jezdit, protož mu prý dlouho trvalo, že si zapamatuje trať. „Nejsem si stoprocentně jist, jak jsou erzety za sebou. Na erzetách jsem často nevěděl, že jsem je trénoval. Nebavilo by mě ubírat jen z důvodu, že nevím, kde jsem. Ve čtyřiceti se soutěže učit nebudu,“ prohlásil někdy v devadesátých letech.

Ale nikdy neříkej nikdy. V roce 2014 se na rally vrátil a vydržel v nich do minulého roku. Tentokrát pro historické rally zvolil Škodu 130 LR z roku 1986 a na horké sedadlo posadil dceru Lucku. Svému velkému jménu nezůstal nic dlužný, největších úspěchů dosáhl na Rally Bohemia Hiostoric 2016 a 2017. Ale škodovka mu nestačila a postavil nádherný Ford Escort, s nímý jezdí nyní Tomáš.

V pondělí ráno nás Břetislav Enge, vynikající závodník, skromný, kamarádský a veselý člověk, bohužel opustil. Tak tam nahoře pozdravuj Zdeňka Vojtěcha a ať vám to zase spolu jezdí. Navždy zůstaneš v našich srdcích.


Jindra Lasík ml. a st.