Do Francie s alkohotestrem
Jednou z destinací, kam se vydáváme po vlastní ose, je Francie, přičemž sdělovacími prostředky již problesklo, že i naši řidiči s sebou ve vozidle budou ve Francii povinně vozit přístroj ke zjišťování požití alkoholu – tzv. alkoholtestr.
Nové nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 2012, tj. dnem začátku letních prázdnin. Od uvedeného data musí každý řidič s výjimkou mopedu mít ve vozidle nepoužitý, originálně zabalený a certifikovaný alkoholtestr, na němž budou vyznačeny datum použitelnosti a certifikace shody s příslušnými technickými normami. Řidič u sebe nemusí mít tento alkoholtestr pouze v případě, je-li jím řízené silniční motorové vozidlo vybaveno speciálním druhem imobilizéru, který neumožní uvedení vozidla do chodu (nastartování) bez provedení dechové zkoušky na alkohol s negativním výsledkem.
Za porušení povinnosti řidiče mít u sebe alkoholtestr se ukládá pokuta 11 euro, v praxi by ale měla být ukládána nejdříve od 1. listopadu 2012 a do té doby by měla být nová povinnost imperfektní (tj. bez sankce). A ačkoliv 11 euro není nikterak horentní suma, tak její zbytečné vydání nikoho jistě nepotěší.
Tím, že nové francouzské nařízení je formulováno jako povinnost řidiče mít takové zařízení u sebe, obešla jím Francie zásadu stanovenou v mezinárodním právu, konkrétně v Úmluvě o silničním provozu (Vídeň, 8. 11. 1968), z jejíhož oddílu III vyplývá, že výbava motorového vozidla se řídí režimem platným ve státě registrace (tj. v případě vozidel s českou SPZ/RZ českým právním řádem). Jakkoliv je takový přístup francouzských orgánů podle našeho názoru v rozporu s principy mezinárodního provozu podle Úmluvy o silničním provozu, jejíž smluvní stranou je kromě České republiky třeba i Francie,
Nám nezbývá nám než doporučit českým řidičům, aby uvedené nařízení při řízení vozidla ve Francii plně respektovali a alkoholtestr s sebou ve vozidle vozili. Přesto si však neodpustíme úvahu o tom, že nová francouzská úprava je v podstatě nesmyslná.
Nač například řidiči je v autě nepoužitý alkoholtestr, jehož použití by snad mohlo mít význam jedině před jízdou, má-li sloužit ke zvýšení bezpečnosti provozu; pak by ale nutně musel být rozbalený a použitý a rozumný řidič by si jistě radši do alkoholtestru fouknul už doma a ne až po příchodu k autu.
Navíc ve Francii neplatí – ostatně podobně jako ve většině motoristicky vyspělých států – vůči alkoholu nulová tolerance a legální hranice alkoholu v krvi řidiče činí 0,5 promile alkoholu. Pokud by totiž s sebou řidič neměl vozit přístroj v hodnotě desítek tisíc korun, který je stanoveným měřidlem a používá jej například policie podle poměrně podrobného návodu, pak nové opatření v kombinaci s legální tolerancí určitého množství alkoholu postrádá vzhledem k nepřesnosti levnějších alkoholtestrů, u nichž skutečná odchylka měření v řádu půl promile není žádnou výjimku, jakýkoliv racionální smysl.
Další specifickou otázkou je, jaký alkoholtestr s sebou vlastně vozit. Asi žádný cizinec nebude studovat požadavky podle Úředního věstníku Francouzské republiky. Elektronický analyzátor se dá koupit za pár stokorun a je určený k opakovanému používání – takový přístroj totiž zpravidla nebude originálně zabalený a nepoužitý (toto bude splňovat maximálně vyměnitelný náustek) ani na něm nebude uvedeno datum použitelnosti (prostě bude fungovat, dokud
nedojdou baterie nebo dokud se přístroj po zhruba dvou letech nerozbije).
Rada Autoklubu ČR zní: Z ČR si s sebou vezměte nejlevnější na trhu dostupný alkoholtestr (klasickou trubičku na jedno použití) a po přejetí hranic do Francie na nejbližším místě (např. na čerpací stanici) zakupte alkoholtestr, který by snad měl splnit všechny podmínky certifikace podle francouzských požadavků (lze ale předpokládat, že takový alkoholtestr se od toho českého nebude lišit). Přístroj na jedno použití by měl plně stačit, neboť ho v praxi nikdo stejně používat nebude, ať už proto, že před jízdou žádný alkohol nepil, nebo proto, že pokud pil, stejně se z něj nedozví, zda je v případě pozitivní zkoušky ještě v legální alkoholové toleranci 0,5 promile.
