Autokaleidoskop

Kdo se jen trochu zajímá o historii našeho automobilového sportu, tak zde mohl potkat třeba takové osobnosti jako jsou Václav Blahna, Milan Zapadlo, Josef Srnský, Jozef Studenič, Zdeněk Halada, Zdeněk Ponec, Jan Mach, Jindřich Štolfa, Vláďa Berger, Pavel Valoušek st, Lubislav Hlávka, Pavel Šofr, Tomáš Hank, a tak bychom mohli ve výčtu pokračovat ještě hodně dlouho. Celkem sto dvacet posádek se postavilo na start Rallye Praha Revival, včetně „naší“ reprezentované Petrem Daníčkem a Jindrou Lasíkem se Škodou 130 LR/Evo.
Soutěž byla rozdělená do tří etap, přičemž právě ta první nás zavedla až do křivoklátských lesů. Ale ještě před tím jsme museli zvládnout zvláštní zkoušku v radotínském učilišti, kterou Petr vyhrál a zadařilo se nám i v průjezdu mezi dvěma průjezdními kontrolami po trati legendární rychlostní zkoušky „na cikánce“). Pak už nás čekaly záludnosti křivoklátských lesů, ale i s těmi jsme se vyrovnali dobře, přičemž vzdálenosti mezi jednotlivými body v itineráři jsme pouze odhadovali. Počítadlo ujetých kilometrů nefungovalo, neměli jsme ani tripmaster nebo snad navigaci, jako řada posádek. Všechny odbočky jsme našli a do cíle v Radotíně jsme po půl jedné v noci dorazili na čas.
Během noci jsme však zažili horkou chvilku, když nám jeden „divák“ vhodil pod kola mohutný pařez. Naštěstí bez následků, ale mnohem hůře dopadli třeba Mirek Hošek nebo Václav Farka, kterým cihlou či kládou rozbil čelní okno. Ihned jsme o incidentu informovali hlavního pořadatele a zhruba za dva kilometry narazili na hlídku policie. Vrátili jsme se k ní, abychom jí upozornili, jak se v lese hazarduje se životy lidí. Bohužel jí to vůbec nezajímalo, jen se nám snažili namluvit, že jde o nepovolený závod (kdyby tomu tak bylo, tak se asi těžko bude startovat přímo z centra Prahy), oni prý o ničem nevědí a dokonce prý mají právo zabavit nám auta. Vrcholem pak byla otázka. Jestli jsme dotyčného chytli. Teprve až když dorazil hlavní organizátor soutěže, tak se jeli na místo činu podívat. Pochopitelně už nikoho nenašli, jen „bordel“ nejrůznějších předmětů na silnici. Nechceme ani domyslet, co by se stalo kdyby cihla letěla o vteřinu později.
Druhá etapa začínala opět v Radotíně, a jaké bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděli, že jsme první absolutně s nulou trestných bodů. Nechtěli jsme tomu vůbec věřit, ale bylo nám jasné, že soutěž teprve začíná. Z Radotína jsme vyrazili přes Jíloviště, Čísovice na letiště Dlouhá Lhota u Příbrami. V prvním průjezdu, byť si Petr Daníček dával hodně pozor, nás neminuly „polohodiny“ na kluzné ploše. Ale o výsledek nám nešlo, chtěli jsme se hlavně pobavit. Ovšem to jsme ještě netušili, co nás čeká a nemine a rozhodne o našem výsledku. Po jedné z rozbitých kamenitých cest jsme prorazili pneumatiku, kterou jsme museli vyměnit. To by ještě nebylo tak hrozné, ale pak musel Petr Daníček za časovou kontrolou prohodit ještě gumy zepředu dozadu a obráceně. Proto jsme se rozhodli obětovat druhý letištní okruh v Dlouhé Lhotě, což nás srazilo ve výsledkové listině hodně dolů. Tím pro nás „závodění“ více méně skončilo a na zbývajících zkouškách v Sedlčanské kotlině nebo na plochodrážním stadionu v Divišově se snažil Petr svojí dravou jízdou už jen bavit diváky. Myslím si, že se mu dařilo a jízda s ním byla pro mě svátkem a užíval jsem si ji. Moc pěkná byla také zkouška na pile v Jablonné, která svojí zadní partií připomínala rychlostní zkoušku.
I s defekty, druhý nás potkal před dojezdem druhé etapy na Živohošti jsme se ve výsledkové listě našli na dvacátém místě, což je víc než pěkné. Že by to dotřetice příště už vyšlo?
Rallye Praha Revival se až na pár drobných organizačních nedostatků, které se snažil Eda Patera řešit operativně, vydařila. Jen bychom se přimlouvali za více takových zkoušek jako byla právě pila nebo učiliště v Radotíně (bohužel jeden z účastníků zde poškodil asfaltovou plochu, a druhý průjezd již nebyl povolen) třeba i na úkor letištních ploch, kde si ani divák moc neužije. Stejně jako mnoho dalších účastníků bychom rozhodně uvítali snížení jízdních průměrů o nějakých 10 km/h a opustit také ty nejrozbitější úseky plné kamení a děr. Aby právě tyto cesty do budoucna neodradily majitele pěkných historických automobilů, kterých nebylo málo. A to by byla rozhodně škoda.
Závěrem bychom chtěli Edovi Paterovi a jeho partě poděkovat za pěknou akci a já osobně pak i Petrovi Daníčkovi ze Železného Brodu, který mě nakonefc přemluvil,abych s ním přeci jen startoval. Vážím si toho. Další článek přineseme zítra.


Absolutní pořadí

1.Berger – Petera	Škoda 130 RS
2.Opálecký – Andělová	Opel Kadett Gsi
3.Mandík – Maršálková	Renault 5
4.Zenkl – Bošek	Škoda 110
5.Maier – Minařík	Renault Alpine

Třída 1

1.Suk jr. – Belko	Suzuki Swift
2. Šaloun – Šaloun	BMW 1602
3.Rajchman – Rajchmanová	Ford Escort
4.Paulík – Křížek	Saab 96
5.Srnský – Syrovátko	Škoda 110

Třída 2

1.Opálecký – Andělová	Opel Kadett Gsi
2.Hubálek – Hašek	BMW 318
3.Blahna – Hlávka	Opel Manta
4.Fuchs – Stočes	Mercedes Benz 190
5.Fürst – Veverka	Audi Quattro

Třída 3

1.Berger – Petera	Škoda 130 RS
2.Mandík – Maršálková	Renault 5
3.Zenkl – Bošek	Škoda 110
4.Maier – Minařík	Renault Alpine
5.Klokočník – Kulíšek	Lada VFTS

Třída 4

1.Šofr – Ryšánek	Ford Sierra Cosworth
2. Žáček – Žáček	Audi Sport Quattro
3.Šipka – Šipka	Fiat 124 Abarth
4.Benedikt – Hodaň	Opel Kadett
5.Lang – Lang	Ford Escort

J.Lasík 4.4.2011