Autokaleidoskop

Po loňských dobrých zkušenostech se závoděním v arktických podmínkách se Vojtěch Štajf zopakovat svou severskou misi. Náhoda tomu chtěla, že na sedadlo spolujezdkyně do vozu Subaru Impreza WRX STI opět usedla Petra Řiháková. Po testech, s jejichž organizací pomohl i Jani Paasonen, porovnání na první rychlostní zkoušce vyznělo dobře. Oproti loňsku se tam s novým nastavením vozu Štajf a Řiháková zlepšili o tři vteřiny na každém kilometru a když se jim podařilo na dalším testu i vyhnout se havarovanému autu Ukrajinky Tushkanové, zdálo se být vše na dobré cestě k úspěchu. Pak se ale děj severského dobrodružství začal otáčet nedobrým směrem.
„Ještě na témž testu jsme měli defekt, a protože na tamních tratích není jednak snadné najít bezpečné místo pro výměnu kola, jednak i vlastní výměna ve víc jak dvacetistupňovém mrazu mezi závějemi sněhu není žádná legrace, ztratili jsme propastných šest minut,“ popisuje osmatřicetiletý jezdec. „Přesto jsme nesmutnili a dále pokračovali s vědomím, že naší úlohou je hlavně učit se a testovat před lotyšskou soutěží. V rámci testu jsme na závěrečné zkoušce první etapy zkoušeli i jiné mapy diferenciálů, což se vymstilo. Auto se stalo nedotáčivým a my s ním zavadili o sněhovou bariéru, která byla natolik pevná, že jsme rozbili světelnou rampu a poškodili kapotu auta. Druhý den byla smůla završena, když jsme díky ztrátě z první etapy startovali hodně vzadu – proto jsme brzy dojeli pomalejší auto, jehož posádka si nás ale údajně v sněžném prachu nevšimla, takže jsme za ním byli nuceni pokračovat až do cíle. Omlouvali se nám a my byli rozhodnuti v následující časové kontrole záměrně si nechat přidělit penalizaci za pozdní příjezd tak, abychom měli na trati více klidu, na to už ale nedošlo. Motor totiž řekl dost, a když jsme analyzovali příčiny poruchy, došli jsme po konzultacích s místními k závěru, že se do sání dostalo větší množství rozvířeného sněhu, z čehož pak rezultovalo poškození ojnice. Bylo to pro nás velké zklamání, ale nedalo se nic dělat a museli jsme ze soutěže odstoupit.
Zkrátka tak jak jsme si loni Arctic Rally užili, letos jsme na ní zažili spíše trápení a problémy. Už na shakedownu nás pozlobil mezinápravový diferenciál a my byli rádi, že jsme vezli náhradní díly, posléze se nám poškodil i motor na autě pro seznamovací jízdy, a doprovodům i ujel plánovaný trajekt, neboť si spletli v Helsinkách přístav…
Jsme rádi i za to, že pořadatelé nás sice ve startovce zařadili za Inessu Tushkanovou, ale po naší žádosti o přesun ve startovním pořadí nám za ní alespoň nechali tříminutový odstup. To se hodilo, protože jak jsem již zmínil, ukrajinská pilotka havarovala a její auto leželo chvíli v cestě, takže kdybychom jeli hned za ní, dost možná bychom do ní za zatáčkou narazili. Ve Finsku totiž zdaleka není zabezpečení tratě tak kvalitní jako u nás, i tato slavná soutěž mi v tomto směru spíše připomínala klubovou úroveň. Radiobodů je pomálu, samozřejmě nemají ani GPS v autech a přitom přestože jsme na jediné erzetě minuli osm havarovaných aut, sotva označených aspoň trojúhelníkem, o zastavení zkoušky vůbec nebyla řeč. Nicméně přesto to funguje a žádné větší problémy tam nenastávají. Dokonce mají i kategorii pro patnáctileté začínající piloty, kteří tak začnou sbírat na zdejších tratích tak rychle zkušenosti, že se pak místním zkušenějším jezdcům Středoevropan může vyrovnat opravdu jen stěží…
Teď jsme se přesunuli do Lotyšska a čeká nás pro změnu neznámá soutěž. Loni se nám jako nováčkům dařilo ve Finsku, tak doufáme, že obdobně se povede i premiéra v Pobaltí. Naši mechanici mezitím z Prahy dopravili náhradní motor, snad se jej podaří zamontovat do vozu včas před technickou přejímkou. Natrénováno máme, myslím, dostatečně, najezdil jsem na hřebech asi 300 kilometrů, a tak doufám, že se to odrazí i na výkonu. Tratě by nám měly snad vyhovovat více než ve Finsku, jen nás trochu zlobí počasí – přestože soutěž je postavena jako sněhová a i my jsme pro to nachystáni, teploty jsou nad nulou a jsme hodně zvědaví, co nás na tratích vlastně čeká.


Karel Špaček, media team