Autokaleidoskop

V pondělí dopoledne jsem v práci doslova vyškemrala šáteček, poté dva čokoládové bonbony a mandarinku. V úterý mi kolega se smíchem přenechal svoji housku, pečlivě nachystanou od maminky a dnešek, tak to byl vrchol. Ke své oblíbené ranní kávě jsem měla dva croasany. Dopoledne koblížek a dva koláčky. Poté rohlík se šunkou. Následoval oběd, pak oblíbená sušenka a dva ovocné bonbony. Kolega si přinesl na odpoledne dva koblížky a raději si je schoval.

Nedokázala jsem tu neuvěřitelnou chuť, hlavně na sladké, pochopit a tak jsem dnes trochu pátrala.

Naše chutě, spánek i náladu ovlivňuje psychika, která je závislá na serotoninu- hormonu štěstí a pohody. Když se nám ho v těle přirozeně nedostává, začne vysílat signály a právě v tu chvíli dostáváme chuť na sladké.

Odborníci zjistili, že výrazná potřeba masa, především tučného, ale i smažených hranolků, signalizuje obavy a strach. Chipsy prý zase chroupáme pod vlivem dlouhodobého stresu. Výrazná konzumace pečiva zase prozrazuje napětí. Jisté je jedno – spousta z nás jí ne kvůli zahnání pocitu hladu, ale pod tlakem nějakých okolností a emocí. Častěji těch negativních než pozitivních.

Další zajímavé zjištění je, že naše chutě se v průběhu života mění. Ne bezdůvodně. Tělo nám jejich prostřednictvím vysílá spoustu signálů. Musím potvrdit, že je to tak. Zrající sýr, olivy, hořká čokoláda. Ještě ve dvaceti jsem tahle jídla nemohla ani vidět a teď po čtyřicítce jsem schopna je zapřít před rodinou a potají sníst.

Nedávno mi kamarádka vyprávěla o své známé, která ráda cestuje a největší vášní je pro ni jídlo. Nebojí se ani experimentů. Smažení červi byla prý láska na první ochutnání. Lidí jako ona je spousta. Gastroturistika je oblíbenou cestovatelskou disciplínou. U této ženy však působí zvláštně. Jako dítě, prý do šestnácti let téměř nic nejedlo.

Oblíbené jídlo byl rohlík s taveným sýrem, brambory a rýže. Když si měla v restauraci objednat, vždy to byl řízek a brambory. Je to typická ukázka toho, jak se nám v průběhu života mění chutě. Co bychom jako děti nepozřely, v dospělosti milujeme, zatímco nad jídly i alkoholem, která v osmnácti patřila k favoritům, dnes nechápavě kroutíme hlavou.

Ať je to jak je to, jsem ráda, že záhada je vyřešena a já jsem se nezačala převtělovat do Otesánka.


mav 27.1.2017