Autokaleidoskop

Doufám, že s fanoušky to nakonec dopadlo dobře. Už krátce po startu do poslední erzety jsem cítil, že s autem není něco v pořádku. Asi šest kilometrů po startu se ozvaly dost nepříjemné rány a my se rozhodli zastavit. Nechtěl jsem riskovat větší poškození. Možná bychom do cíle dojeli, ale třeba taky ne. Auto jsem ze silnice odstavil do příkopu, abychom nikomu nevadili a poslední rychlostka se mohla bez omezení dojet. Ještě bylo o co bojovat a nechtěli jsme ovlivňovat závod. Naše auto pak mimo silnici asi budilo dojem, že jsme vycestovali ven a já dostal během půl hodiny asi sto sms zpráv, že to nevadí, že jsme to „zahodili“. Takže nezahodili, ale uklidili :)
Po rozebrání auta se zjistilo, že problém je v předním diferenciálu a budeme ho dál řešit. Začátkem února bychom moc rádi odstartovali v Lotyšsku na sněhové Liepäja Ventsplis rally. Na sněhu mě to moc baví a rád bych si vyzkoušel jízdu na dlouhých hřebech tak, jak se jezdí například při MS ve Švédsku.



Jaké jsou tvoje nejvíce pozitivní a nejvíce negativní zážitky z Jänner rally?

Celá soutěž byla pěkná. Moc těžká a zrádná, ale vážně pěkná. Nejpozitivnějším dojmem z téhle soutěže je to, že jsme do ní vůbec odstartovali s S2000. To byl můj sen. Strašně se mi líbily dvě sněhové erzety číslo dvě a tři. Měli jsme na ně dobře obutou malou pneumatiku 16“ s hroty a jízdu jsem si maximálně užil. Šli jsme na sněhu a ledu do toho a výsledkem byl 3. a 4. čas absolutně. To byla paráda. Povedla se nám i následující RZ 4, kde jsme na devatenácti kilometrech jeli necelých deset vteřin za Honzou Kopeckým. To má pro mě velkou váhu. Naopak nejhorším momentem pro mě kromě našeho odstoupení v závěru rally asi byla krizovka na první RZ, kde jsem byl kousek před cílem trochu delší na brzdy. Se štěstím jsme to ale ustáli.