Autokaleidoskop

Závodní vůz Auto Union zcela nové nekonvenční koncepce je dílem prof.Dr.Ing.h.c. Ferdinanda Porsche, který na něm začal pracovat již v roce 1932. Neobvyklý šestnáctiválcový vidlicový motor umístil za řidiče a před zadní nápravu a spojil jej v jeden hnací blok s rozvodovkou a převodovkou uloženou za zadní nápravou. Řešení nevyžadovalo kloubový hřídel, a tak mohl řidič sedět velmi nízko. Chladič vody, využívající náporu vzduchu, byl umístěn vpředu, pod ním chladič oleje a za nimi ještě nádrž na olej. Palivová nádrž za sedadlem řidiče (takřka v těžišti vozidla) přispívala k dobrému rozložení hmotnosti – 45 % na přední a 55 % na zadní nápravu.

Původní motor V16 měl v roce 1934 objem 4360 cm³, ale každým rokem se zvětšoval až na neuvěřitelných šest litrů v letech 1936/37. Změny v předpisech Frand Prix povolovaly od roku 1938 kompresorové motory jen do objemu tří litrů. Na to Auto Union odpověděl typem D s dvanáctiválcem. Nové předpisy se však nevztahovaly na závody do vrchu, proto postavili paralelně dva vozy – typ C/D jako kombinaci podvozku typu D s dvojitými zadními koly a šestnáctiválce typu C. Potřebný výkon se u Auto Unionu V16 dosahoval zdvihovým objemem, zatímco u Mercedesu vyššími otáčkami a středním efektivním tlakem.

Typ	A	B	C	D
Rok výroby	1934	1935	1936/37	1938/39
Objem	4358	2951	6005	2984
Výkon	295/4500	375/4800	520/5000	420/7000
Toč.mom.	540/2700	660/3000	870/2500	560/4000
Rychlost	280	295	340	330

Pozn: Objem – cm³, výkon – k/min, toč.moment – N.m/min, rychlost – km/h

Všech 32 ventilů (každý válec měl jeden ventil sací a jeden výfukový) ovládal jediný vačkový hřídel umístěný nad hlavami válců a poháněný svislým hnacím hřídelem, který zároveň poháněl dvě magneta a přes lamelovou spojku i kompresor Roots. Kromě zmíněných typů existovala ještě speciální aerodynamická verze pro rychlostní rekordy, s níž dosáhl Rosemeyer na závodním okruhu Avus rychlosti přes 400 km/h.

Doutníkový tvar Auto Unionů byl vhodný z hlediska aerodynamiky, proudění vzduchu bylo vylepšováno např. krytem za hlavou jezdce nebo zakrytím zavěšení kol. Hans Stuck při prvním předvedení na berlínském Avusu v dubnu 1934 překonal hned tři světové rekordy. O tři měsíce později se ještě ne příliš zkušený tým Auto Union radoval poprvé. Při velké ceně Německa na obávaném Nürburgringu a před 200 000 diváky zahájil Hans Stuck (mistr Evropy z roku 1934) dlouhou řadu vítězství.

V letech 1934 až 38 dosáhli jezdci na Auto Unionech ve významných závodech na okruzích a do vrchu přes 40 prvních míst. Nejvíce se o ně zasloužil Bernd Rosemeyer, jeden z nejtalentovanějších automobilových jezdců, samozřejmě Hans Stuck nebo Achille Varzi. Všichni dokázali plně využít jízdní vlastností a výkonů Auto Unionů.

Bernd Rosemeyer se stal v roce 1936 evropským šampionem, když zvítězil ve Velké ceně Německa, Švýcarska a Itálie (v Brně vyhrál o rok dříve). Jeho úspěšnou kariéru bohužel zakončila tragická nehoda 28.ledna 1938 při pokusu o nový rychlostní rekord na dálnici Frankfurt-Darmstadt.

Hans Stuck, právem přezdívaný král vrchů, proslavil značku především v závodech do vrchu, které. Jeho kariéra trvala takřka 40 let a jen v kopcích vybojoval přes 400 zlatých věnců. Od roku 1934, kdy zvítězil ve Velkých cenách Německa, Švýcarska a Československa a stal se mistrem Evropy, jezdil až do vypuknutí války za tovární tým Auto Union.
Z několika málo vyrobených automobilů se během druhé světové války takřka všechny ztratily, většinou byly vyvezeny jako válečná kořist do Ruska, kde se po nich, až na výjimky slehla zem. Firma Audi však nechala vyrobit několik naprosto věrných kopií, které předvádí veřejnosti při nejrůznějších motoristických akcích.


Jindřich Lasík, 7.4.2020