Autokaleidoskop

Trať soutěže, pokud to jde, kopíruje závod z 30. let, kdy se jelo za normálního provozu dvakrát do Bratislavy a zpátky, non-stop. První etapa vedla do Bratislavy, přičemž nejzajímavější úseky čekaly na posádky na Vysočině, například mezi Baštínovem a Polnou. Za horizony za Šlapanovem by se nemusely stydět ani na Rallye 1000 jezer. Po krátké přestávce na oběd, tradičně u Nedbálků v Ostrovačicích, se pokračovalo po trati bývalého Masarykova okruhu, kde v původních boxech byla připravena zvláštní zkouška. Bylo třeba vyměnit kolo na čas.


„Dle propozic: Libovolné kolo i za pomoci spolujezdce sejmout, může být povolené ba i bez matice. Čas se počítá od zvednutí vozu na hever, což v mém pojetí je vlastní silou zvednout vůz na špalek a kolo položit na zem, znovu nasadit, zašroubovat a shodit ze špalku. Přesto že mi málem prdla cévka na čele jsem to nedal pod 17 sekund. Kořím se každému, kdo byl rychlejší,“ svěřil se Jakub Stauch, který patřil se svojí paní Eva k největším hrdinům. Celou trasu absolvovali v Bugatti 13 Brescia z roku 1923. Klobouk dolů. Zatímco na Vysočině bylo dopoledne kolem čtrnácti stupňů, tak na jižní Moravě překročily už třicítky.


Druhý den následovala etapa z Bratislavy do Piešťan, kde byla pausa na oběd. Bohužel o ní věděla jen hrstka nadšenců a náhodných chodců. Chyběla totiž jakákoliv informovanost, žádný plakát. A ani štátná policia o akci nevěděla, ale když viděla, jak se snažíme najít lázeňský park, tak nás sem dovedla.


Po obědě čekal další zajímavý z Horných Orešan přes Majdany a úzkou silničkou až do obce Dolany. Úsek zpestřila dokonce malá neplánovaná objížďka kvůli nakládce dřeva. „To je pěkná vložka,“ stačil na nás zakřičet Tomáš Kalkus z nádherného Bentleye. Úsek byl zakončen zastávkou ve Vinárstve Dolany spojenou s degustací vín. Nejedna posádka si tady zakoupila i celý karton. Vrcholem etapy byl měřený závod do vrchu na pezinské Babě. A pak už jen za „horúčavy“ dojet do Bratislavy a pořádně se osvěžit. Kupodivu, většina, nebo skoro všechny automobily, neměly větší problémy s chlazením.


V sobotu, hned z rána vyrazily posádky ukrajovat ve vedru další kilometry směrem Brno, Přibyslav a do Prahy. Zajímavým úsekem byl prudký výjezd z Čejče a pak po trati závodu do vrchu, ale z kopce do Násedlovic. Tady se dokonale prověřily brzdy.


Teprve až před Prahou dostali účastníci pořádnou spršku zvrchu. Ale po třech dnech veder to nikomu nevadilo.
Cíl a vyhlášení výsledků proběhlo v Národním technickém muzeu. U nás vyhráli všichni, kdo absolvovali celou trať a měli odvahu na ni vůbec vyjet. Obdiv zaslouží všichni, ale snad nejvíce posádky na malých aerovkách „cililink“. Je neskutečné, jak tyto malé automobily zvládaly náročnou trať.



Závěrem dovolte, abychom poděkovali Mirkovi Krejsovi a jeho paní Lence, kteří odvedli největší kus práce a díky nim míle dnes žijí a staly se prestižním veteránským podnikem v Čechách, na Moravě i na Slovensku.



JL 17.6.2019