Připomenutí tradice varhanářství v Lomnici nad Popelkou
Lomnice nad Popelkou měla v minulosti celou řadu přívlastků. Za všechny jmenujme jako příklad „textilní zbrojnice Čech“, „industriální velmoc Podkrkonoší“, „město sucharů a sladkostí“, „město sportu“, atd.
Slavnostní zahájení proběhne v neděli 1. května výjimečně v 10,30 hodin ve vstupní hale muzea. Úvodní slovo pronese MgA. Václav Uhlíř, koncertní varhaník, organolog Královehradecké diecéze a hudební pedagog pardubické konzervatoře. V kulturní části programu zahraje na klávesy Prof. Radek Rejšek, hudebník s lomnickými kořeny, skladatel, režisér a redaktor.
Naše město je pojmem a rezonuje v myslích varhaníků, varhanářů a obdivovatelů královského hudebního nástroje jako takového. Děje se tak především v posledních desetiletích, kdy ve větší míře začíná být doceňováno pozdně romantické varhanářství. Do jeho vývoje významně zasáhla a v celkovém kontextu se zapsala i varhanářská manufaktura dynastie Kobrlových ze Staré Lomnice. Pro ilustraci - výrobců varhan tehdy bylo v Čechách přibližně patnáct, lomnická firma rozhodně patřila, pokud jde o kvalitu, do první třetiny. O její oblibě se ve svém místopise zmiňuje i historik Lomnicka J. J. Fučík. Doslovně píše: „Kobrleho stroje vyznamenávaly se solidní stavbou, lahodným zvukem a – velikou lácí“.
Jejím zakladatelem byl František Kobrle (1820 – 1897), který byl varhanářským samoukem. Původně vyráběl flašinety, ale po požáru lomnického kostela v r. 1849 se angažoval v záchraně zbytků původních barokních varhan (dvě torza jsou i ve sbírkovém fondu muzea), což jej pravděpodobně inspirovalo k rozvinutí varhanářské činnosti. Samostatné práce nejsou známy, existují však záznamy o jím provedených opravách (Nová Paka, Vítkovice v Krkonoších).
Na Františka Kobrleho navázal syn Josef Kobrle starší (1851 – 1919), který rozvinul manufakturní výrobu a dovedl ji na úroveň vysoko přesahující regionální rámec. Bez nadsázky jej lze označit za klíčového představitele lomnické varhanářské tradice.
V roce 1876 začal budovat vlastní závod, menší továrnu s parním pohonem strojů, v níž vyráběl veškeré součásti potřebné ke stavbě varhan V roce 1883 odjíždí tak do Německa, kde začal pracovat ve varhanářských dílnách v Geře a Drážďanech (Gebrüder Jehmlich), kde se lecčemu přiučil a po návratu zpět nabité zkušenosti využil ve své firmě. Prosazoval moderní technologie (parní pohon dílenských strojů) a na značně nadstandartní řemeslnou a technickou úroveň dovedl výrobu kuželomechanických systémů (traktur a vzdušnic varhan), které jsou dodnes plně funkční a varhanám zajišťují vysoké zvukové kvality a pro hráče velmi pohodlnou ovladatelnost.
Ve varhanářské rodinné tradici pak pokračoval synovec Josefa Kobrleho st., Rudolf Kobrle, který se však příliš neprosadil. V roce 1919 převzali dílnu jeho zaměstnanci Josef Ženatý a Josef Kunt, pod jejímiž rukami se zrodil úplně poslední nástroj lomnické varhanářské dílny – v děkanském kostele v Sobotce. Ten již dnes neexistuje v původním stavu, ale jeho části ve větší míře využili varhanáři otec a syn Žloutkovi ze Zásady při stavbě současného koncertního nástroje. Za zmínku stojí skutečnost, že Josef Ženatý byl dědečkem houslisty světového formátu a rovněž lomnického rodáka Ivana Ženatého.
Z Kobrlova rodového varhanářství vzešlo zhruba sto nástrojů, z nichž většina je dochována. Jak jednomanuálové pro hřbitovní kostely např. v Novém Bydžově, Bakově n. Jiz., Pasekách n. Jiz., či zámeckou kapli ve Smiřicích, tak i dvoumanuálové varhany v proboštském kostele v Litomyšli, v děkanském kostele v Chocni, ale také v kostele v Jeníšovicích a Rokytnici n. Jiz. Největšími varhanami, které lomnická dílna kdy postavila, je monumentální nástroj děkanského kostela sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě.
K dalším cenným a zvukově velmi vydařeným nástrojům vzešlých z lomnické dílny patří varhany kostelů v Hradci Králové – Kuklenách, Lomnici n. Pop., Pecce, Železnici, Kopidlně, Semilech nebo Světlé pod Ještědem.
Snad by se ještě krátce slušelo pokusit se vysvětlit, proč lomnická varhanářská tradice téměř upadla v zapomnění a proč byla dosud tak málo všeobecně zmiňována. Z hledisek památkových totiž bývají postupně doceňovány artefakty vzniklé už před delším časem, např. v baroku. Co je novější, bývá často považováno za méně hodnotné ... U varhan se navíc přidává skutečnost, že romantické a pozdně romantické varhanářství a jeho zvukový ideál a vkus nebyly dlouho pochopeny a velmi často i samotnými varhaníky přijímány. V některé literatuře se o tomto období dokonce dočítáme jako o období „úpadku“.
Výstavu, která připomene opomíjenou, přesto významnou průmyslnickou rodinu Kobrlových, jež výrazně přispěla k věhlasu našeho města, si můžete prohlédnout až do 26. června 2022.
PR 26.4.2022
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
