Autokaleidoskop

My jsme ji objevili celkem náhodou, když jsme jeli po silnici právě od Vranova nad Dyjí směrem na Vysočany. Když se před námi objevil poutač hradu Cornštejn, neváhali jsme a zastavili. Z malého parkoviště je to ke hradu jen pár kroků, a ačkoliv bylo už před zavírací hodinou hodná slečna v pokladně nás pustila dovnitř. Netušili jsme, jaká úžasná zřícenina se před námi rozkládá na ploše více než jednoho hektaru. Už při procházení první branou, jako bychom se vrátili do středověku. Představovali jsme si, jak tady tehdy panstvo žilo.


Hrad Cornštejn (německy Zornstein) stojí ve výšce necelých 440 metrů nad mořem, na vysoké skalnaté šíji mohutného říčního ostrohu řeky Dyje. Zhruba půldruhého kilometru od hradu Bítov na druhém břehu Dyje, nedaleko ústí Želetavky. Říční údolí pod hradem je zčásti zatopeno Vranovskou přehradou. Svahy v okolí hradu, porostlé teplomilnou lesostepní vegetací, jsou chráněny jako přírodní rezervace o rozloze 18,6 ha. Název je odvozen z německého Zorn (hněv) a Stein (kámen, skála), tím měla být vyjádřena síla i pevnost hradu.


Původně území náleželo k hradu Bítov, koncem 13. století však přešlo jako trvalá zástava do rukou mocného českého šlechtice Rajmunda z Lichtenburka. Ten nechal také někdy ve dvacátých letech 14. století se souhlasem krále Jana Lucemburského postavit hrad, aby posílil obranu Bítova. Téměř dokonale totiž chránil příjezdovou cestu z Rakous a od vranovského hradu. První písemná zpráva o hradu pochází z května roku 1343, a to z listiny moravského markraběte Karla, podle níž směli synové Raimunda z Lichtenberka Smil a Čeněk rozdělit bítovské léno s hrady Bítovem a Cornštejnem na tři díly.


V polovině 14. století vznikl o hrad spor mezi Lichtenburky a pány z Jindřichova Hradce a na Telči. Lichtenburkové však hrad uhájili. Roku 1422 se hrad pokoušeli dobýt husité, ale zřejmě neúspěšně. Největší rozkvět hrad zažil v druhé třetině 15. století za Jana z Lichtenburka a Cornštejna, nejvyššího komorníka zemského soudu v Olomouci. Později byl hrad Lichtenburkovi zkonfiskován a udělen pánům Krajířům z Krajku. S Lichtenburky na Bítově se nicméně Krajířové neustále hašteřili, a tak nakonec kolem roku 1530 se hrad vrací koupí zpět do rukou Lichtenburků.


Kvůli tureckému nebezpečí byl Cornštejn o dvanáct let později ještě naposledy opevněn. Po vymření rodu v roce 1576 koupili hrad Štrejnové ze Švarcenavy, kteří přestali sídlo udržovat. Když jej roku 1617 přebírali Jankovští z Vlašimi, byl hrad už pustý. Mezi dalšími majiteli se v novověku vystřídala hrabata z Daunu (1788) a naposledy Haasové z Hasenfelsu (1912). Na základě Benešových dekretů byl hrad v roce 1945 zestátněn.


Původně se jednalo o nevelký hrad s patrovým palácem krytým vysokou štítovou zdí s ochozem a s nádvořím vymezeným vysokou okružní hradbou. V druhé polovině 14. století byl hrad rozšířen o parkánový věnec hrazený nižší hradbou. V první třetině 15. století, za Jana z Lichtenburka a Cornštejna, se rozrostl o dolní předhradí s hospodářskými budovami a zesílenými vstupními branami s padacími mosty. V jádru hradu vyrostl tehdy nový reprezentativní dvoupatrový palác.



Po obléhání byl hrad v poslední třetině 15. století opraven a zmodernizován. Došlo k dostavbě starého paláce o druhé patro a k přestavbě hradní kaple. Poslední stavební úpravy se týkaly komplexu obytné věže a šesté brány se strážnicí. Ve výsledku měl Cornštejn celkem devět bran a zaujímal opevněnou plochu více než jednoho hektaru.


Na dnešní podobě hradu se podepsala zejména rekonstrukce z let 1973-1979, kterou prováděl předchůdce dnešního Národního památkového ústavu v Brně. Rekonstrukce pokřivila celkový ráz hradu a naštěstí nebyla dokončena. V letech 1998-1999 provedlo Jihomoravské muzeum ve Znojmě nezbytné sanační práce v nedotčeném zbytku hradního areálu, a Cornštejn tak mohl být poprvé oficiálně zpřístupněn veřejnosti.
Až sem zavítáte, tak nám dáte jistě za pravdu, že kromě vlastní stavební a historické zajímavosti jsou z hradu nádherné výhledy na Dyji a Vranovskou přehradu.


Cornštejnu nechybí pěkná pověst o přízraku Bílé paní (manželka Hynka z Lichtenburka). Skočila z okna poté, co padl její muž během boje s královským vojskem a zabila se. Přízrak byste mohli spatřit o Květné neděli, kdy se vynořuje ze studny na hradě sud naplněný pokladem. Prý ho zde ukryl zmíněný Hynek z Lichtenburka před tím, než zemřel.




JL 21.7.2022