Autokaleidoskop

Každá malá holka ví, že její hlavní činností v životě bude maminkování. Ne každá to tak vskutku bude mít. Jenže to už je o něčem jiném. Zůstaňme u těch, které maminkovat budou. Asi tak v pěti šesti letech si přejí pod stromeček miminko, nejlépe chou-chou nebo babyborn. Ježíšek může přibalit i kočárek.

A pak to začne: nakrmit, přebalit, převléknout, vykoupat, nakrmit, povozit, přebalit, nakrmit, pohoupat, nakrmit…… A když přijde na návštěvu Lucinka od sousedů, je slyšet: „Paní a jak to vaše papá? A už jste s ním byla na očkování? To moje nechce spinkat a co to vaše?“

Holčičky si hrají a tiše, potichoučku se někde v jejich dětských dušičkách ukládají první maminkovské návyky. Budou se hodit, milé dívenky, až přijde váš čas! Ale mezi dětskou hrou a porodním sálem je dlouhá šňůra dnů a v každém malý kousíček zkušenosti budoucího mateřství.

Maminčin úsměv, objetí i pokárání je otiskem prstu do korálku dne, který ve výsledku rozkvete v mateřskou lásku. Tak v sedmé, osmé třídě se začnou dít věci! Kluk z třetí lavice má úsměv Brada Pitta nebo ten blonďák z vedlejšího vchodu perfektně paří na in-linech. A tam někde se maminky v pubertálních slečnách začínají polehounku probouzet, aby si děvčata za pár let uměla vybrat co nejsprávnější tatínky.

Až dívky projdou úskalími raného mládí, zjistí, že by zas chtěly miminko. Už nebudou psát Ježíškovi! Řeknou to svým partnerům a ti už budou vědět, jak si s tím poradit. Kočárek si koupí samy a začnou krmit, koupat, přebalovat, krmit …. Maminkovat.

Jak je to na světě krásně zařízeno!



mav 6.9.2016