Autokaleidoskop

Najdete ji pár kilometrů od hranic s bývalou částí východního Německa, mezi Děčínem a Pirnou, v malebném prostředí Saského Švýcarska. V městečku Kurort Rathen. Respektive v jeho části Oberrathen (na levé straně Labe) se nachází „Eisenbahnwelten im Kurort Rathen“.
Na ploše přes sedm tisíc čtverečních metrů ji postavili v měřítku 1:22,5 během dvou let manželé Lothar a Margot Hanischovi s deseti spolupracovníky, a vloni ji slavnostně otevřeli. Lothar Hanisch se narodil v Drážďanech, v roce 1978, jako osmadvacetiletý, se pokusil na gumovém člunu dostat přes Baltské moře na západ, ale byl chycen a na dva roky uvězněn. Odtud jej pak rovnou odsunuli do západního Německa. Ve Stuttgartu se seznámil nejen se svojí paní, ale založil také firmu na lékařské přístroje. Protože vláčky byly jeho zálibou už od dětství vláčky („Už jako malý kluk jsem pomáhal otci s modely železnici v měřítku HO a N), tak si na pozemku vystavěl v letech 1992 až 2005 zahradní železnici. Šest set metrů kolejí zabralo veškerou plochu, takže ji nebylo možné dále rozšiřovat.
V roce 1999 zavítal na dovolenou do Rathenu, kde uviděl opuštěný pozemek po zkrachovalém zemědělském družstvu. „To je něco pro mě“, řekl si, když jej poprvé uviděl, v dubnu 2005 jej získal a hned začal vyměřovat, kolik kolejí se mu sem vejde. Záhy se tady objevily bagr, míchačka, jeřáb, tuny pískovce a hlavně nadšenci s lopatami a krumpáči.
„Ještě před tím jsem ale musel manželku čtyři roky přesvědčovat o svém nápadu. Splnil se mi tak dětský sen, neboť už od dětských let jsem žil s otcem mezi vláčky, pomáhal jsem mu stavět baráčky. Vloni jsme otevřeli a hned k nám v prvním roce zavítalo přes 75 tisíc návštěvníků. Mezitím jsme ještě postavili pension s restaurací a terasou s vyhlídkou na skalní masivy a Labe“, říká Lothar Hanisch, který železnicí doslova žije od rána do večera. A když má čas, lidé odejdou, tak si sedne mezi koleje na lavičku, otevře si pivo a kochá se…občas nechá jezdit i vláčky.
Najednou tu po kolejích o délce čtyři a půl kilometru jezdí třicet vlaků, křižují se na 80 výhybkách, některé překonávají výškový rozdíl 4,2 metru, projíždějí 25 tunely, přejíždějí 30 mostů. K dispozici je 75 lokomotiv, 200 vagónů, v současné době stojí dvě stě budov (jde o věrné kopie nádraží, hradů, továren apod.) a přibývají další. Jednou by jich prý mělo být až šest stovek. Všechno řídí počítače a hlídá 28 bezpečnostních kamer.
Ještě dodejme, že nejde o ledajakou modelovou železnici, ale znázorňuje celkem sedm regionálních, vedlejších a hlavních tratích mezi Děčínem a Míšní. Takže tu uvidíte například trať Žitava – Bertsdorf – Oybin, Heidenau – Altenberg, Pirna – Neustadt, Radebeul/Ost – Radeburg apod. Nechybí ani malebná tramvajová lesní trať z Bad Schandau do Sebnitz, právě se dokončuje funkční bobová dráha v Altenbergu, parní vláček jezdí kolem Moritzburgu, zámku známým z filmu Tři oříšky pro Popelku apod.
Musíme říct, že naše návštěva předčila očekávání a rozhodně ji můžeme doporučit každému, ať se zajímá o modelovou železnici nebo ne. Království vláčků jej musí nadchnout a dvě až tři hodiny tu klidně stráví. Potom se můžete nechat převézt na druhý břeh Labe a navštívit nedaleký hrad tyčící se nad vodou, nebo zajít k jezeru Amselsee. Navštívit také můžete pevnosti Bastei, Königstein, městečko Wehlen, nebo se projet parníkem po Labi. Všude budete vřele přijati, můžete si posedět v mnoha hospůdkách, kde jsou ceny poměrně přijatelné a hlavně všude příjemná obsluha, pro kterou jste vždy vítanými hosty, a ne jako u nás, kde jste často na obtíž.
Takže vzhůru na Eisenbahnwelten im Rathen, o kterém se můžete více dozvědět na www.eisenbahnwelten-rathen.de Tam si také prohlédněte bohatou fotogalerii přibližující výstavbu areálu velkého jako půl druhého fotbalového hřiště. Otevřeno je od jara do podzimu, každý den od 10 do 18 hodin.

Jindřich Lasík, 6.5.2008