Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Barum rally s bohatou minulostí

Již 36. pokračování napíše již o tomto víkendu Barum rally Zlín. Podívejme se na předcházející ročníky zlínské rally, která se postupem let propracovala až mezi nejlepší soutěže seriálu evropského šampionátu.

Amatérská soutěž, která v roce 1971 začala psát historii barumky, vyrostla hned následujícím ročníkem v součást mistrovství ČSSR. Diváci se těšili především na průjezdy legendárního Renaultu Alpine Vladimíra Hubáčka. Většinu startovního pole v první polovině 70. let tvořily především vozy Škoda 100, 110 či 120 za jejichž volanty seděla nejen tehdejší domácí esa jako Milan Žid, Oldřich Horsák, Karel Šimek nebo Jiří Šedivý, ale také jezdci nastupující generace Václav Blahna, Leo Pavlík, Milan Zapadlo a další. Pro automobilové soutěže tohoto období byly typické tzv. sprint etapy a také kvalifikační či zvláštní okruhové zkoušky. Také při Barum rally platilo, že kdo pomýšlel na úspěch, musel poctivě trénovat a psát nejen rychlostní zkoušky, ale i některé „spojovačky“.
Řada z nich vedla po velmi obtížných a technických úsecích, často za tmy a nejednou v pekelném tempu. Jezdilo se v srdci Beskyd a Javorníků, trať zavítala i na slovenské území. Nedělejme si ovšem iluze, vedle krásných pasáží se závodilo i na hodně rychlých asfaltech či naopak rozbitých šotolinách. Domácí fanoušek rallysportu byl zvyklý vídat soutěžácké hvězdy začátku 70. let v Klatovech při Rallye Vltava. Po roce 1974 ovšem začal svou pozornost přesouvat na stále kvalitnější jezdecké pole Barum rally. Ve startovní listině čtvrtého ročníku figurovali mj. Walter Röhrl, Franz Wittmann, Ilja Čubrikov či Wolfgang Hauck. Dlouhá řada rakouských, německých a italských posádek přijížděla na barumku i v letech následujících. Některé z nich s oblibou, jiné s obavami absolvovaly i slavnou šotolinovou rychlostní zkoušku poblíž Strážnice.
Druhá polovina 70. let byla kralováním Škody 130 RS, s níž třikrát zvítězil Nor John Haugland, ale jednou také Václav Blahna nebo ing. Jiří Šedivý. Na přelomu desetiletí zavítalo do tehdejšího Gottwaldova několik rychlých italských jezdců startujících pod hlavičkou týmu 4 Rombi Corse. Disponovali kvalitními vozy Fiat 131 Abarth a Fiat Ritmo. Přestože největší hvězdy jako posádky „Lucky“ - Fabrizia Ponz a Ceccato - de Antoni neuspěly, zanechal tým na Valašsku velmi dobrý dojem. V roce 1981 vybojoval s Porsche 911 SC vítěznou trofej jejich krajan Andrea Zanussi. V této době se trať Barum rally začala formovat do moderní podoby známé až do 90. let. Vedle klasických úseků Pindula a Maják rostla i krása těžkých zkoušek v okolí Kašavy a vznikala náročná vsetínská sekce. Osobitý půvab klasické barumky tvořila její atmosféra společně s kouzlem nočních průjezdů na Kopné, pod malenovickým hradem nebo průjezd přes Pindulu.
Při pohledu do historie Barum rally objevíme i několik skutečně výjimečně zajímavých ročníků. Vedle let 1974, 1976, 1981 a později zejména 1990 a 1991 to byl určitě i rok 1985.
Na trati se poprvé objevila Škoda 130 LR skupiny B, nástupce legendární „130 RS“. Vozu, který při svém loučení dokázal obsadit po nádherném souboji Křečka se Švédem Jokim s Toyotou kompletní stupně vítězů třináctého ročníku. Startovnímu poli patnáctého ročníku však kralovali zahraniční jezdci s vozy Renault 5 Turbo (Maďar Ferjancz, Jugoslávec Kuzmič) a Opel Manta či Ascona 400 (Němci Moosleitner, Hainbach, Richter), absolutní prim pak hrálo Audi Quattro, za jehož volantem obhájil své vítězství z roku 1984 Němec Harald Demuth.
