Všechna moje já
Nevím, jak jsi na tom ty, milý čtenáři, ale já mám pocit, že jsem složena z několika svých osobností, které se sice mají rády, ale pořád se mezi sebou o všem dohadují. Říkejme jim třeba: rozumná Alenka, zodpovědná Bára, intelektuálka Dana, žroutka Eva, sportovkyně Hana, praktická Julie a líná Klára. Někdy je to s nimi těžké.
Například hned po ránu, když se mám vypravit do práce, líná Klára nechce vstávat, válí se v posteli a pořád dokola tvrdí, že máme ještě čas, ale zodpovědná Bára jí domlouvá, že pracovat se musí, jinak nebudeme mít co jíst, kde bydlet a skončíme pod mostem. Načež se ozve žroutka Eva, že má hlad. Sportovkyně Hanka jí okřikne: „Nejdřív se bude cvičit! A nejlépe u otevřeného okna,“ souhlasí rozumná Alenka.
Praktická Julie se chechtá: „Zatím, co se tu dohadujete, tak jsme zaspaly.“
A tak do práce přijdu pozdě, navíc bez cvičení i bez snídaně.
Líná Klára se rozvalí na židli před počítač a tupě zírá na monitor: „Jé, mně se nechce nic dělat…“„Ale chce!“, rozkáže zodpovědná Bára a tak se dám do díla. Prsty mi na klávesnici kmitají, mozek se vaří, oči vykulené, neslyšně pohybuji ústy, myš běhá po stole, až spadne na zem. Tělo se ohýbá pod stůl pro myš a sportovkyně Hanka velí: „Vstaň a projdi se! Bolej tě záda i kolena!“
Rozumná Alenka to potvrdí s tím, že potřebuji kyslík, aby se mozek prokrvil, a opět trvá na otevření okna. Tak se tedy zvednu ze židle, udělám pár kroků, ruce za hlavu a ještě dva dřepy. Intelektuálka Dana si popovídá s kolegy a mezitím jí v hlavě přistává múza s novou básní. Líná Klára si sedá zpět před monitor a zodpovědná Bára už zase buší do kláves, abych stihla včas vyřídit všechny objednávky.
Poledne, hurá! Sportovkyně Hanka je nadšená, jdeme ven. „Konečně vzduch,“ raduje se rozumná Alenka. Hlad, jdeme se najíst, raduje se žroutka Eva. Zodpovědná Bára doporučí rozumný oběd – misku salátu a vodu.
Žroutka Blanka křičí, že chce k obědu řízek. Tak se chvíli hádají, až udělám kompromis - dám si řízek se salátem a malé pivo. Odpoledne probíhá, jako dopoledne, jen s tím rozdílem, že po tomto vydatném obědě vítězí nad zodpovědnou Bárou líná Klára a tak se moc nepředřu.
Konečně jdu domů, pěšky radí zodpovědná Bára. Zvítězí líná Klára, a tak se jede autem. Pěšky jdu alespoň po schodech do třetího patra, aby měla sportovkyně Hanka radost.
Doma se žroutka Eva vrhne k lednici a střídavě kouše do salámu a sýra, zajídá to jogurtem. Projde kolem košíku s ovocem pro rohlík. Potom vlezu do sprchy a... ááách, vodička smyje všední den – lebedíme si všichni.
A domů se vrací děti a… jejej, to je sporů mezi mými osobnostmi… Jen praktická Julie se pořád směje: „Ty trdlo, buď ráda, že máš práci a rodinu, zázemí. Nestěžuj si na věčný zmatek ve své hlavě hledáním sama sebe, a na to, jestli být štíhlá nebo jíst (řízek), zda stihneš svou práci včas (zítra je taky den), jestli dobře vychováš děti a podobně. Vždyť se máte všichni rádi a to je nejdůležitější. Tak se na všechno vyprdni a jděte ven. Vždyť na světě je tak krááásně!“
A tak děti a se mnou i všechna JÁ, nasedáme na kola a frčíme do přírody.
Cestou mezi skalami, lesy, kvetoucími loukami a čuchajíc voňavou půdu na polích, všechny moje osobnosti zmlknou a jen se kochají tím, co nám krásný život přinesl a neustále dává. „...a bere…chachacha…“ (To já ne, to se směje praktická Julie!)
mav 10.8.2016
Praktická Julie se chechtá: „Zatím, co se tu dohadujete, tak jsme zaspaly.“
A tak do práce přijdu pozdě, navíc bez cvičení i bez snídaně.
Líná Klára se rozvalí na židli před počítač a tupě zírá na monitor: „Jé, mně se nechce nic dělat…“„Ale chce!“, rozkáže zodpovědná Bára a tak se dám do díla. Prsty mi na klávesnici kmitají, mozek se vaří, oči vykulené, neslyšně pohybuji ústy, myš běhá po stole, až spadne na zem. Tělo se ohýbá pod stůl pro myš a sportovkyně Hanka velí: „Vstaň a projdi se! Bolej tě záda i kolena!“
Rozumná Alenka to potvrdí s tím, že potřebuji kyslík, aby se mozek prokrvil, a opět trvá na otevření okna. Tak se tedy zvednu ze židle, udělám pár kroků, ruce za hlavu a ještě dva dřepy. Intelektuálka Dana si popovídá s kolegy a mezitím jí v hlavě přistává múza s novou básní. Líná Klára si sedá zpět před monitor a zodpovědná Bára už zase buší do kláves, abych stihla včas vyřídit všechny objednávky.
Poledne, hurá! Sportovkyně Hanka je nadšená, jdeme ven. „Konečně vzduch,“ raduje se rozumná Alenka. Hlad, jdeme se najíst, raduje se žroutka Eva. Zodpovědná Bára doporučí rozumný oběd – misku salátu a vodu.
Žroutka Blanka křičí, že chce k obědu řízek. Tak se chvíli hádají, až udělám kompromis - dám si řízek se salátem a malé pivo. Odpoledne probíhá, jako dopoledne, jen s tím rozdílem, že po tomto vydatném obědě vítězí nad zodpovědnou Bárou líná Klára a tak se moc nepředřu.
Konečně jdu domů, pěšky radí zodpovědná Bára. Zvítězí líná Klára, a tak se jede autem. Pěšky jdu alespoň po schodech do třetího patra, aby měla sportovkyně Hanka radost.
Doma se žroutka Eva vrhne k lednici a střídavě kouše do salámu a sýra, zajídá to jogurtem. Projde kolem košíku s ovocem pro rohlík. Potom vlezu do sprchy a... ááách, vodička smyje všední den – lebedíme si všichni.
A domů se vrací děti a… jejej, to je sporů mezi mými osobnostmi… Jen praktická Julie se pořád směje: „Ty trdlo, buď ráda, že máš práci a rodinu, zázemí. Nestěžuj si na věčný zmatek ve své hlavě hledáním sama sebe, a na to, jestli být štíhlá nebo jíst (řízek), zda stihneš svou práci včas (zítra je taky den), jestli dobře vychováš děti a podobně. Vždyť se máte všichni rádi a to je nejdůležitější. Tak se na všechno vyprdni a jděte ven. Vždyť na světě je tak krááásně!“
A tak děti a se mnou i všechna JÁ, nasedáme na kola a frčíme do přírody.
Cestou mezi skalami, lesy, kvetoucími loukami a čuchajíc voňavou půdu na polích, všechny moje osobnosti zmlknou a jen se kochají tím, co nám krásný život přinesl a neustále dává. „...a bere…chachacha…“ (To já ne, to se směje praktická Julie!)
mav 10.8.2016
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
