Autokaleidoskop

Zermatt stejně jako i několik dalších švýcarských středisek, je město bez aut. Veškerou dopravu zajišťují malé elektromobily nebo dostavníky či kočáry tažené koňmi. I policie používá elektromobil, výjimka platí jedině pro hasiče a sanitky.

Do Zermattu se jezdí hlavně kvůli bájnému Matterhornu, byť svojí výškou 4478 m.n.m. není nejvyšší horou Švýcarska. Jak se k němu dostat anebo jej obdivovat z nejhezčího místa, máte několik možností. Buď lanovkou k Schwarzsee nebo až na Klein Matterhorn anebo třeba železnicí. Volíme zubačku na Gornergrat, ležící ve výšce 3089 m.n.m. Protože jsme si přivstali jedeme nahoru jedním z prvních vlaků. A rozhodně jsme udělali dobře.

V konečné stranici sice panuje stavební ruch, neboť horská chata s observatoří, je právě v rekonstrukci, ale to nám nevadí. Matterhorn máme jako na dlani. A když se otočíme dozadu, tak se nám rozprostírá výhled na masiv Monte Rosa se svými čtyřtisícovkami a ledovci. Neodoláme nabídce fotografů abychom se na památku nechali zvěčnit s dvěma bernardýny. Za dvě hodiny budou fotky k dispozici v minilabu v Zermattu, kde se můžeme rozhodnout, jestli si obrázek za 10 franků koupíme či nikoliv

Když se nabažíme výhledů, sjedeme zubačkou o dvě stanice níž, abychom se prošli po nádherných civilizací nedotčených loukách. Sviště sice nevidíme, jen z vlaku, ale všude je jejich přítomnost slyšet. Vycházku končíme u jedné z chat, kde se u dobře vychlazeného piva nemůžeme vynadívat na Matterhorn.

Teprve pozdě odpoledne sjíždíme poloprázdným vlekem do Zermattu, kde se ještě procházíme v jeho uličkách s jedním hotelem či pensionem vedle druhého a nepřeberným množstvím stánků se suvenýry.

Poměrně dost pozdě opouštíme malebný kout Švýcarska. Další den je za námi a zase se vydařilo počasí. Při zpáteční cestě si vzpomínáme na větu jednoho ź fotografů, že zítra už tak pěkně nebude. Moc mu však nevěříme. Rozhodujeme se, že dnes přespíme v dalším známém středisku Grindelwand. Je to sice kus cesty, ale alespoň budeme mít náskok. Volíme cestu přes Lötschbergtunnel, to znamená vlakem z Goppensteinu do Kanderstegu a stejnojmennému údolí. Dále pokračujeme přes malebné vesničky do Spiezu u jezera Thuner See a přes Interlaken dorážíme do cíle cesty až kolem desáté večer, parkujeme hned u nádraží, rychle na vařiči ohříváme jídlo, jdeme pod sprchu, abychom se ještě před spaním podívali, kdy jede první vlak na Jungfraujoch. Nechceme ponechat nic náhodě, protože obloha se začíná pomalu zatahovat. Pokud se opravdu počasí zkazí, potom by nemělo ani význam vyrážet na nejvyšší možný bod Švýcarska, kam jezdí vlak.

Pokračování zítra.

Jindřich Lasík, 7.5.2006