Učení dělá mistra
Tak tady tak sedím, obložena papírovými kapesníky, hrnkem horkého čaje, posilněna paralenem přemýšlím. Už to bude rok, co jsem oprášila, po dlouhých a dlouhých letech, řidičák.
Živě si vybavuji, když mi kamarádka líčila, jak jí manžel půjčil auto, když začínala jezdit. Přišlo první stoupání před zásadní křižovatkou a naprosto nečekaně začala pípat kontrolka čehosi. Netušila, co se jí auto snažilo říct. Luštila ten nepochopitelný symbol jakéhosi obdélníčku s teploměrem. Vypadalo to, že došly nanuky. Cítila se tím požadavkem zaskočena.
Kopec vrcholil křižovatkou, kterou snad pochopil pouze ten, co ji navrhoval. Kamarádce bylo jasné, že pokud dojde ke vzpouře auta právě zde, je dcerou smrti. Náhle si všimla, že z motoru šlehají obláčky páry. Používala v té chvíli slova, která by slušná holka říkat neměla. Se smrtí v očích se prořítila křižovatkou. Moc jí nepomohlo ani to, když na telefonický dotaz manžela – „co vidíš v motoru? – odpověděla, že náhradní kolo. Když pak vyžebrala vodu, přijela domů na trojí dolití. Muž po jejích pár emotivně zabarvených větách, kdy se snažila ho přesvědčit, že je na čase pořídit nový vůz jen prohodil: „Dojelas? Dojela!“
To jiná kamarádka, řídí sice už pět let, ale ovládání automobilu v ní budí hluboký respekt doteď. Obdivuje všechny řidiče, kteří při svých cestách poslouchají zprávy, vtipkují se spolucestujícími nebo dokonce vyřizují telefony. Ona řídí v předklonu s vytřeštěnýma očima plnýma strachu. Pod zadkem jí v létě hicuje vytápění sedačky a v krizových situacích zmatečně pustí stěrače.
Ještě mám příběh jedné kamarádky, která nabyla dojmu, že její přerod ve zkušenou řidičku je tady. V prosinci vyrazila s dětmi sama do hor. Cestu naplánovala na pátek odpoledne, kdy se na mladoboleslavské silnici obvykle stanuje v kolonách. Onen pátek navíc napadlo 30 cm sněhu. To byl povel pro gumičku na stěrači a ta ve vánici odletěla někam do polí. Tříhodinovou cestu poté absolvovala vytřeštěně mžourajíc do rozmazané šmouhy v úrovni očí.
A co říct závěrem. Když jsem se nedávno vracela s dětmi od babičky, moje dcera obdivně prohlásila. „Teda mami, ty řídíš čím dál, tím líp. Už nás nepředjíždějí ani traktory.“
mavi 14.5.2017
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
