Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Alfa Romeo - první značka se světovým titulem F1

Spojení Alfy Romeo a šampionátu formule 1 je zapsané do historie závodů Grand Prix: Alfa Romeo vyhrála mistrovství světa Grand Prix v úvodním ročníku 1950. Model Alfa Romeo Grand Prix Tipo 158 Alfetta tehdy pilotoval Nino Farina. Stejný úspěch zopakoval o rok později Juan Manuel Fangio s Alfettou 159.

13. května si připomínáme výročí prvního závodu Grand Prix formule 1. Tento závod zahájil v Silverstone jeden z největších sportovních mýtů naší doby.

Tváří v tvář tak stojí dvě velmi odlišné éry: v roce 1950 byly ochranné přilby volitelné, neexistovala žádná televize a diváci se rozprostírali podél celé tratě. Dnes cirkus formule 1 představuje vysoce technologický průmysl přenášený každoročně pomocí televize a internetu k milionům diváků po celém světě.

Obě éry však mají něco společného: vášeň veřejnosti a Alfu Romeo, která se do formule 1 vrátila v roce 2018 s týmem Sauber a od roku 2020 funguje po názvem Alfa Romeo Racing ORLEN. Alfa Romeo by bez formule 1 zřejmě nebyla stejná jako dnes a možná, že formule 1 by také nebyla bez Alfy Romeo tím, čím je dnes.


Alfetta z roku 1938 byla technologickým skvostem. Osmiválcový řadový motor s jednostupňovým kompresorem a tříkomorovým karburátorem byl navržen Gioacchinem Colombem, vedoucím konstrukce, který byl odhodlaný dosáhnout vysokého výkonu pro okamžité zrychlení a současně absolutní spolehlivosti. Ventily byly ovládané dvojitým vačkovým hřídelem v hlavě válců.
Použití lehkých slitin, elektronu (slitina na bázi hořčíku) pro blok motoru a niklchromové oceli pro klikový hřídel, umožnilo dosažení hmotnosti motoru pouhých 165 kilogramů. Převodovka byla umístěna vzadu v bloku s diferenciálem zadní nápravy. Jednalo se o řešení transaxle, které se vyznačuje menší prostorovou náročností a zlepšením rozložení hmotnosti na nápravy. Toto řešení Alfa Romeo později úspěšně využije u svých silničních vozidel.
Druhá světová válka přerušila vývoj a výzkum a otřásla evolucí vozidel Alfa Romeo: technická řešení plánovaná před válkou však byla natolik propracovaná a pokroková, že byla vyspělá i v poválečném období a v některých případech je tomu tak dodnes.

Pouto mezi před a poválečnými modely Alfa 158 nebylo pouze otázkou podobného designu, ale doslova fyzické kontinuity: poválečné modely byly v podstatě ty samé, jako před válkou, které čekaly ukryté na konec války.


Představte si scénu: píše se rok 1943. Miláno je okupované, počet zatčených každým dnem přibývá. V továrně v Portellu stojí několik Alfett, kterým ovšem hrozí, že budou odvlečené jako válečná kořist. Technici a zaměstnanci Alfy Romeo se rozhodují, že vozidla musí schovat. Začnou tajně plánovat a připravovat odvoz vozidel v náklaďácích. Ukryjí je příznivci Alfy Romeo, včetně šampiona závodů motorových člunů Achilla Castoldiho, který v roce 1940 stanovil světový rychlostní rekord s člunem vybaveným motorem z Alfy 158.


Nastal však problém. Když se konvoj nákladních vozidel chystá odjet, objeví se hlídka Wehrmachtu. Naštěstí však testovací jezdec Alfy Romeo Pietro Bonini pocházel ze Švýcarska a řadu let prožil v Berlíně. Mluvil proto dokonalou němčinou a velitele hlídky uklidnil a celou operaci zachránil. Alfy 158 byly převezené do garáží a hospodářských budov, kde byly ukryté za falešné zdi nebo hromady polen a čekali na lepší časy.


Zahájení F1

Krátce po skončení války byly stejné Alfetty 158 převezené zpět do Portella a pečlivě opravené a připravené pro návrat k závodění. Závodění znamenalo vítězství, navzdory poškozeným okruhům. V letech 1947 a 1948 se Nino Farina umístil na prvním místě Grand Prix národů v Ženevě, Varzi byl prvním v Grand Prix Valentino v Turíně a Tossi rozdrtil konkurenci triumfem na Gran Premio Milano. Signál byl pro všechny konkurenty zcela jasný, Alfa Romeo byla stále vozem, který ostatní poráží.

