Autokaleidoskop

Pátá rychlostní zkouška přinesla po zkrácení v důsledku zvýšeného stavu vody v jednom úseku „jen“ 204 ostrých kilometrů. Jednalo se o velmi rychlou etapu, během které se poměrně často uplatňoval omezovač zabraňující překročení regulemi stanovené maximální rychlosti 150 km/h.

Tomečkova Tatra startovala jako druhý kamion a od prvních metrů jela ve velmi slušném tempu precizní etapu. Kolem dvacátého kilometru však Iritrack prozradil, že startovní číslo 400 jede rychlostí 0 km/h. Co přesně se stalo, prozrazuje Tomáš Tomeček: „Podobně jako včera jsme museli poměrně brzy stavět. Uvolnila se nám vzpěra rámu čelního skla a začala divoce šermovat před Láďou. Bylo otázkou času, kdy nám trubka rozbije čelní sklo, tak jsme raději zastavili a provizorně to opravili. To nás bohužel stálo pár cenných minut.“
Po svižnějším začátku přišly techničtější pasáže a kamenitý povrch se střídal s pískem. „Osobně se mi tento typ etap moc nelíbí. Jede se velmi často na omezovač a v rychlosti kolem 150 km/h může i sebemenší přehlédnutí přinést nebezpečnou situaci. Zkrotit kamion upalující maximální rychlostí na pár metrech prostě nejde," uzavírá Tomeček a přidává ještě jeden úsměvný moment. „Během jízdy v silném protivětru se nám začala samovolně zapínat klimatizace, v našem případě se tedy otevíral stropní poklop. Snažil jsem se ho chvíli držet, ale když mi Láďa slíbil, že najde lepší trasu, tak jsem to vzdal."

Jak vypadala etapa z pohledu Tomečkova navigátora Ladislava Lály? „Zpočátku to pro mě bylo poměrně jednoduché, změn nebylo moc a Tomáš jel fantasticky. Nebyla by to ale Africa Race, aby organizátoři nevymysleli něco na zmatení posádek. U jedné neviditelné odbočky jsem sice přesně věděl co a jak, ale asi jsem nebyl dostatečně důrazný, a tak jsme chvíli pokračovali ve stopách aut před námi. Velmi brzy jsme se však dokázali vrátit na správný kurz. Hovoříme o navigaci v poušti, kde se jede převážně podle azimutů a vzdálenosti. Ještě zajímavější to bylo v úseku, kde se projíždělo řekou. Všude byly lavory plné vody a bahna, vegetace, velbloudí trávy, prostě terén, do kterého by soudný člověk dobrovolně nevjel. Itinerář se navíc pro tento úsek večer před etapou změnil a nebyl úplně přesný. Díky skvělé Tomášově jízdě jsme se z tohoto problematického úseku nakonec vymotali a podle toho co mi říkali navigátoři kamionů jedoucí za námi, tak naše stopy posloužily jako dobré vodítko."

Tomáš Tomeček právě k průjezdu tohoto místa dodává: „Láďa mi hlásil směr, kterým mám jet a vzdálenost, ale volba stopy byla samozřejmě na mě. Musel jsem dávat velký pozor, abychom někde nezapadli, protože z bahna, které bylo všude okolo, bychom se mohli dostávat déle než dlouho.“ Několik aut v tomto úseku ostatně zapadlo a stalo se vděčným objektem zájmu televizních kamer.

Od tohoto okamžiku dále to byl sprint až do cíle, tedy opět jízda na omezovač. Kvalitní tlumení je právě pro rychlé a rozbité úseky klíčovým faktorem. „Startovní pole je rok od roku rychlejší a zásadní podíl na tom mají právě tlumiče,“ říká k tomu Tomeček. „Pro příští rok bych se na to chtěl více zaměřit, protože by nám to mělo umožnit rychlejší a komfortnější jízdu.“

Po 550 km dlouhé spojovací etapě dorazila závodní karavana do marocké Dakhly, tedy na pobřeží Atlantického oceánu, kde se na jeden den zastaví. Na programu je totiž zasloužený den volna, který posádky stráví servisem vozu a snad i trochu zaslouženým odpočinkem.

„Cesta do Dakhly byla dlouhá a navíc jsme projížděli písečnou bouří,“ uzavírá Tomeček a jeho navigátor k tomu dodává: „Kvůli nepříznivým podmínkám nemohly přiletět vrtulníky. Spojovačku jsme jeli povětšinou kolem pobřeží, ale viditelnost byla opravdu mizerná. Naštěstí jsme nepřejeli žádného z velbloudů, kterých bylo kolem cesty i na ní nepočítaně. Naši šikovní mechanici, Jaroslav Žerdík a Leopold Paďour, budou mít dnes dlouhý den. Vůbec jim tu práci nezávidím. Celý den sedí v autě a večer spravují to, co jsme my před den rozbili."




Pátou etapu projel nejrychleji Grigorov s bugy OSC o necelé dvě nohy před Kuprianovem s Kamazem a o tři minuty před Cherednikovem s H3. Čtvrté místo zajistilo Loomansovi vedení, když vedoucí Zapletal zajel až 25. čas se ztrátou padesáti minut. Tím se propadl na třetí příčku s mankem 26 minut.


Poslední marocká etapa byla rychlá s kamenitým povrchem, který občas střídal písek a průjezdy řečišti. Bohužel Zapletala potkala první vážná závada: zničený zadní diferenciál. Pravděpodobně průrazem vytekl olej a diferenciál se zadřel. Oprava na trati byla velmi náročná, znamenala odpojení zadní nápravy. Naštěstí všechny vozy Hummer H3 EVO jsou vybaveny uzávěrkou středního diferenciálu, a tak bylo možné pokračovat jen s náhonem na přední nápravu. Samozřejmě nebylo jednoduché projet náročné pasáže bez pohonu 4x4, ale posádka nakonec šťastně dorazila do cíle i když se ztrátou 50 min.

1.Loomans – Driesmans	Toyota Hilux	18:06:47
2.Shibalov – Amatych – Khisamiev	Kamaz	+17:26
3.Zapletal – Boba	H3	+26:42
4.Shagirov – Moroz	Toyota	+32:32
5.Sazonov – Sakhimov	H3	+51:35
6.Serradori – Haquette	Predator	+53:25
7.Sabatier – Rojat	Buggy	+1:03:04
8.Tomeček – Lála	Tatra 815	+1:05:32

L.Lála + JL, 4.1.2015