Autokaleidoskop

Ale my se dnes nebudeme věnovat tatrovkám, i když také o nich bude řeč, ale podíváme se právě do netovárního muzea. Najdete ho na hlavní kopřivnické Štefánikově třídě, nedaleko vlakové zastávky.
Muzeum není nijak jednostranně zaměřené, ale jde o velice kvalitní sbírku majitele muzea obohacenou o zapůjčené exponáty kamarádů. Vedle českých značek Tatra nebo Aero tu stojí vedle sebe takové skvosty jako Horch, Bugatti, Studebaker, Auburn, Riley, z novějších pak Ferrari, Maserati, Porsche... a nechybějí ani motocykly. Každý rok se snaží expozici částečně obměnit.


Vloni jsme měli štěstí na expozici aerodynamických automobilů Tatra od nejstaršího typu T77 (1934) přes T 97 (1938), T 87 (1948) až po T600 Tatraplan a konče Tatrou 603-1.


V případě Tatry 77 se jedná se o automobil první série vyrobený ve 101 kusech (některé prameny uvádějí 95 ks). Na její konstrukci se podíleli šéfkonstruktér Hans Ledwinka a inženýr Erich Übelacker odpovědný za aerodynamickou karosérii. Návrh karoserie vycházel ze znalostí švýcarského odborníka na aerodynamiku Paula Jaraye. Aerodynamický součinitel karosérie Cx byl úctyhodných 0,36. Výroba probíhala ručně a jednotlivé vozy se od sebe liší v detailech. Vzduchem chlazený třílitrový vidlicový osmiválec dosahuje výkonu 60 k a spotřeba na sto kilometrů se pohybovala 14 až 16 litrů. V roce 1935 byla „77“ zmodernizována, dostala třetí světlomet, větší silnější motor a označení Tatra 77 A.


V pořadí druhým nejstarším je Tatra 97, vyráběná v letech 1937 až 39. Zadní kola poháněl ale zážehový čtyřválec 1,8 litru o výkonu 40 k. V roce 1938 si ovšem Němci odvezli dokumentaci, aby ji mohli okopírovat pro KdF, později VW Brouk. Ačkoliv byl vůz kvalitní, tak byl vyroben pouze v počtu 510 kusů.


Ve stejném roce se Tatra vrátila u modelu T87 ke vzduchem chlazenému vidlicovému osmiválci objemu tří litrů, ale výkonem zvýšeným na 85 k. V této podobě se vyráběl do roku 1953, zatímco v letech 1950 až 1953 byly některé vozy T 87 osazeny novým motorem T 603 A, používaným později v „šestsettrojkách“. Motor poskytoval vozu dostatečný výkon k vyvinutí maximální rychlosti téměř 170 km/h. Tyto vozy nesly označení Tatra 87-603.


Posledním z kvarteta „aerodynamiků“ je T600 Tatraplan, jehož sériová výroba začala v roce 1948. Karosérie měla součinitel aerodynamického odporu vzduchu Cx=0,32. Do roku 1951 postavili v Kopřivnici 4242 vozů T600, pak byla jejich výroba rozhodnutím ministerstva průmyslu přesunuta do závodu Škoda v Mladé Boleslavi. Tady zhotovili dalších 2 100. Kvalita vozů ze škodovky byla ovšem nižší a o vůz přestal být v zahraničí zájem.


Z dalších automobilů Tatra vzpomeňme ještě T52 Sport Cabriolet. Byla určena pro továrníka a vynálezce pana Chvojku z Přelouče. Ten jej ale nechal přestavět podle svého návrhu ve stylu karosářů Sodomky a Uhlíka. Po válce vlastnil vůz motocyklový závodník František Menšl, soupeř Františka Šťastného.
Jak jsme prozradili, muzeum se může pyšnit několika cennými zahraničními automobily. Mezi ně patří bezpochyby Horch 830 BL z roku 1938. Automobily značky Horch vyráběné před druhou světovou válkou byla drahé a mohla si je dovolit jen zámožná klientela nebo armáda.



Zadní kola pětimístného kabrioletu pohání zážehový, kapalinou chlazený vidlicový osmiválec (V8) objem 3823 cm³. S dvěma karburátory Solex dosahuje výkonu (92 k při 3600/min. Automobily značky Horch vyráběné ve Zwickau patřily mezi drahé a luxusní a mohla si je dovolit jen zámožná klientela.
Horch 830 stál tehdy 11 050 říšských marek, zatímco za DkW vyráběný ve stejném závodě zaplatil zákazník nějakých 1650 RM. Za války používali Horchy i vysocí němečtí vojenští hodnostáři. Například polní maršál Erwin Rommel, zvaný „pouštní liška“, s ním projel celou Afriku. Model BL vlastnil v letech 1945 až 1946 také generál Charles De Gaulle. Jako francouzský prezident jej využíval k reprezentačním účelům. A ještě jedna perlička. Automobil Horch si oblíbil i komunistický prezident Klement Gottwald, a přitom mu vůbec nevadilo, že prvním majitelem byl říšský ministr pro Čechy a Moravu generál SS K. H. Frank.


Oblíbený Cadillac 353 Victoria Coupe (1930) známého mafiána Al Caponeho pochází z proslulé Harrachovy sbírky. Auburn 8/120 poháněl v roce 1928 osmiválec 4,8 litru o výkonu 125 k. Automobil byl zakoupen ve Vídni, kam byl odprodán z naší republiky. Cesty veteránů bývají nevyzpytatelné.
Vystavený Studebaker 55 R Cabrio (1932) vznikl ve dvanácti nebo patnácti kusech, a je prvním s oválnými světlomety a prvním s paprskovými lisovanými koly. Z Ameriky se dostal do Evropy přes Jihoafrickou republiku.


V muzeu můžete vidět také trojici tříkolových vozidel, Velorex, BMW Isetta, Messerschmitt KR 200, které zapůjčil prof. MUDr. Jan Pirk. DrSc.


Na závěr jsme si nechali nejstarší automobil Windhoff, jeden ze dvou v roce 1902 vyrobených a jediný dochovaný. Prvním majitelem byl olomoucký arcibiskup Theodor Kohn. Zážehový jednoválec objemu 900 cm³ měl výkon pouhých 6 k.


Jedním z nejzajímavějších vozidel je skútr Hausmann, jediný kus vystavený na strojírenském výstavě v Praze 1947. Karosérii vytvořil sám Ing. Jája Hausmann společně s Josefem Sodomkou. Vyhrál anonymní konstruktérskou soutěž v Československu. Jenže Hausmann nebyl v KSČ, a tak byl upřednostněn skútr ČZ 175, tzv. prase konstruktéra J.F. Kocha. Hausmannův skútr poháněl jeden ze šesti motorů ČZ 170 vyvinutých pro šestidenní.



Přímo v muzeu si můžete posedět a nad kávou se kochat pohledem na zajímavou konstrukci stropu a na vystavená historická vozidla. Anebo můžete navštívit kavárnu Oldtimer v přízemí budovy.






JL 20.2.2023