Autokaleidoskop

Pro koho byla Isetta vlastně určena? Především pro ty motoristy, kteří už nechtěli jezdit na motocyklu, ale neměli dost peněz na opravdový automobil. Isetta měla BMW pomoci vyřešit finanční potíže, neboť velké šesti a osmiválce se neprodávaly právě nejlépe. Firma se proto vydala zcela opačnou cestou.

Od italského výrobce motocyklů ISO získalo licenci na malý vozík, představený v roce 1953. Němci jej upravili po svém a nazvali Isetta. Místo původního dvoudobého motoru použili motocyklový čtyřdobý jednoválec o objemu 250 cm³ a výkonem 12 k. Motor, uložený před pravým zadním kolem, byl opatřen turbínkou podporující chlazení. Přes čtyřstupňovou převodovku motocyklového typu poháněl zadní tuhou nápravu, která díky rozchodu pouhých 50 centimetrů nepotřebovala diferenciál. S Isettou jste mohli uhánět rychlostí až 85 km/h, přičemž na sto kilometrů vozítko spotřebovalo mezi třemi až pěti litry benzinu. Později vzrostl objem motoru na 300 cm³ a zároveň došlo i na modernizaci. Na přání dodával výrobce také kabriolet nebo užitkovou verzi a pro Anglii nejen pravostranné řízení, ale i tříkolové provedení, kvůli výhodnějším daním.

Zaoblenými čelními plochami Isetta připomíná spíše pilotní kabinu. Samonosná karoserie spočívá na ocelovém rámu svařeném z trubek a profilů. Při délce 2,2 metru pojme dvě osoby a malé zavazadlo, větší bylo nutné připevnit na speciální nosič. Ovšem nejzajímavějším prvkem na karoserii byly dveře. Tvořily totiž zároveň čelní prosklenou stěnu a vyklápěly se dopředu včetně volantu a přístrojové desky, respektive rychloměru.

Nástup a výstup tak vyžadoval od cestujících patřičnou zručnost. Není tedy divu, že se kolemjdoucí často dobře bavili. Aby řidič nemusel provádět artistické kousky, byl sloupek řízení konstruován tak, že se pohyboval zároveň s otevřením dveří. Dva dospělí cestující a jedno dítě seděli na pohodlné lavici, nastavitelné v podélném směru, a široké 118 cm. Vzhledem ke vzdálenosti 70 cm měli dostatek místa na nohy.

Isettou firma BMW potěšila všechny, kteří chtěli obratné, svižné vozítko s nízkými provozními náklady a s nímž nebudou mít problémy s parkováním. Na trhu se objevila i čtyřmístná verze s jedněmi dveřmi vpředu, druhými vpravo a vzduchem chlazeným boxerem objemu 600 cm³. Do ukončení výroby v roce 1962 vyjelo na silnice přes sto šedesát tisíc těchto, bezesporu zajímavých „miniautíček“.


Jindřich Lasík, 3.4.2020