Autokaleidoskop

Technologie řetězových mostů se objevila v první polovině 19.století a díky ní bylo možné stavět mosty i tam, kde to velké vzdálenosti dosud neumožňovaly. U nás byl průkopníkem této metody ing. Bedřich Schnirch, autor řady podobných mostů nejen na našem území, ale také v zahraničí. Ten také řetězový most, o kterém je řeč, vyprojektoval a poté se stavby ujal českobudějovický podnikatel Vojtěch Lanna který jej postavil v letech 1847 až 1848. Kovové části mostu byly sestaveny ze svářkového železa, vyrobeného v železárnách hraběte Stadiona v Chlumu u Třeboně. Řetězový most přes Vltavu sloužil přes sto let (1848 – 1960) pro pěší a silniční dopravu, na silnici spojující Písek s Táborem, respektive mezi obcemi Podolsko a Temešvár. Tudy vedla kdysi důležitá obchodní cesta z Bavorska do Haliče.

Po vybudování Orlické přehrady, a také protože mezitím nad ním vznikl další unikátní železobetonový nový most, hrozilo řetězovému mostu zatopení. Proto bylo rozhodnuto o jeho rozebrání a přemístění na jiné místo. V úvahu přicházelo třináct lokalit, nejčastěji se mluvilo o Zlaté koruně nebo Tismenickém údolí u Tábora. Nabídky na odkoupení přicházely v šedesátých letech také ze zahraniční, ale naštěstí zůstal u nás.

Nakonec bylo vybráno údolí Lužnice u Stádlce v místech, kde se říká U marků. Tady se řadu let přes řeku převáželo. Řečiště i silnice zde byly obdobně široké jako na původním místě. Podle dokumentace byly originální části znovu sestaveny z původních dílů, některé kovové části bylo nutné udělat znovu. Bylo nutné přenést dva tisíce kamenných a tisíc ocelových částí. V květnu 1975 byl most podruhé slavnostně otevřen. Třetí otevření se uskutečnilo v roce 2006 po jeho důkladné rekonstrukci. Dodnes slouží osobním automobilům, motocyklům a cyklistům. Vjezd je totiž povolen jen vozidlům širokým dva metry a do hmotnosti 1,5 tuny. Sloupky u vjezdů na most omezují též šířku vozidel


Nosnou konstrukci tvoří čtyři řetězy uspořádané do dvou dvojic. Řetězy jsou uloženy na dvou kamenných pylonech o půdorysném rozměru 4 x 9 metru a výšce nad vozovkou deset metrů a jsou kotveny do čepů uchycených do železných desek v kotevních blocích. Ty jsou uloženy na dvou kamenných pylonech, branách vysokých třináct metrů.. Most je dlouhý 157 metru a 6,8 metru široký.

V roce 1959 byl zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek roce 1989 byl most prohlášen národní kulturní památkou.

U Stádleckého mostu se křižuje hned několik turistických tras. Proti proudu vede červeně značené cesta na Lužničanku (3,5 km), oblíbenou turistickou chatu, dále pak na hrad Příběnice (6 km) nebo až do Tábora. Po proudu pak po červené nebo po modré, vhodné též pro jízdní kola, na hrad Dobronice, dále pak po červené do Bechyně. Po žluté značce lze jít na pravý břeh do Stádlece nebo na levý břeh do Dobřejic a Malšic. Tak šťastnou cestu,




JL 27.3.2021