Po dva následující roky zamířila trať soutěže na území Slovenska, do okolí Topoľčan a v názvu soutěže se objevilo jméno pohoří Tríbeč, v jehož kopcích se odehrávala jedna z nejkrásnějších rychlostních zkoušek Solčany - Lefantovce. Podobnou perlu skrýval i sousední Povážský Inovec, nabízející jednatřicet kilometrů asfaltu a šotoliny. Poprvé zde triumfovali Leo Pavlík s Karlem Jirátkem s Audi Quattro, vedle nichž stáli na stupních vítězů i Jiří Sedlář se Š 130 LR a bronzový Armin Schwarz s Audi 80 quattro. Zatímco Němec u nás odstartoval cestu až do širší světové špičky, talent jeho přemožitele zhatila o tři roky později osudná havárie při testovacích jízdách. Éru vozů skupiny A zahájil vítězstvím Attila Ferjancz s Audi Coupé Quattro. V roce 1988 přijel opět, reálné šance na obhajobu vítězství jim však vzala přítomnost řady špičkových rakouských jezdců v čele s Franzem Wittmannem.
Ten následující dva roky vládnul klasifikaci soutěže skýtající jemu a jeho krajanům body do rakouského mistrovství. Začátkem 90. let se barumka mohla v rámci kalendáře ME pochlubit koeficientem 10 a s ním i startovní listinou se jmény jezdců skutečně bojujících o evropský titul. Na souboj Fina Sundströma s Holanďanem Boschem, který pro sebe v roce 1990 rozhodl finský pilot, navázaly triumfy Belgičana Snijerse (1991, 1994) a Němce Webera (1992). Svou touhu po vítězné trofeji naplnil v roce 1993 i Rakušan Baumschlager. Dvaadvacátý ročník byl posledním, v němž se představil (skvělé páté místo) i jezdec, který jako jediný absolvoval všechny barumky, Josef Sivík. Druhá polovina 90. let již patřila zejména jezdcům domácí špičky. Její součástí se nejen zásluhou české licence, ale zejména díky českému zázemí stal Ital Bertone, který ve Zlíně poprvé zvítězil v roce 1995. Na poháru Barum rally tak po Snijersovi a Weberovi přibylo další jméno evropského šampiona. Jeho absence otevřela v roce 1996 cestu k vytouženému triumfu domácímu Stanislavu Chovancovi, který nejlépe zvládl i všechny nástrahy dlouhé noční etapy 26. ročníku.
Dominantním prvkem na trati na konci 90. let se stal testovací polygon v areálu kopřivnické automobilky Tatra, který vyhovoval jak Bertoneho jezdeckému stylu, tak i potenciálu vozů Toyota Celica a stal se základním úspěchem jeho triumfů v letech 1997 a 1998. Jak by si zde Bertone počínal při pokusu o třetí vítězství v řadě za volantem „dvoukolky“ Renault Megane Maxi, zůstalo nezodpovězenou otázkou. Populární Ital odstoupil po první zkoušce a z vítězství se radoval polský jezdec Kulig na voze Toyota Celica. Putovní pohár pro vítěze barumky mohl poprvé ve své historii získat trvalého držitele. Podmínkou jsou tři výhry v řadě a nebo pět vítězství. Jubilejní 30.ročník vyhrál v roce 2000 zlínský pilot Roman Kresta na voze Škoda Octavia WRC, když za svými zády nechal Itala Bertoneho. Kresta si ve čtyřiadvaceti letech splnil velký sen a zároveň se stal nejmladším vítězem v historii barumky. Kresta triumfoval také v následujícím roce 2001.