Britská Grand Prix v SiIverstone v roce 1950 byla prvním z osmi závodů mistrovství světa formule 1. Země, které spolu ještě před pár lety bojovaly se potkaly na jedné sportovní události: byl to historický okamžik. A ovládla jej Alfa Romeo.

První čtyři místa na startovní čáře obsadily Afetty 158. Giuseppe „Nino“ Farina vybojoval pole position, dosáhl nejrychlejšího času na kolo a vyhrál. Druhý byl Luigi Fagioli a třetí Reg Parnell. Všechny tři stupně vítězů tak ovládly Alfy Romeo.


Tým 3F

Kombinace výjimečné rychlosti, ovladatelnosti a spolehlivosti učinily ze 158 mimořádně úspěšný vůz. Při svém vzniku v roce 1938 měla 1,5litrový motor s kompresorem a výkon 185 k. Při svém znovuzrození po válce dostala dvoustupňový kompresor a dosáhla výkonu 275 k. V roce 1950 pak motor poskytoval už 350 k (při 8600/min). Díky extrémně nízké hmotnosti dosahoval vůz výkonové hmotnosti jen 2 kg/k, což je hodnota odpovídající dnešním supersportovním vozům.

Technická nadčasovost přinesla Alfě Romeo vítězství. Pro tisk se Farina, Fangio a Fagioli stali týmem 3F, bezkonkurenčním triem, které zničilo jakéhokoliv soupeře. Tři esa Alfy Romeo vyhrála všechny závody Grand Prix, kterých se zúčastnila. Dvanáctkrát obsadili stupně vítězů a dosáhli pěti nejrychlejších kol. Jak později řekl Giuseppe Busso, konstruktér Alfy Romeo a spolupracovník Colomba: „Naším hlavním problémem bylo rozhodnout, který ze tří jezdců by měl závod vyhrát“.

V září 1950 vyzkoušela Alfa Romeo při Grand Prix Monzy některá technická řešení vyvinutá pro Alfettu 159 pro další ročník. Nová Alfetta debutovala vítězstvím. Za volantem seděl Nino Farina, který se tak stal vůbec prvním mistrem světa formule 1.


Alfetta 159

Následujícího roku se rozhodlo o mistru světa až v posledním závodě, na konci dlouhého souboje mezi Alfou Romeo a Ferrari. Po 17 letech dosáhl fenomenální motor Alfetty konce svého potenciálu ve smyslu dalšího vývoje. Během závodů v roce 1951 ale technici dokázali vyždímat ještě poslední kapky energie a dosáhli tak nového milníku v podobě 450 k. Díky tomuto úsilí a mimořádně talentovaným jezdcům triumfoval typ 159 v GP Švýcarska, Belgie, Francie a Španělska, jedenáctkrát stanula na stupních vítězů a v sedmi závodech dosáhla nejrychlejšího času na kolo.

3F a jejich vítězství se staly legendami. Nakonec dostali Alfu Romeo na stříbrné plátno. Dva nejproduktivnější producenti té doby (Dino De Laurentis a Carlo Ponti) vybrali největší hvězdy té doby (Amedea Nazzariho a ohromující Alidu Valli) pro hlavní role ve snímku „Ultimo Incontro“ (Poslední setkání). Jednalo se o film zasazený do světa závodů formule 1 a odehrávající se mimo jiné i v kancelářích týmu Alfa Romeo Racing Team. Na scénáři spolupracoval Alberto Moravia.


Film byl uveden 24. října 1951, a o čtyři dny později, Juan Manuel Fangio – jezdící s legendární Alfettou 159, zvítězil v Grand Prix Španělska a stal se mistrem světa. Po druhé za sebou získala Alfa Romeo nejvyšší titul. V takové chvíli se mohla stáhnout ze závodů formule 1 neporažena a začít se věnovat výrobě bezkonkurenčně krásných silničních sportovních vozidel.



AR 20.10.2020



Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout


Milotec logo
CAG - Poctivé české dveře
Katalog Michelin 2017-2018
Adus s.r.o.
Dronejobs.cz
logo rexteam - rally racing czech

RSS feed
Mapa webu
Validátor
© 2020 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar