Babička
Jsem opravdu pyšná na to, že jsem přivedla děti k lásce ke knížkám. Již od svých tří let měly průkazku do knihovny a přečetly a prohlédl kde co. Tato láska jim vydržela až do dnešní doby, kdy chodí do první třídy a dokáží si knížku přečíst sami.
Přemýšlela jsem, jak jim to zpestřit a napadlo mě číst večer příběhy s reálným základem a místa z knížek pak navštívit. Dočetli jsme Staré pověsti české v dětské verzi a teď máme rozečtenou Babičku. A právě tato knížka mě přivedla k následujícímu malému zamyšlení.
Když se bělovlasá a vrásčitá babička Boženy Němcové těžkým krokem přišourala na Staré Bělidlo, bylo jí 54 let. Byla o pět let mladší než Dáda Patrasová a o dvanáct let mladší než Petra Černocká.
Termín babička je v podstatě přežitek. Třeba tak jako kolovrátek nebo psací stroj. Název evokující schoulenou a slabou stařenku, dnes totiž může být aplikovatelný na krasavici, která skvěle zvládá kolečkové brusle, nebo sprintuje v parku, aby měla pěkně tvarovaná lýtka. Vnoučata dnes nezřídka říkají babičkám křestními jmény nebo přezdívkami.
Vzpomínky na babičky míváme různé. Babičky rozdávají speciální druh lásky, kterou nemůžeme získat nikde jinde a od nikoho jiného. Je to láska skutečná, bezpodmínečná, zbavená starostí z tíhy odpovědnosti i z budoucnosti. Láska mnohem svobodnější a čistější. S láskou vzpomínám na svoji babičku. Nosila sukni a květovanou zástěru. Bílé vlasy si natáčela na takové zvláštní natáčky, a tak se ji krásně vlnily a nádherně voněly po heřmánku. Vždy pro mě měla pochopení, pohlazení a dlouho a trpělivě mi četla. To jsem vždycky milovala, stejně tak jako babiččinu malinovou pěnu a jiné dobroty. Byla to zkrátka babička, jak má být.
Současné babičky jsou jiné. Jsou aktivní, samostatné, roli ženy sedící v houpacím křesle s dekou na klíně odsouvají, kam nejdál to jde. Babičky vozí vnoučata autem, sportují s nimi a cestují. Kromě toho starodávného babičkovského kouzla má možná ještě tento vztah další krásnou dimenzi. Partnerskou, soutěživou jak ve sportu, tak v zápolení s moderními technologiemi.
Myslím si, že ta správná babička má stále mnoho z těch dobrých babičkovských rysů, které tak krásně popsala Božena Němcová. Trpělivost, schopnost naslouchat a vyprávět, chápat děti, být jim laskavou oporou, dělat s nimi společně různé věci i takové ty starodávné, které se už s nikým dělat nedají, nebo zase ty, které zabírají mnoho času a rodiče na ně nemají trpělivost.
Moje děti mají veliké štěstí. Přesně takovou babičku totiž mají.
mav 21.3.2017
Když se bělovlasá a vrásčitá babička Boženy Němcové těžkým krokem přišourala na Staré Bělidlo, bylo jí 54 let. Byla o pět let mladší než Dáda Patrasová a o dvanáct let mladší než Petra Černocká.
Termín babička je v podstatě přežitek. Třeba tak jako kolovrátek nebo psací stroj. Název evokující schoulenou a slabou stařenku, dnes totiž může být aplikovatelný na krasavici, která skvěle zvládá kolečkové brusle, nebo sprintuje v parku, aby měla pěkně tvarovaná lýtka. Vnoučata dnes nezřídka říkají babičkám křestními jmény nebo přezdívkami.
Vzpomínky na babičky míváme různé. Babičky rozdávají speciální druh lásky, kterou nemůžeme získat nikde jinde a od nikoho jiného. Je to láska skutečná, bezpodmínečná, zbavená starostí z tíhy odpovědnosti i z budoucnosti. Láska mnohem svobodnější a čistější. S láskou vzpomínám na svoji babičku. Nosila sukni a květovanou zástěru. Bílé vlasy si natáčela na takové zvláštní natáčky, a tak se ji krásně vlnily a nádherně voněly po heřmánku. Vždy pro mě měla pochopení, pohlazení a dlouho a trpělivě mi četla. To jsem vždycky milovala, stejně tak jako babiččinu malinovou pěnu a jiné dobroty. Byla to zkrátka babička, jak má být.
Současné babičky jsou jiné. Jsou aktivní, samostatné, roli ženy sedící v houpacím křesle s dekou na klíně odsouvají, kam nejdál to jde. Babičky vozí vnoučata autem, sportují s nimi a cestují. Kromě toho starodávného babičkovského kouzla má možná ještě tento vztah další krásnou dimenzi. Partnerskou, soutěživou jak ve sportu, tak v zápolení s moderními technologiemi.
Myslím si, že ta správná babička má stále mnoho z těch dobrých babičkovských rysů, které tak krásně popsala Božena Němcová. Trpělivost, schopnost naslouchat a vyprávět, chápat děti, být jim laskavou oporou, dělat s nimi společně různé věci i takové ty starodávné, které se už s nikým dělat nedají, nebo zase ty, které zabírají mnoho času a rodiče na ně nemají trpělivost.
Moje děti mají veliké štěstí. Přesně takovou babičku totiž mají.
mav 21.3.2017
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout