Autokaleidoskop

Méně známé, a přitom velice romantické místo je Maková hora u Smolotel, jejíž návštěvu můžete pohodlně spojit třeba právě se Svatou horou. Není náhoda, že na opuštěných místech byly stavěny svatyně, protože tato místa měla duchovní historii. Buď se tam někdo uzdravil nebo zachránil.
Na Makové hoře ve výšce 545 metrů nad mořem nechal v letech 1719 až 1722 postavit kostel Jan Felix Chanovský z Dlouhé Vsi. Plány na stavbu kostela svěřil významnému staviteli z období baroka, kterým byl Carlo Antonio Canevalle. S vysvěcením kostela sv. Jana Křtitele a Panny Marii Karmelské roku 1723, biskupem hrabě Janem Rudolfem Šporkem sem přišli také dva karmelitáni, kteří založili bratrstvo svatého škapulíře a přinesli s sebou sošku Panny Marie Škapulířské. Dnes je uchována v depozitáři a na oltáři je k vidění její kopie.

Od východu i západu vedou ke kostelu kamenné schody a na obou stranách stojí kříž. Kostel má v západním průčelí dvě věže a bohatě zdobené průčelí. Na vrcholu průčelí je socha Panny Marie a pod ní ve výklenku socha sv. Jana Křtitele. Vnitřní zařízení je hodnotné baroko s bohatě zdobenou kazatelnou.

Začátkem dvacátého století působili na Makové hoře bratři Bosáčkové, farář Vincent a malíř Josef, který byl blízkým spolupracovníkem Mikoláše Alše. Od něho je také malba nad presbytářem. Z této doby traduje historka o oslíku, který nosil vodu na kopec, cestu prý znal nazpaměť, a tak chodil úplně sám. Dole vždy musel počkat, než mu někdo vodu nabere, a pak vyrazil s nákladem zpět.
Do historie kostela první světová válka, během níž byly odebrány zvony. Stejný osud mohl potkat i varhany, ty ale byly pro svoji historicko-uměleckou hodnotu ušetřeny.

Za doby komunistů se stav chrámu neustále zhoršoval, ale teprve po sametové revoluci přišla hlavní rána. Kostelu se nevyhnuly krádeže. Za oběť padly mimo jiné i vyřezávané sochy mistra Mayera. Děravá střecha a opadávající omítka dokreslovaly jen obraz zkázy kdysi věhlasného poutního místa
Teprve po roce 1993 se začalo blýskat na lepší časy. Po opravě fasády, zavedení elektroinstalace, výměně oken a vsazení nových dveří byl kostel na Makové hoře opatřen i poplašným zařízením. Díky finančním prostředkům Českobudějovického biskupství, zčásti obecním penězům, ale také díky vydatné pomoci místních, začal kostel znovu fungovat a mše se konaly každou neděli. S příchodem Františka Homoly, laického bratra řádu kapucínů, celé místo duchovně ožilo. Řeholník-poustevník během svého působení vytrvale sháněl finanční prostředky pro kostel, mimo jiné i prodejem léčivých bylin nasbíraných v okolí. Osamocený kostel v lese na kopci, pod jehož střechou přebýval poustevník, který se osobně všem návštěvníkům věnoval, se rázem stal turistickou atrakcí.

Až na vrchol můžete vyjet po úzké asfaltové cestě autem anebo udělat něco pro své zdraví a vyšlápnout si pěšky. Budete odměny nádhernými výhledy do okolní krajiny. Můžeme s klidem prohlásit, že na Makové hoře se nebe dotýká země.



„Zámek“ Smolotely
Další památku najdeme ještě v obci Smolotely, které se v historických pramenech objevují již v průběhu 14 století jako součást manského systému hradu Karlštejn. Původně tady stávala středověká tvrz, údajně založená 1336, které neustále měnila majitele. Teprve v letech 1706 až 1732 ji nechal rod Chanovských z Dlouhé Vsi přestavět na zámek v pozdně barokním slohu.
Od roku 1880 vlastnili zámek Ergeletové, za nichž ve vsi fungoval velkostatek, pivovar a čtyři mlýny. V roce 1915 zbankrotovali a zámek koupil pražský advokát Eduard Schwarz. Za druhé světové války byl zámek zabaven Němci. V roce 1948 byl dědicům majetek konfiskován a přešel do majetku obce. Od této doby až do restituce zámek velmi utrpěl nešetrným zacházením. Jaký osud zámek čeká je zatím ve hvězdách

Zámek tvoří trojkřídlá jednopatrová budova, jejíž průčelí je zdůrazněné čtyřosým rizalitem (označení pro středovou nebo postranní část průčelí stavby), který nahoře vybíhá do trojhranného štítu. Rizalit je obrácen k severu, odkud do budovy vede široký vjezd s okny po stranách. Štít býval zdoben vázami a plechovými chrliči. Mansardovou střechu kryly koncem devatenáctého století šindely. Jeho dnešní podoba je však vzhledem k fasádám až z konce 18. století, kdy patřil rodině Skronských z Budžova.

Hlavní zámecká budova je obklopena rozsáhlým, dnes rovněž zdevastovaným a nepřístupným anglickým parkem. Jeho dnešní podoba je však vzhledem k fasádám až z konce 18. století, kdy patřil rodině Skronských z Budžova.



JL 8.4.2022