Ze všech výše uvedených důvodů lze novou francouzskou právní úpravu považovat za pochybnou z hlediska deklarovaného cíle v podobě zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Pokud se něco zcela jistě zvýší, budou to hlavně prodeje alkoholtestrů a s tím související obchodní profit výrobců a prodejců, ale i příjmy francouzského státu.
Za porušení povinnosti řidiče mít u sebe alkoholtestr se ukládá pokuta 11 euro, v praxi by ale měla být ukládána nejdříve od 1. listopadu 2012 a do té doby by měla být nová povinnost imperfektní (tj. bez sankce). A ačkoliv 11 euro není nikterak horentní suma, tak její zbytečné vydání nikoho jistě nepotěší.
Tím, že nové francouzské nařízení je formulováno jako povinnost řidiče mít takové zařízení u sebe, obešla jím Francie zásadu stanovenou v mezinárodním právu, konkrétně v Úmluvě o silničním provozu (Vídeň, 8. 11. 1968), z jejíhož oddílu III vyplývá, že výbava motorového vozidla se řídí režimem platným ve státě registrace (tj. v případě vozidel s českou SPZ/RZ českým právním řádem). Jakkoliv je takový přístup francouzských orgánů podle našeho názoru v rozporu s principy mezinárodního provozu podle Úmluvy o silničním provozu, jejíž smluvní stranou je kromě České republiky třeba i Francie,
Nám nezbývá nám než doporučit českým řidičům, aby uvedené nařízení při řízení vozidla ve Francii plně respektovali a alkoholtestr s sebou ve vozidle vozili. Přesto si však neodpustíme úvahu o tom, že nová francouzská úprava je v podstatě nesmyslná.
Nač například řidiči je v autě nepoužitý alkoholtestr, jehož použití by snad mohlo mít význam jedině před jízdou, má-li sloužit ke zvýšení bezpečnosti provozu; pak by ale nutně musel být rozbalený a použitý a rozumný řidič by si jistě radši do alkoholtestru fouknul už doma a ne až po příchodu k autu.
Navíc ve Francii neplatí – ostatně podobně jako ve většině motoristicky vyspělých států – vůči alkoholu nulová tolerance a legální hranice alkoholu v krvi řidiče činí 0,5 promile alkoholu. Pokud by totiž s sebou řidič neměl vozit přístroj v hodnotě desítek tisíc korun, který je stanoveným měřidlem a používá jej například policie podle poměrně podrobného návodu, pak nové opatření v kombinaci s legální tolerancí určitého množství alkoholu postrádá vzhledem k nepřesnosti levnějších alkoholtestrů, u nichž skutečná odchylka měření v řádu půl promile není žádnou výjimku, jakýkoliv racionální smysl.
Další specifickou otázkou je, jaký alkoholtestr s sebou vlastně vozit. Asi žádný cizinec nebude studovat požadavky podle Úředního věstníku Francouzské republiky. Elektronický analyzátor se dá koupit za pár stokorun a je určený k opakovanému používání – takový přístroj totiž zpravidla nebude originálně zabalený a nepoužitý (toto bude splňovat maximálně vyměnitelný náustek) ani na něm nebude uvedeno datum použitelnosti (prostě bude fungovat, dokud
nedojdou baterie nebo dokud se přístroj po zhruba dvou letech nerozbije).
Rada Autoklubu ČR zní: Z ČR si s sebou vezměte nejlevnější na trhu dostupný alkoholtestr (klasickou trubičku na jedno použití) a po přejetí hranic do Francie na nejbližším místě (např. na čerpací stanici) zakupte alkoholtestr, který by snad měl splnit všechny podmínky certifikace podle francouzských požadavků (lze ale předpokládat, že takový alkoholtestr se od toho českého nebude lišit). Přístroj na jedno použití by měl plně stačit, neboť ho v praxi nikdo stejně používat nebude, ať už proto, že před jízdou žádný alkohol nepil, nebo proto, že pokud pil, stejně se z něj nedozví, zda je v případě pozitivní zkoušky ještě v legální alkoholové toleranci 0,5 promile.
Ze všech výše uvedených důvodů lze novou francouzskou právní úpravu považovat za pochybnou z hlediska deklarovaného cíle v podobě zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Pokud se něco zcela jistě zvýší, budou to hlavně prodeje alkoholtestrů a s tím související obchodní profit výrobců a prodejců, ale i příjmy francouzského státu.
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
