Autokaleidoskop

Chvíli na to spolu „NEKA“ a nemůžou být v jedné místnosti a vzápětí si píší dojemně, omluvné lístečky se vzkazy. Několikrát jsem byla svědkem jejich hovorů „H“, kdy probírají život po svém. A já vám teď přináším několik postřehů a názorů osmiletého dítěte.
Je to radost, je to paráda bydlet ve městě, i když to není zrovna Praha. Kina, divadlo, koncerty, koupaliště a bazén máme taky. Město nám usnadňuje život. Máme vodu i plyn. Starají se nám o odvoz odpadu, aby chodníky zpříjemňovaly chůzi a nebyly o zlámání nohy. Když sedneme na kolo, jsme za chvíli za městem. V okolí máme zámky i hrady, na které jezdí návštěvníci z celé republiky. Když si sedneme do vlaku nebo autobusu, jsme v Praze tak brzy, že si nestačíme dočíst knížku. A když si sedneme k mamince do auta, tak ji ani neotvíráme.

Obchodů asi nemáme víc než velkoměsta, ale je jich tolik, že je nestačíme ani všechny prohlédnout. Naše město se netřpytí jako evropské metropole, ale lidé jsou takoví, že se tady dobře žije. A to je přeci víc než všechen lesk a třpyt. My bychom prostě naše město nevyměnili ani za nic. A ještě něco. Máme tady i velbloudy.

Babička s dědou bydlí v menším městě než my. Jezdíme k nim se ségrou na prázdniny. Není tam moc obchodů, ale dostaneme tam všechno, co je potřeba. Babička má malou zahrádku a pěstuje tam zdravé věci jako třeba mrkev, hrášek, kapustu, petržel a také myši. HIHIHI. Babička s nimi má veliké trápení a zlobí se, že pro ty potvory to nepěstuje.

Děda se stará o ovocné stromy a hroznové víno. Třešně se češou hned v červenci. To nedá moc práce, protože kosové a špačci nám polovinu úrody ukradnou. S kamarády chodíme na hřiště, jezdíme na kole a nebo nás děda bere třeba na houby, což je príma. Až na to, že musíme vstávat brzy ráno, ačkoli každý přece ví, že houby rostou i odpoledne. Babička s dědou mají svoje městečko rádi a my máme zase rády je.

Maminka má ráda film Na samotě u lesa a mě napadlo, jaké to je, bydlet na samotě? Pozorovat z okna srnky a veverky. Na čerstvé houby do polévky bych mohla vyběhnout jen v pyžamku. Místo výkladních skříní bych se chodila dívat jak ptáci krmí svá mláďata v korunách stromů. Místo do cukrárny bych zaběhla na paseku na maliny a ostružiny. Nebo večer v létě pozorovat soumrak s oblohou, jakou by nesvedl namalovat ani ten nej…nej…malíř. Představa je to krásná, jako pohádka, ale já jsem ráda, jak to je. Mám ráda svoje město, mám ráda maminku a mám ráda i svoji sestřičku, i když mě někdy zlobí a pěkně štve. O tom, ale zase příště.


Anička Viktorová (7,5) Příbram 6.7.2017