Autokaleidoskop

Obě jsou zajímavé, ale kdo rád jezdí po silnicích plné zatáček, potom můžeme doporučit druhou variantu. Poslední úsek z Warthu do Lechu vede nad hlubokým kaňonem, ze zatáčky do zatáčky. Po příjezdu se určitě vyplatí navštívit „íčko“, vzít si materiály a případně zakoupit Lech card, 2 dny za 22 eur, 7 dní/35 eur, 14 dní/65 eur. Určitě se vyplatí, protože jinak by vás lanovky nebo autobusy přišly mnohem dráž.

Všechny informace najdete: https://www.lechzuers.com/service/my-lech-card/

A pak už můžete vyrazit. Třeba hned z centra jede lanovka na Rüfikopf ve výšce 2355 metrů nad mořem. Odtud se můžete vydat na jednu z mnoha cest, a snad budete mít víc štěstí než my. Ještě v květnu tady napadlo hodně sněhu a cesty byly koncem července kvůli sněhovým „plotnám“ uzavřeny. Ale i tak výhledy na okolní vrcholky hor stály za to.

Druhá lanovka Oberlech vyjíždí rovněž z centra, ale na protější kopec. Ve výšce 1660 metrů musíte přestoupit z kabinky na šestisedačkovou „Petersbodenbahn“ do výšky 1929 metrů. Tady můžeme doporučit nenáročnou cestu k chatě Krigeralpe, jedno z nejkrásnějších míst Arlbergu. V malebném prostředí můžete ochutnat jednu z mnoha rakouských specialit a občerstvit se. My si s chutí dáváme vinný střik. Hned nad chatou je umělé jezero a úchvatné výhledy do dalšího údolí. Zdatní turisté se mohou vydat na jednu z kratších nebo delších cest dál do hor.
Třetí lanovka, čtyřsedačková Steffisalp Express vás vyveze tentokrát z Warthu do výšky 1884 metrů. Cestou můžete sledovat sviště a na kopci se rozhodnout kam dál s minimálním převýšením.

Vraťme se ale do Lechu. S kartou můžete cestovat modrými autobusy po celém okolí. Nejvíce vyhledávaný je výlet k Formarinsee ve výšce 1793 metrů, ležící pod tzv. Rote Wand. Zajímavostí je, že část vody odtéká do Dunaje a část do Rýna.

Svezete se po úzké asfaltové silničce vedoucí nádhernou přírodou nejčastěji mezi pestrobarevně kvetoucími loukami. Vystoupíte asi za tři čtvrtě hodiny kousek nad jezerem. Na silnici je vjezd automobilů povolen jen v určitých hodinách a za dvacet eur. Od výstupní zastávky nejdříve klesáte a jakmile uvidíte jezero s modrou vodou, tak se vám zastaví dech. Za necelou hodinku pomalou chůzí dorazíte k Freiburger Hütte, která nenabízí nejen občerstvení, ale můžete tady i přenocovat. Zpátky se můžete vrátit po „kozí stezce“, je kratší, ale náročnější.

Pokud vám zbyde čas, stojí zato vystoupit ještě na zastávce Abzweig a než vám pojede autobus číslo šest, sejděte několik metrů k horské bystřině, která se vine krásným kaňonem, kde se můžete osvěžit u menšího vodopádu. Poté můžete pokračovat šestkou k vodní nádrži Spullersee a pěšky se vydat k Ravensburger Hütte. Možnosti jsou dvě – horská za 45 minut (doporučujeme zdatným turistům) nebo delší pohodlná za 1,15 hodiny.

Komu stačí se pokochat na tu vodní nádheru a projít se kolem jezera, ale přesto by si rád někde poseděl, pak doporučujeme popojet jednu stanici k Dalaaser Staffel a dát si na almu Alpe Spüllers některou z místních pochutin.

Dobrým typem v parných dnech je lesní koupaliště s vodou vyhřátou na 26 stupňů, v době naší návštěvy měl vzduch 28 až 30. Všude čisto, žádné odpadky, pod neustálým dohledem plavčíků. Za pěkného počasí je otevřeno až do 19 hodin. Lech je také vyhledávaným místem golfistů, můžete si zakoupit i rybářský lístek a zkusit štěstí chycením vlastního pstruha. Možností je opravdu hodně a ani je nelze všechny vyjmenovat.

Doporučit můžeme ještě výlet ke Körbersee, které bylo v roce 2017 vyhlášeno za nejkrásnější místo Rakouska. K výchozímu bodu dojedete přes Warth nebo modrým autobusem. Z parkoviště Salober budete asi půl hodiny stoupat do kopce, poté klesat k Berghotelu u jezera. Nám to ale nestačilo a po kamenité cestě jsme se vydali ještě dál. Asi po půl hodině jsme dorazili k pravé hospodářské usedlosti. Při vinném střiku jsme pozorovali desítky krav pasoucích se na loukách, a přitom si hladili krásné mírumilovné hnědé kozičky. K jezeru se můžete vrátit stejnou cestou, anebo jinou, které je mnohem zajímavější a v závěru obchází asi polovinu horského jezera. Cesta trvá asi tři čtvrtě hodiny.


Navštívili jsme v Rakousku už hodně, ale Arlberg a okolí Lechu nás učarovaly nedotčenou přírodou, rozkvetlými loukami, a hlavně klidem a pohodou. Je to sem sice dál než třeba k Dachsteinu, ale pár kilometrů navíc se určitě vyplatí. Můžeme jen a jen doporučit, rádi se sem opět brzy vrátíme, protože zdejší rajská příroda za pozornost určitě stojí.



JL 1.7.2019