Dovolená s Hymerem - Švýcarsko VI
Noc pěkně propršela, ale ráno už nás budí sluníčko a modro. Lepší počasí jsme si nemohli přát, a tak se hned vydáváme na cestu. Snídat budeme až v horách. Volíme průsmyk Sustenpass.
Ještě než opustíme Sustenpass, tak si v závětří horské chaty dopřáváme chutnou kávu a pozorujeme silnici, která klesá do údolí a po níž za chvíli pojedeme. Do městečka Wassen jedeme stále s kopce, pak míříme údolím do starobylého Altdorfu, který proslavil Vilém Tel.
Ručička palivoměru se zase blíží k nule, a protože máme před sebou poměrně dlouhý úsek, hledáme čerpací stanici. Bohužel nikde nic, až objevujeme automat. Ale nikde nikdo, kreditní kartu nemáme a tak tápeme, co zmáčknout a kam vložit bankovku. Po chvíli se nás ujímá domorodec a pomáhá nám. Teď jsme klidnější, víme, že v horách nezůstaneme.
Silnice z Altdorfu na Klausenpass se hned za městem zužuje, místo jen tak na jedno vozidlo. Vlevo skály, vpravo hluboké srázy. Do některých zatáček je třeba i zatroubit. Po chvíli dojíždíme autobus, za nímž v závěsu vyjíždíme až k hotelu Klausenpass (1952 m.n.m.). Silnice přes průsmyk patří k nejvyhledávanějším mezi motocyklisty. Tady mají opravdový ráj. Každou chvíli nějakému uhýbáme, aby mohl jet. Je přeci jen rychlejší než „obytňák". Nikdy však nezapomenou poděkovat.
Po překonání vrcholu s kamennou budovou, u níž byl cíl závodu do vrchu, klesáme dolů v protisměru závodu. Jedna vlásenka střídá druhou, jedeme v protisměru slavného závodu, po nejzajímavější části vedoucí z rovinky Urnerboden, tady je před námi asi dvoukilometrový přímý úsek. Zajíždíme na louku a naposledy v horské přírodě obědváme. Lepší místo na piknik jsme si nemohli vybrat. Nejtěžší závod do vrchu na světě (délka 21,5 km, převýšení 1237 m, počet zatáček 136) se jezdil v letech 1922 až 1934 a zúčastnila se ho i paní Eliška Junková. Při posledním ročníku dosáhl vítězný Caracciola s kompresorovým Mercedesem průměrné rychlosti 84 km/h a o 3 sekundy porazil Hanse Stucka. Vzpomínáme na roky, kdy jsme v těchto místech sledovali závod veteránů do vrchu. Po pětileté pause se letos uskuteční 21. až 24. září.
Další část tratě do Linthalu, místa startu, vede zase s kopce, ale po zrekonstruované široké silnici s perfektním asfaltem. Zmizel dokonce i průjezd ve skále vytesaným tunelem.
Jsme v údolí, poslední průsmyk je za námi a teď už nás čeká jen více méně rovina. Cílem dnešního dne je zábavný park Conny Land Lipperswill, známý především cvičenými delfíny a lachtany. Projíždíme malebnými obcemi a čím víc se blížíme k Německu, tak se mění ráz krajiny i architektura. Park leží na hlavní silnici mezi Frauenfeldem a Kreuzlingenem.
Ráno jdeme do parku, kam návštěvník zaplatí vstupné a všechny atrakce včetně představení s delfíny i lachtany jsou zdarma. Docela příjemné zakončení cesty, ještě několikrát musíme s dcerou projet po dráze mezi dinosaury a pak už domů.
Každá legrace jednou končí. Odpoledne usedáme za volant a převozem přes Bodamské jezero z Kostnice se dostáváme do německého Meersburgu. Odtud po státních silnicích k dálnici a přes Mnichov domů.
Celkem jsme s Hymerem Exsis najeli zhruba 2300 kilometrů s průměrnou spotřebou mezi 10 až 11 litry nafty. To je na jízdu v horách docela slušná spotřeba. Díky kompaktním rozměrům vozidla jsme se ani jednou nedostali do úzkých, všude jsme projeli i vyjeli. A hlavně jsme viděli kus světa s vlastním pohodlím. Podobnou cestu můžeme každému jen doporučit.
Více o vozidlech Hymer na http://www.hymer.cz/ .
Jindřich Lasík, 9.5.2006
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout