Autokaleidoskop

Novináři byli dopraveni charterovým letem z hlavního sídla Volva v Torslandě do malého městečka Borlänge, kde na ně již čekalo několik připravených automobilů Volvo 244 GL. Karoserie všech vozů byla lakována v oranžovém odstínu, typickém pro svou dobu, který se odrážel také v interiéru.

Volvo 240 vycházelo z řady 140, ale spousta věcí se změnila. Inovace se týkaly především přední části, jejíž vzhled byl značně inspirován prototypem bezpečného vozu VESC, představený o dva roky dříve. Nejvýraznější proměny se dočkaly velké nárazníky, díky nimž došlo k prodloužení vozu oproti řadě 140 o třináct centimetrů. V interiéru pak představovaly nový prvek charakteristické „mřížované“ opěrky hlav.

Pro tento model byl nově vyvinut motor B21 buď ve verzi s karburátorem, která disponovala silou 97 k, nebo ve variantě se vstřikováním paliva s 123 k. Přední část vozu se dočkala nového provedení, v rámci kterého byly použity vzpěry McPherson a hřebenové řízení s pastorkem.

V říjnu 1974 byla zahájena výroba exkluzivnější řady 260, jež se zprvu objevila ve dvou verzích: DL a GL. Model 264 byl vybaven novým motorem V6 2.7 a výkonu 140 k. Motor byl zkonstruován v severofrancouzském městě Dourin jako výsledek spolupráce mezi značkami Volvo, Renault a Peugeot.

Během tohoto výrobního období bylo Volvo 240 dostupné s celou řadou motorových variant. Světovou premiéru zaznamenal ve spojení s tímto modelem v roce 1979 také šestiválec vyvinutý ve spolupráci se značkou Volkswagen. Na vybraných trzích byl tento vznětový motor také jako pětiválec. V modelovém roce 1981 bylo uvedeno Volvo 244 s turbo motorem, které se mohlo pochlubit silou 155 k. Největší senzace nicméně přišla až o něco později v podobě kombi 245 s motorem přeplňovaným turbodmychadlem – jednalo se o první sériově vyráběné kombi s benzínovým turbomotorem.

V průběhu let se Volvo V40 vyrábělo v celé řadě modifikací. Mimo dvou-, čtyř- a pětidveřové verze bylo k dispozici také kupé – modelu 262C, postavené italskou firmou Bertone, se v letech 1977 až 1981 vyrobilo celkem 6 622 kusů. Pokud jde o rozměry, stojí na pomyslné druhé straně „délkového žebříčku“ modely 264TE a 245T, oba delší o 17 cm. Dále zde byly luxusní limuzína 264 Top Executive a extra prodloužené kombi 245 Transfer, které se mj.používalo také pro svážení školáků ve venkovských oblastech.

Pokud jde o ekologické chování, dosáhlo Volvo celosvětového prvenství v roce 1976. V tomto roce dodala švédská automobilka do Kalifornie první vozy řady 200 s třícestným katalyzátorem s lambda sondou. Lambda sonda umožnila v katalyzátoru rozpuštění 90 % škodlivých plynů, jako jsou uhlovodíky, oxid uhelnatý a oxidy dusíku. V roce 1977 získalo Volvo americké ocenění American National Environmental Industry Award. A v roce 1978 bylo Volvo 240 jmenováno výborem California Air Resources Board nejčistějším vozem v USA.

Volvo 240 Turbo mělo také potenciál stát se úspěšným závodním automobilem. Nejvyššího titulu dosáhlo v roce 1985, kdy Thomas Lindström a Gianfranco Brancatelli vyhráli šampionát European Touring Car Championship.

Modely Volvo 240/260 obdržely také spoustu ocenění za svou bezpečnost. Volvo 240 se stalo oblíbeným sběratelským vozem, přičemž je nejvíce žádána verze s turbomotorem, ale zároveň rostou i částky, které jsou lidé ochotní zaplatit za běžnější varianty v dobrém stavu.

Volvo 240 bylo vyráběno také ve švédském městě Kalmaru a v belgickém Gentu. Poslední vůz opustil výrobní linku továrny Torslanda v Göteborgu 5. května 1993. To znamená, že tento model přežil mnohem déle, než si o 19 let dříve dokázal kdokoliv představit.

Prezident a generální ředitel automobilky Volvo Pehr G. Gyllenhammar řekl:„Měli jsme jedno z nejbezpečnějších aut na světě, jeden z nejhodnotnějších vozů, které byly k dostání, a také vůz, jenž se stal již nyní živoucí legendou a bude jí i v následujících letech.“




Volvo 20.8.2014