Autokaleidoskop

Vánoční výstava inspirovaná sbírkou zvonků a zvonečků ze sbírky Ludmily Urbanové přibližuje návštěvníkům záliby členů Spolku přátel Muzea středního Pootaví Strakonice. Ke kouzelné vánoční atmosféře patří cinkot zvonků a rolniček. Zvonky paní Ludmily Urbanové jsou vyrobeny z různých materiálů. Mnohé se dostaly do jejích rukou jako dárky, jiné jako vzpomínky z cest. Přivezeny byly z různých koutů Evropy. Jeden dokonce pochází od starosty města Edinburghu.

Snad každý chlapec nalezl po zazvonění zvonku pod vánočním stromkem aspoň jednou vláček. Pana Pavla Malého první získaný vláček, a po té první model skutečné lokomotivy natolik okouzlil, že modelům lokomotiv a vagónů zůstal věrný až dodnes. Doma se těší již z několika desítek druhů, typů, modifikací a barevných verzí, z nichž některé lze spatřit i na našich kolejích.

Zimní náladu dokreslí na výstavě zimní scenérie kostelních věží a zimní radovánky v podání fotografií Jiřího Egermaiera. Díky fotografiím Františka Zemena se projdeme zimní krajinou kolem Strakonic.

Výstavu Zvonečkem to začíná, zvonečkem to končí si mohou zájemci prohlédnout do 15. prosince ve dnech Út – Ne a svátky 13 – 16 hodin.
Vstupné dobrovolné



Ludmila Urbanová:
„Moje malá sbírka čítá asi 160 zvonků a zvonečků vyrobených z různých materiálů. Jsou kovové, plechové, skleněné, hliněné, porcelánové, proutěné, keramické, papírové, drátěné i háčkované, jeden i z čokolády. První zvonek, velký keramický, jsem dostala od dětí k narozeninám, druhý zavěšený pod stříškou od švagra k Vánocům. To byla první myšlenka, že by se daly zvonky sbírat.



Pavel Malý:
„Psal se rok 1966, začátek srpna, Plzeň prodejna modelář na Klatovské třídě. Tam to všechno začalo. Snad každý kluk měl jako hračku vláček, ať již byl jenom na klíček. Ten můj byl elektrický. Napodoboval japonský expres „HIKARI“ a byl v měřítku 1:120 (velikost TT). Ale na ten opravdový model, věrnou kopii skutečné lokomotivy jsem si počkal ještě dva roky.“




PR 17.11.2015