Autokaleidoskop

Bugatti Type 37A (1928)
Automobily Bugatti se staly opravdovým pojmem v roce 1924, kdy automobilka na Grand Prix ve francouzském Lyonu poprvé představila Type 35. Vůz byl výjimečný nejen vzhledem a zpracováním, ale i řadovým osmiválcem o objemu 1991 cm³ se třemi ventily na válec a výkonem 90 k při 5500/min. Automobily Bugatti výrazně předběhly svou dobu a jejich závodní verze byly téměř neporazitelné. V letech 1925–1926 získaly 1000 vítězství a v jediném roce 1927 vyhrály dokonce více než 800krát! Konstrukce karoserie umožňovala doplnit vůz blatníky a osvětlením. Vůz se tak ze závodního změnil na sportovní automobil pro vybrané zákazníky. Celkem bylo postaveno asi 400 vozů Bugatti Type 35 v různých verzích. Na podvozcích téměř identických s Bugatti Type 35 byly do roku 1930 montovány i řadové čtyřválce o objemu 1496 cm³ a výkonu 60 k. Těchto 286 vozů bylo označeno jako Bugatti Type 37. Pokud byl obdobný motor doplněný o kompresor, jeho výkon vzrostl na 80–85 k a vůz byl označován jako Type 37A.


Bugatti Type 40 (1926)
Bugatti Type 40 se objevila roku 1926 jako náhrada za modely Brescia. Vůz měl delší podvozek a motor odvozený od sportovních Type 37, tj. řadový čtyřválec o objemu 1496 cm³ s pětkrát uloženým klikovým hřídelem. Rozvod OHC s jednou vačkou ovládal tři ventily na válec – dva sací, jeden výfukový – a výkon kolem 45 k byl převáděn na zadní nápravu přes čtyřstupňovou převodovku. Do května 1931 bylo vyrobeno 775 kusů Type 40 a následně dalších 32 označených Type 40A s objemem motoru zvýšeným na 1627 cm³. Podle odhadů se jich dochovalo asi 200 kusů. Bugatti Type 40 byla levnější variantou v nabídce alsaské automobilky.
Vystavený vůz s číslem podvozku 40126 byl vyroben 13. srpna 1926 pro firmu Pilette z Bruselu a podle továrních záznamů na něm byla dvousedadlová karoserie. Později se vůz dostal do Anglie, kde byl překarosován. V současnosti je na něm typická anglická karoserie typu sportovní tourer.


Zetor 25A (1955)
Po roce 1945 hledala brněnská Zbrojovka výrobní program. Kolektiv konstruktérů pod vedením Ing. Františka Musila a Ing. Jaroslava Miksche po půlročních přípravných pracích stál v úterý 14. listopadu 1945 za dokončením prvního funkčního Zetoru 25. Prototypy prošly náročnými zkouškami, nejprve v tovární zkušebně a poté při soutěži traktorů na pozemcích v Chrlicích, kde soutěžily s traktory dalších značek. Z domácí produkce Škoda 30 z Plzně a z produkce USA traktory Farmall, Ferguson a John Deere, přivezené do republiky v rámci akce UNRRA.
Pro rok 1946 bylo plánem stanoveno vyrobit 500 kusů Zetorů 25. Z dlouholeté tradiční výroby zbraní byla část personálu postupně přeškolena pro traktorovou montáž, plánovanou produkci ale výrazně brzdil nedostatek potřebných komponentů. Navíc se souběžně vyráběl i typ Zetor 15.
Výroba Zetoru 25 byla ukončena roku 1961 a celkem bylo smontováno 158 570 kusů.


Ford model A (1928)
Automobilový průmysl se změnil poté, co v říjnu 1908 začala automobilka Ford vyrábět Model T. Prakticky nezměněn se vyráběl téměř devatenáct let a celkem se jich prodalo přes 15 milionů. Ford Model T zajisté nebyl nejlepším americkým automobilem, byl ale nejlevnější a nejspolehlivější. Již roku 1914 vyráběla automobilka jeden vůz každých 40 sekund a v roce 1925 se vyrábělo devět tisíc automobilů denně. Konkurence nezůstala dlouho pozadu a pod jejím tlakem byl Model T roku 1927 nahrazen modernějším modelem A. Vůz poháněl nový řadový čtyřválec o dvojnásobném výkonu v porovnání se svým předchůdcem. Dalšími novinkami byly lankem ovládané brzdy na všech kolech a dvojčinné tlumiče typu Houdaille. Navíc tvary karoserie připomínaly mnohem dražší Lincoln. Vůz byl k dostání v několika barevných provedeních s devíti typy karoserie a přitom byl stále levný. Základní provedení stálo 460 dolarů.
Vystavený Ford Model A byl roku 1928 vyroben v licenci kanadskou firmou Ford du Canada Limitée sídlící ve městě Windsor v jihozápadním Ontariu. Karoserie typu Sport Coupé byla oblíbená praktickými lékaři, kteří tento typ vozu používali k dojíždění za pacienty. Do České republiky byl vůz dovezen z Holandska.



Rolls-Royce Silver Shadow (1973)
V roce 1965 nahradil Rolls-Royce Silver Shadow předchozí model Silver Cloud. Pro anglickou automobilku představoval výrazný skok kupředu. Nový vůz měl novou (poprvé v historii značky) samonosnou karoserii, hydraulické pérování s nastavením výšky podvozku (licence Citroën) a dvouokruhové kotoučové brzdy. Poháněl ho vidlicový osmiválec o objemu 6230 cm³ spojený s čtyřrychlostní automatickou převodovkou, kterou od roku 1970 nahradila osvědčená americká třístupňová samočinná.. Zároveň byl objem motoru zvýšen na 6750 cm³. Silver Shadow se vyráběl po 12 let a prodělal mnohé úpravy včetně změny pérování, interiéru a mnoha dalších. Přestože se jednalo o luxusní vůz, patřil k těm rychlejším. Dosahoval rychlosti 185 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h na hranici 11 s a z klidu urazil 400 metrů za 17,6 s. Roku 1977 byl nahrazen modelem Silver Shadow II a dohromady se oba modely staly nejprodávanějším vozem automobilky Rolls-Royce.
Vystavený vůz byl do České republiky dovezen ze Švýcarska a je součástí sbírky veteránů pana Ladislava Samohýla.