Autokaleidoskop

Banky přemýšlejí, a snad už i začaly vyrábět zlaté cihly, do kterých lze investovat finanční prostředky jako do jistého zboží. Pomalu by se chtělo zaplakat nad tím, co se to stalo, kam to vedeme. Určitě není v současné době pro spoustu lidí příznivá situace. Určitě na současném stavu ekonomiky mají podíly špatné financování, špatná úvěrová politika a já nevím co ještě, co ale nedokážeme v zásadní míře jako běžní občané ovlivnit. Nejsem v této oblasti odborníkem, ale rád bych se zamyslel nad jinou věcí. Není to v mnohém jen dílo senzacechtivých novinářů, kteří nás svými pesimistickými předpověďmi dostávají do stresů a panik? Jsme na tom skutečně tak ŠPATNĚ? Nebudu, nechci, ani nemohu se zabývat bankovním sektorem či průmyslovou výrobou. S potěšením bych však chtěl celosvětovou ekonomickou krizi představit ve faktech v oblasti historických automobilů.
Letos v lednu proběhla v Phonixu v Arizoně v USA, neboli v zemi původu světové ekonomické krize, aukce historických automobilů. Aukce, jako takové nám ukazují předpoklad vývoje cen a zejména jsou jedním z hlavních stavebních kamenů pro vytváření ceníků historických automobilů. A řekl bych, že jsou i určitým barometrem vývoje a to nejen v oblasti automobilových veteránů.
Do dražby bylo dáno celkem 130 automobilů. Od běžného VW Brouka až po úžasné automobily Bugatti 57SC Atalante, Ferrari 250 GT, Mercedes Benz 300SL, nebo americké automobily značek Cord, Pierce, Duesenberg, Packard atd. Prostě něco úžasného. Takové nepřeberné množství nádherných modelů se jen tak nevidí a srdce každého „veteránisty“ nad takovou nabídkou muselo jen zaplesat. Vybrat si mohl každý. Až jsem dostal obavu, že se skutečně na nás valí krize, všichni začali prodávat a dopadne to jako s akciemi mnohých firem, které klesly neprodejné na nulu. A tak jsem čekal na 16. ledna s velkým očekávání.
V loňském rose se staly Spojené státy pro mnohé veteránisty zlatým dolem. Ceny historických automobilů, zejména ze 60. let minulého století, byly vzhledem k dolarovému kurzu velmi příznivé. A tak se vyplatilo koupit mnohdy přes internet i „zajíce“ v pytli a zaplatit přepravu v kontejneru přes moře. Někomu se to vyplatilo, jiný splakal – jak se lidově říká – nad výdělkem. A to mnozí majitelé těchto automobilů – zejména těch nejlevnějších, které byly v předrenovačním stavu – netuší co je teprve čeká.
Ale vraťme se na aukci! Bugatti 57 SC Atalante se prodala za krásných 4,500,000 USD, Mercedes Benz 300SL za 500,000 USD, Ferrari 250 Europa za 600,000 USD, Ferrari 250 GT/T Berlineta z roku 1958 za 1,800,000 USD, Dodge Fierearrow z roku 1954 za 880,000 USD, a tak bychom mohli pokračovat ve výčtu neuvěřitelných cen „veteránů“ z této aukce v dlouhé řadě. Celkem se vydražilo v tzv. „kladívkových“ cenách vozidla za 35 miliónů dolarů. Jen pro zajímavost VW Brouk 1963 se vydražil za 23 000 USD a Alfa Romeo Duetto Spider z roku 1967 se prodala za 47,000 USD.
Musíme však říci jednu důležitou věc. Ano jsou to ceny, na které v ČR nejsme ještě plně zvyklí (dát 90 nebo i více miliónů Kč za jeden a ještě k tomu „starý“ automobil) a spíše se na tyto aukce díváme s pohledem „za co ti blázni jsou ochotni utratit peníze“, vždyť my to pořídíme levněji. Ale není tomu tak, vždy bude platit, ať je krize, či není krize – za kvalitu se musí zaplatit. A jak říkala moje babička: Nejsme tak bohatí abychom si mohli dovolit kupovat levné věci. A u veteránů to platí dvojnásob!!!
A závěr? Trh s dobrými veterány je velmi stabilní, i když ze všech stran na nás útočí slovíčko „krize“. Je předpoklad, že za kvalitní a zajímavé historické automobily se jako za dobrou investici bude muset zaplatit teď a nebo i v budoucnosti….


Ing. Miroslav Kotlařík, 12.3.2009
Prague Classic Car Centre
www.old-timers.cz