V roce 2002 se zkušení pořadatelé v čele s ředitelem rally Miloslavem Regnerem dočkali zaslouženého ocenění– postupu mezi elitní evropské soutěže s nejvyšším koeficientem obtížnosti 20. Na startu se objevilo celkem 15 vozů WRC a 8 jezdců s prioritou FIA B. Více než čtvrt milionů diváků sledovalo po tři dny napínavou rally a dramatický souboj mezi dvěma výbornými jezdci. Český šampion Roman Kresta s Octavií a italský mistr Renato Travaglia s Peugeotem přiváděli diváky do varu, když jim dokázali sekundovat pouze polští jezdci Kulig na Fordu a Kuzaj s Peugeotem. Kresta ve třetí etapě havaroval a z vítězství se radoval po zásluze Travaglia, který ve Zlíně udělal důležitý krok k pozdějšímu titulu ME.
V roce 2003 bojovali o evropský titul Portugalec Miguel Campos a Bruno Thiry z Belgie, oba s vozy Peugeot 206 WRC. S nimi měl svádět tuhý boj Roman Kresta s dalším Peugeotem. Nakonec se smál překvapivě čtvrtý v řadě – Václav Pech na voze Ford Focus WRC. Kresta v úvodu rally chyboval a druhý den po další jezdecké chybě a technických problémech odstoupil. Thiry na začátku třetí etapy odstoupil po poruchu motoru a Campos byl rád, že po problémech dojel druhý. Hlavním lákadlem, které v posledních dvou ročnících nabízí Barum rally Zlín, je ukázka špičkového sportu s vozy kategorie Super 1600. V roce 2004 především v podání předloňského vítěze a evropského šampióna Simona Jean-Josepha z Francie na voze Renault Clio S1600, jeho vyzyvatelů z V roce 2004 především v podání evropského šampióna Simona Jean-Josepha z Francie na voze Renault Clio S1600, jeho vyzyvatelů z Apeninského poloostrova Bassa a Travaglii, domácích pilotů, účastníků seriálu JWRC Valouška a Prokopa, rychlých polských pilotů, apod.
Loňská barumka byla zlomovým ročníkem v dosavadní historii. Poprvé se jela jako kandidátský podnik pro zařazení do seriálu MS a úspěšnou premiéru měla rovněž městská rychlostní zkouška v ulicích Zlína. Na startu se objevil jeden pilot s prioritou FIA A a 10 jezdců s prioritou FIA B! Absolutním vítězem se stala italská dvojice Travaglia a Zanella na voze Renault Clio S 1600, přrestože Travaglia zvítězil jen ve čtyřech úsecích, z první etapy však měl díky výpadku Jean-Josepha a technickým problémům Bassa dostatečný náskok, který v průběhu neděle udržel. Hrdinou druhé etapy byl Ital Basso, jenž s Fiatem Punto S1600 vyhrál čtyři zkoušky za sebou a náskok Travaglii se před dvěma závěrečnými úseky ztenčil z původní minuty na 28,3 sekundy. Travaglia ale žádné drama nepřipustil a vítězství si ohlídal. Druhé místo po náročném sobotním dnu bylo v držení českého jezdce Martina Prokopa na voze Suzuki Ignis S1600, který se v neděli ráno marně pokoušel bojovat s rychlým Bassem a havaroval. Na stupně vítězů se propracoval lJan Kopecký, kterého v závěru dne ohrožoval Václav Pech, jedoucí poprvé s vypůjčeným Mitsubishi Lancer EVO VIII.
Špičkoví evropští piloti se letos utkají na moderně pojaté a sportovně hodnotné trati. Do její mapy mohly být před čtyřmi lety zakresleny i měřené úseky na komunikacích křižujících vrchovinu Chřiby. Postupně zmizely krátké zkoušky a barumka se dnes odehrává na relativně nízkém počtu úseků. Ale jezdí se na tom nejlepším, co region v současnosti pro soutěže reálně nabízí. Diváci jsou zváni do Slušovic anebo na atraktivní show v podobě městské „erzety“ v ulicích krajského města.

BR, 23.8.2007

Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Milotec logo
CAG - Poctivé české dveře
Katalog Michelin 2017-2018
Adus s.r.o.
Dronejobs.cz
logo rexteam - rally racing czech

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2020 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar