Autokaleidoskop

Na okolních stráních se pasou stovky krav, nebo spíš hledají něco zeleného k snědku pod sněhem. Na velkém parkovišti odstavujeme Hymer Exsis a vydáváme se na procházku. Během chvilky začíná z mraků vykukovat sluníčko, hned se otepluje, a tak si dáváme na verandě kávu a kupujeme štítek na hole.

Co chvíli zajíždí pod námi do tunelu jeden z vlaků, včetně panoramatických vagónů, křižující nejkrásnější místa Švýcarska. Samozřejmě jde o ozubnicovou železnici, jinak by z Andermattu na Oberalppass ani nevyjel. V zimě je vlak jediným spojením z jednoho údolí do druhého. Silnice, stejně jako mnoho dalších je zhruba od konce října do dubna nesjízdná. A tak se za osobní vagóny připřáhnou speciální vagóny na přepravu automobilů. Před mnoha lety jsem této přepravy využil při cestě ze Ženevského autosalonu.

Pomalu sjíždíme serpentinami do lyžařského střediska Andermatt (1436 m.n.m.), kde odstavujeme vozidlo hned vedle nádraží. Po prohlídce městečka si děláme malý výšlap do horské přírody. Na protějším svahu se co chvíli objevují červené vlakové soupravy, zdolávající značný výškový rozdíl. Zdálky vypadají jako modelová železnice.

Kdo chce může se vydat lanovkou na takřka třítisícový Gemsstock. Modrá obloha, nebe bez jediného mraku a tak ani nikam nespěcháme. Do cíle dnešní cesty nám chybí už jen pár kilometrů po rovině do městečka Realp, ležící na úpatí známého průsmyku Furka. Ještě než se na něj druhý den vydáme, čeká nás výlet unikátní historickou ozubnicovou parní železnicí.

Navečer si nacházíme místo na parkovišti za nádražím, kde se rozhodujeme přespat. Jinak, pokud byste do Realpu dorazili osobním vozem, můžete poměrně lacino přespat v malém hotýlku Garni. Najdete jej lehce - poslední dům na výjezdu z městečka.

Je pěkný večer, a tak jdeme ještě na malou exkurzi do lokomotivního depa prohlédnout si parní lokomotivy. Ještě před spaním si Pavla umývá hlavu - ale kdyby věděla, co jí zítra čeká, tak to určitě neudělá.

Pokračování zítra.

Jindřich Lasík, 5.5.2006